Vražda nebo omyl: Zabila kněžnu Windischgrätzovou zbloudilá kulka?

V polovině června 1848 zachvátilo českou metropoli ozbrojené povstání. V pražských ulicích vyrostly jako houby po dešti barikády a na týden v nich zavládly potyčky s vojskem a zmatek. 

Nešťastná oběť revoluce

Marie Eleonora Windischgrätzová (1796–1848), manželka nenáviděného zemského velitele a „hrobaře revoluce“ Alfreda Windischgrätze, přicestovala s knížetem a dětmi do Prahy v květnu 1848. Jako obvykle se všichni ubytovali v sídle na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu. Právě tímto směrem se 12. června postupně posouvaly šarvátky po první vážnější potyčce mezi císařskými a Pražany u Prašné brány.

Kolem půl páté přiměl hluk v ulici kněžnu Windischgrätzovou, aby se šla podívat k oknu, co se děje. Dříve než stačila odhrnout záclonu a otevřít okno, ozvalo se tříštění skla a kněžna s povzdechem „Můj Bože!“ klesla bezvládně na podlahu. Kolem hlavy se jí začala rozlévat krev. Přítomní hosté zůstali zcela zkoprnělí, jen kníže k ní okamžitě přiskočil. Podle pozdějších výpovědí svědků se zmohl na jedinou větu: „Mně to bylo určeno, tebe to stihlo!“

Přivolaný lékař mohl už pouze konstatovat smrt. Z ohledacího protokolu je možné vyčíst, že kulka vnikla do hlavy u kořene nosu a prošla napříč celou lebkou, takže šance na přežití byla nulová. V tu chvíli se do knížecí rezidence rovněž donesla zpráva, že ve střetech s povstalci byl těžce raněn nejstarší z knížecích synů, tehdy bezmála třicetiletý korunní princ Alfred. Značně zoufalý zemský velitel Windischgrätz vydal bez meškání příkaz najít a zatknout oba pachatele. Současně vyhlásil stanné právo.

Vraždil mladý student?

Novina o tragické smrti manželky nenáviděného generála zakrátko vešla ve všeobecnou známost a nutno říct, že většina české veřejnosti smrti dvaapadesátileté kněžny Windischgrätzové upřímně želela. Marie Eleonora se totiž úzkostlivě stranila politického dění, a pokud kdy opustila ústraní rodinného života, bylo to vždy ve spojení s charitativní činností. 

Co se týče vyšetřování kněžniny smrti, ještě 12. června v podvečer byl zatčen student Maxmilián Maux, syn hajného z Velkých Popovic. Účastnil se mše i následného průvodu k vojenskému velitelství, přičemž s sebou nesl brokovnici s několika olověnými náboji, o nichž prohlašoval, že jsou určeny pro Windischgrätze. Během potyček u Prašné brány byl Maux raněn na hlavě, pročež se během odpoledne uchýlil do domu profesora Bernarda Bolzana v Celetné ulici, kde se mu dostalo ošetření. Zde také na půdě schoval svou brokovnici. Vojáci hledající vraha kněžny Windischgrätzové zbraň našli a záhy dopadli i jejího majitele.

Během výslechu Maux jednoznačně popřel, že by na generálův dům či dokonce přímo na kněžnu vystřelil. Vyšetřovatelé tedy přizvali znalce, pražského puškaře Antonína Lebedu, aby brokovnici prohlédl a určil, zda se jedná o vražednou zbraň. Lebeda po důkladné prohlídce sice potvrdil, že se ze zbraně celkem nedávno střílelo, nicméně současně vyloučil, že by Maux byl hledaným vrahem, neboť jeho puška měla mnohem větší ráži než kulka, která zasáhla kněžnu. Maxmilián Maux tak musel být propuštěn a žádného dalšího podezřelého již policie nevypátrala. 

Bezvýsledné pátrání

Vyšetřování komplikoval fakt, že ke kněžnině vraždě naprosto chyběl motiv, a tím pádem brzy uvízlo na mrtvém bodě, z kterého se už nikdy nepohnulo. Nepodařilo se vypátrat vraha ani vražednou zbraň. Kníže Windischgrätz po čase požádal policii, aby mu vydala jeden (a vlastně jediný) doličný předmět, totiž smrtelnou střelu. Tu pak nechal zasadit do klícky ze slitiny stříbra a mědi a učinil z ní rodinnou památku. Medailon je dnes k vidění v Okresním muzeu v Klatovech.

TIP: Rudá arcivévodkyně: Proč se dcera korunního prince Rudolfa dala k socialistům?

Mezi lidmi se samozřejmě ihned vyrojila řada teorií a „zaručených“ zpráv, podle nichž svou ženu zabil sám Windischgrätz. Ve skutečnosti připadají v úvahu dvě možné příčiny tragické smrti Marie Eleonory Windischgrätzové. Jednou z nich je, že kulka byla opravdu určena jejímu manželovi a kněžna zemřela místo něj, jak se Windischgrätz domníval. Podle druhé a pravděpodobnější verze se jednalo o zbloudilou, nazdařbůh vystřelenou kulku, které se kněžna nešťastnou náhodou připletla do cesty.