Vizionáři v čele obrněnců (2): Zrození Tankového sboru a první tankoví velitelé
První tanky představovaly skutečně převratné zbraně, ale přesto, nebo spíše právě proto, se nejprve prosazovaly velice obtížně. Na jejich úspěchu se podílelo několik výjimečných mužů, kteří sváděli těžké bitvy nejen s německými vojáky, ale i s nepružným myšlením a byrokracií dohodových armád
Tanková taktika byla zpočátku vesměs improvizací, ovšem John Frederick Charles Fuller, známý též pod přezdívkami J. F. C. nebo Boney, se na celou záležitost jako první podíval takříkajíc vědeckým pohledem. Swinton napsal první pokyny pro osádky tanků, z nichž mnohé stále platí, kdežto Fuller vytvořil první komplení taktiku obrněných vojsk.
Předchozí část: Vizionáři v čele obrněnců (1): Zrození Tankového sboru a první tankoví velitelé
Akce u Cambrai
Na rozdíl od drtivé většiny současníků rozpoznal jejich obrovský potenciál nejen jako prostředku podpory pěšáků, ale i jako hlavní útočné zbraně, která sama prolomí linie protivníka a vytvoří taktický úspěch, jejž pak infanterie rozšíří a udrží. Fuller navrhl reorganizaci tankových oddílů a vytvořil postup, podle kterého trojice tanků překonávaly linie zákopů tak, aby neustále vedly maximálně účinnou palbu.
Fuller a Elles sestavili i plán nasazení tanků v bitvě u Cambrai, kde šlo v listopadu 1917 do akce 476 obrněnců, tedy de facto celý Tankový sbor. Dosáhl impozantních výsledků, jenže chyby na straně jezdectva a pěchoty způsobily, že se útok nerozvinul, takže Němci dokázali provést protiútok. Pozoruhodná byla i skutečnost, že Elles vedl své podřízené osobně do boje ve velitelském obrněnci, čímž vlastně položil základ image moderního velitele tankových sil, který se vždy nachází v čele postupu.
První francouzské pokusy
Přestože tanky jako první vyrobili a nasadili Britové, práce na podobných vozidlech začaly již dříve ve Francii. Také tam se omezeně používaly pásové traktory coby tahače či jako nástroje pro ničení zátarasů, ale i v tomto případě se vizionáři museli potýkat s nepružnou byrokracií. Ministerstvo obrany totiž sázelo spíše na „střihač ostnatého drátu“ Breton-Prétot, jehož tvůrce byl poslancem a vládním úředníkem.
Naštěstí ve francouzské armádě působil muž, jehož lze výstižně charakterizovat jako „francouzského Swintona“. Byl jím plukovník dělostřelectva Jean Baptiste Eugène Estienne, který se vždy zajímal o technické novinky a sám vymýšlel pozorovací přístroje pro dělostřelce. Sledoval i zkoušky pásového tahače Holt a jako jeden z mála si uvědomil, co by mohl dokázat ve spojení s pancířem a dělem.
Estiennovy nápady
Začal tedy předkládat návrhy, a přestože se zpočátku setkával s odmítáním, myšlenka se pomalu, ale jistě ujímala. Estienne si představoval lehké až střední vozidlo nejvýše se čtyřmi muži osádky, ale generálové se evidentně zhlédli v britských těžkých tancích a nařídili stavbu velkých strojů typu Schneider a Saint-Chamond. Zformovala se nová složka s názvem Artillerie d’Assaut (Útočné dělostřelectvo), které velel čerstvě povýšený brigádní generál Estienne. Již název napovídá, že Francouzi chápali novou zbraň zejména jako mobilní palebnou podporu, avšak první vozidla přinesla spíše rozčarování kvůli své zranitelnosti a nemotornosti.
Dokončení: Vizionáři v čele obrněnců (3): Zrození Tankového sboru a první tankoví velitelé
Estienne se vrátil ke své původní myšlence menšího vozidla, kterou prosazoval i průmyslník Louis Renault. Tak se zrodil tehdy přelomový lehký tank Renault FT, který se jako první chlubil otáčivou věží. Byl jednoduchý a levný, takže se dal produkovat v tisícových počtech. Zaujal rovněž nového nejvyššího velitele francouzské armády, jímž byl generál Philippe Pétain. V červenci 1918 tak mohli Francouzi u Soissons nasadit celkem 478 svých pásových obrněnců, do ofenzivy mezi řekou Mázou a Argonským lesem na podzim 1918 se zapojilo 544 tanků Renault.
