Vrhač Northover Projector: Zapomenutá improvizace britské domobrany

Dosud není příliš známý fakt, že když Winston Churchill 4. června 1940 pronášel v Dolní sněmovně svůj legendární projev o tom, že Britové budou bojovat na plážích, na polích, ve městech a v kopcích, následně se na chvíli odvrátil od mikrofonu a dodal: „A budeme po nich házet prázdné láhve od piva, protože to je to jediné, co teď, k čertu, máme!“ 

Ačkoliv to působí bizarně, mezi výzbroj pro odražení očekávané německé invaze skutečně patřily i láhve, byť ne od piva, nýbrž od mléka, jelikož ty se staly základem pro takzvaný zápalný granát No. 76, což byla vlastně láhev plněná směsí benzinu a bílého fosforu, která měla sloužit i v boji proti tankům.

Jednoduchý vrhač lahví

Britové v létě 1940 vlastnili jen velmi malý počet protitankových kanonů, neboť o většinu z nich přišli při ústupu z Francie. Začalo se proto s horečným vývojem a výrobou provizorních prostředků, mezi něž patřil i granát No. 76. Ten se měl házet především ručně, nicméně vznikla rovněž zbraň k jeho vystřelování. Navrhl ji Robert Northover, jenž sloužil jako major v domobraně (Home Guard), a předvedl svůj nápad Churchillovi, na nějž tento vrhač údajně velmi zapůsobil, takže podpořil jeho masovou výrobu. 

Extrémní jednoduchost patřila mezi nemnoho pozitiv této zbraně, která se oficiálně nazývala „Projector, 2,5 inch“, byť běžně se jí říkalo „Northover Projector“ neboli „Northoverův vrhač“. Hlaveň tvořila ocelová roura o průměru 2,5 palce (63,5 mm), na jejíž zádi se nacházel jednoduchý závěr s otvorem pro starou perkusní zápalku. Pomocí té se iniciovala nálož černého střelného prachu, jež z hlavně vystřelila granát No. 76, případně klasický ruční nebo puškový granát.

Riziko pro obsluhu

Vrhač spočíval na podstavci se čtyřmi podpěrami, ale existovala i verze s trojnožkou a některé útvary domobrany montovaly tyto zbraně například na ruční vozíky nebo „sajdkáru“ u motocyklů. Každopádně už popis napovídá, že nemohlo jít o nástroj nabízející nějak zvlášť dlouhý dostřel nebo velkou přesnost. Mnohé jednotky tudíž na vrhače hleděly dosti skepticky a jejich postoje ještě zesílily, když se při výcviku zjistilo, že granáty No. 76 (tedy vlastně skleněné láhve) mají tendenci praskat přímo v hlavních a ohrožovat obsluhu. 

Britská propaganda chtě nechtě líčila vrhače coby efektivní zbraně a ukazovala odhodlání mužů v domobraně, ovšem k realitě měla tato tvrzení velmi daleko. Sériová výroba Northoverových vrhačů se rozběhla v říjnu 1940 a do roku 1943 vzniklo 18 919 kusů, v té době však již strategická situace naštěstí vypadala zcela jinak, jelikož hrozba invaze pominula a domobrana dostávala standardní 40mm protitankové kanony. Světlo světa spatřil i vylepšený a odlehčený vrhač Projector Mk 2, nicméně těch vznikl jen malý počet. Northoverovy zbraně se použití v boji nedočkaly, avšak řada kusů se zachovala v muzeích či u jednotek reenactorů, kteří připomínají dny roku 1940.

---

Čtěte také:

Kam ani atlet nedohodí: Puškové granáty během druhé světové války (1)

Puškové granáty přinášely vojákům v obraně i útoku řadu výhod, některé konstrukce používané v průběhu druhé světové války však měly k dokonalosti ještě daleko