Vládci nebe: Kdo stál na vrcholu vikinského panteonu?
V průběhu středověku sepsali dva Islanďané jednotlivé příběhy severské mytologie. Obě sbírky dostaly název „Edda“ a jejich dochované rukopisy patří k nejvzácnějším evropským literárním památkám
Jako Edda se označují dvě díla staroislandské literatury pravděpodobně z 13. století. Jde o příručku skaldské poetiky Snorriho Sturlusona nazývanou také Mladší Edda a zadruhé o sbírku mytologických a hrdinských písní, známou jako Starší či Poetická Edda, již zapsal anonymní Islanďan. Básně z obou sbírek se liší dobou vzniku, stylem, přístupem k životu i prostředím děje. Vznikaly v Norsku, na Islandu či v norských osadách na britských ostrovech.
Pestrý panteon
Vikingové svou mytologii nezaznamenali, neboť jejich runové písmo se používalo spíše na nápisy než na delší texty. Příběhy se tudíž předávaly ústní formou a ságy a vyprávění o výpravách a slavných náčelnících byly zapsány až po přijetí křesťanství. Smrtelní severští nebešťané se příliš nestarali o blaho lidí, spíše připomínali bojovníky ženoucí se za úspěchy. Zdejší panteon tvořily dvě skupiny bytostí, Ásové a Vanové. Vedli spolu „první válku“, ale poté se smířili a mír zajistili výměnou rukojmích.
Za nejvyššího boha a patrona magie, poezie, mrtvých, války a run je v eddických textech považován Odin z větve Ásů. Archeologické vykopávky nicméně ukazují spíše na uctívání jeho syna Thora, hromovládce, boha deště, nebe a úrody. Odinovou první ženou se stala bohyně manželské lásky Frigg a jedním z jejich potomků byl nejmilosrdnější z bohů Baldr. Mezi Ásy byl přijat i poloviční bůh Loki, který mimo manželské lože zplodil smrtonosné děti vlka Fenrira, hada Jörmungandra a vládkyni podsvětí Hel.
Naopak k nejznámějším bohům z rodu Vanů se řadili bůh plodnosti, míru a prosperity Frey a jeho sestra i milenka Freyja, která vynikala krásou a znalostí magie. Všem bohům pak sekundovaly další tajemné bytosti, například méně mocní obři a světlí a temní skřítkové (álfové), kteří žili pod zemí a ve skalách.
