Vizionáři v čele obrněnců (1): Zrození Tankového sboru a první tankoví velitelé
První tanky představovaly skutečně převratné zbraně, ale přesto, nebo spíše právě proto, se nejprve prosazovaly velice obtížně. Na jejich úspěchu se
podílelo několik výjimečných mužů, kteří sváděli těžké bitvy nejen s německými vojáky, ale i s nepružným myšlením a byrokracií dohodových armád
Velitelé tankových jednotek tvoří dosti specifickou skupinu důstojníků, jelikož obvykle nevelí z pohodlí a bezpečí štábu kdesi za frontou, nýbrž z vozidla přímo na bojové linii. Ačkoli tento obraz pochází především z let 1939–1945, ve skutečnosti takoví muži existovali již během Velké války, když se tanky poprvé objevily na bojišti.
Své zkušenosti s ocelovými monstry už tehdy sbíralo i několik později velmi proslulých osobností, které zásadně ovlivnily pozdější evoluci organizace a taktiky tankových vojsk. Pořád se vedou debaty o tom, jaký vliv tanky skutečně měly na výsledek první světové války, nesporné ale je, že právě zkušenosti z ní položily základy pro velkou revoluci ve vedení ofenzivních operací.
Zásluhy Ernesta Swintona
Žádné pojednání o prvních tancích se nemůže obejít bez zmínky o muži, jenž bývá označován za „otce“ nové zbraně. Jmenoval se Ernest Swinton a nejprve se zabýval stavbou železnic a opevnění, ale posléze rozšířil svůj zájem na nasazení a význam kulometů. Po druhé búrské válce (1899–1902) vydal hodně oceňovanou knihu o taktice a po roce 1914 sloužil na západní frontě jako korespondent. Mohl proto zblízka sledovat „zákopový pat“ a uvažoval, jaká zbraň by jej mohla překonat.
Seznámil se i s americkým pásovým traktorem značky Holt, jejž britská armáda zkoušela jako dělostřelecký tahač. Swinton si uvědomil, že kombinace tohoto podvozku, pancíře a zbraní by se mohla stát oním potřebným nástrojem, a začal s touto ideou seznamovat vyšší velitele. Většina jej odmítla; vyslyšel jej však Winston Churchill, jenž zastával roli prvního lorda admirality.
Poprvé v boji
Další historie zrození prvních tanků Heavy Mark I je již dobře známá, avšak je nutné každopádně zdůraznit, že Swinton se o novou zbraň zasloužil zejména ideově a organizačně. Z ryze technického hlediska patří hlavní zásluhy inženýrům Fosterovi, Wilsonovi a Trittonovi, kteří navrhli design prvních tanků. Tato ocelová monstra se stavěla od jara 1916 a probíhal výcvik osádek pro první jednotku, jíž velel podplukovník Swinton a jež tvořila takzvanou Těžkou sekci Kulometného sboru.
Tanky se vydaly do prvního boje 15. září 1916 a výsledky byly navzdory řadě problémů impozantní; proto se britská armáda rozhodla s nimi pokračovat. Zvyšovaly se objednávky výroby a počet obrněnců se měl záhy vyšplhat do čtyřciferných čísel. Těžká sekce Kulometného sboru, jež se v roce 1917 změnila na samostatný Tankový sbor (Tank Corps), však potřebovala nového velitele, protože Swinton měl s mnoha generály velmi napjaté vztahy a koneckonců sám věděl, že zřejmě nemá taktické dovednosti a zkušenosti pro efektivní velení tak početné jednotce. Sám však na toto místo doporučil jednoho opravdu nanejvýš vhodného muže.
Přichází Elles
Novým velitelem britských tankových útvarů se proto stal podplukovník Hugh Elles (na portrétu vpravo), jenž stejně jako Swinton vzešel z řad ženijního vojska. Měl zálibu v technických novinkách, od počátku patřil mezi příznivce tanků a dohlížel na zkoušky jejich prototypů. Měl však i zkušenosti ze štábní práce na západní frontě, které Swinton postrádal. Na novou složku ale někteří generálové dosud hleděli s pohrdáním či nedůvěrou, což se v praxi odráželo v řadě byrokratických překážek, jimž musel Elles čelit, a také v jeho pomalém povyšování.
Pokračování: Vizionáři v čele obrněnců (2): Zrození Tankového sboru a první tankoví velitelé
Ačkoli se Tankový sbor rozrostl de facto na velikost divize, neboť čítal tři brigády, jeho velitel měl stále jen hodnost brigádního generála a až v létě 1917 se stal generálmajorem. Značně se rozrůstal i Ellesův štáb, kam nastoupil i důstojník, jenž si měl připsat obrovské zásluhy za vznik a rozvoj tankové taktiky.
