Protektorátní vládní vojsko: Působení „vladařů“ v Itálii

Nakládání a odjezd železničních transportů vládního vojska v počtu 215 důstojníků a 4 763 rotmistrů, poddůstojníků a mužstva proběhl 23.–25. května 1944 a jejich přeprava se odehrála v několika následujících dnech.

Seriál Protektorátní vládní vojsko:

• Vlastenci, či kolaboranti? (vyšlo 2. listopadu)
• Německé obavy (vyšlo 5. listopadu)
• Působení „vladařů“ v Itálii (vyšlo 8. listopadu)
• Poválečné odsudky (vychází 11. listopadu)

Již 28. května 1944, tedy druhý den průjezdu vlakových souprav vládního vojska severní Itálií, při zastávce v městečku Varese dezertoval k italským partyzánům první vládní voják – svobodník Antonín Rottrekl z 10. praporu. Stal se prvním odvážlivcem v neznámém prostředí, ale zdaleka neměl být posledním. Za ním v dalších dnech zmizeli do hor příslušníci téhož praporu vojíni Jaroslav Brabec, Břetislav Otava a Oldřich Gut.

Němci se zatím snažili mezi Italy šířit zvěsti, že české jednotky jsou speciálními útvary na potírání partyzánů, což zpočátku vyvolalo několik tragických konfliktů. Ty zaplatilo 12 vládních vojáků životem. Naštěstí však italští povstalci brzy zjistili, že jim nacisté naopak z českých zemí přivezli velmi cenné spojence. A tak zatímco si někteří pohlaváři v českých zemích oddechli, že téměř pět tisícovek ozbrojených Čechů je odklizeno v daleké Itálii, K. H. Frank zuřil, neboť nasazení „vladařů“ s ním nikdo nekonzultoval.

Nelibost Němců Proto se například ještě 29. července 1944, kdy již k partyzánům zběhlo několik stovek českých vojáků, obrátil s následujícím požadavkem na generála Wolffa: „Na základě mé znalosti české mentality trvám pevně na stanovisku, že vládní vojsko musí být z Itálie odstraněno a zasazeno ve zbývajícím prostoru říše. Je nemožné přehlížet, že chování a postoj vládního vojska má bezprostřední vliv na české obyvatelstvo. Doposud vládní vojsko svého pobytu v Itálii mnohokráte zneužilo k činnosti nepřátelské.“

Když Frank neuspěl ani v Berlíně u Himmlera, navrhl alespoň 9. září Wolffovi, aby bylo české vládní vojsko odzbrojeno a použito v roli pracovních praporů v severozápadním Německu. Frank věděl, co žádá. Znal totiž Čechy z „jejich špatné stránky“ jako málokdo a již druhý den po odjezdu vládních vojáků z Prahy měl navíc na stole hlášení plzeňského Sicherheitsdienstu o výroku neznámého „vladařského“ rotmistra: „Nevíme, kam jedeme, ale víme, jak se zachovat, bude-li jen trochu příznivé počasí…“