Hubbleův dalekohled odhalil na jižním pólu Saturnu obří desetiboký útvar. Jeho podoba se navíc zřejmě stále mění
Saturnův slavný severní hexagon už není jediným polygonem svého druhu. Astronomové nyní odhalili obří desetibokou strukturu také na jihu planety.
Nově objevený „dekagon“ tvoří oblačná struktura v atmosféře Saturnu. Nachází se přibližně mezi 58. a 63. stupněm jižní šířky a jeho průměrná vlnová délka podél rovnoběžky činí 16 782 kilometrů (±1 100 km). Tento údaj popisuje rozestup jednotlivých vlnových vrcholů podél atmosférického proudění, nikoli průměr celé struktury.
Podle hlavního autora studie Agustina Sancheze-Lavegyho z Baskické univerzity jde o velmi neobvyklý atmosférický jev, který pomáhá rozšiřovat naše chápání meteorologie a ukazuje, že známější severní hexagon není unikátní útvar.
Vědci desetiúhelník objevili při studiu nových snímků Saturnu pořízených Hubbleovým vesmírným teleskopem. Kvůli sklonu rotační osy planety nebyla její jižní polokoule v letech 2012 až 2023 ze Země pozorovatelná. Na snímcích z roku 2023 se proto dekagon astronomům ukázal poprvé.
Pro vědce šlo o překvapení. Sanchez-Lavega a jeho kolegové od objevu severního šestiúhelníku opakovaně prohledávali snímky Saturnu a hledali případnou polygonální strukturu na jihu, ale žádnou neviděli – až doposud.
Struktura možná stále vzniká
Předchozí výzkum naznačil, že Saturnův severní šestiúhelník vzniká působením východního proudění v atmosféře, které se poblíž severního pólu pohybuje po zakřivené dráze. Drobné poruchy tohoto proudění způsobují jeho vlnění a vytvářejí charakteristický šestiúhelníkový tvar.
Dva pohledy Hubbleova vesmírného teleskopu odhalují obří, vyvíjející se desetibokou atmosférickou strukturu na jižním pólu Saturnu. (foto: NASA, ESA, A. Sánchez-Lavega, CC BY-SA 4.0)
Počítačové simulace proudění v mělké vodě, které provedl Sanchez-Lavega s kolegy, naznačují podobný mechanismus také u dekagonu. Ten podle nich vznikl v důsledku vlny zachycené zakřiveným atmosférickým prouděním. Na rozdíl od severního šestiúhelníku, jehož strany a vrcholy zůstávají po desetiletí stejně tmavé, se jas jednotlivých částí nového dekagonu mění. To může znamenat, že se jeho podoba stále vyvíjí.
Struktura se přitom kolem Saturnu pohybuje velmi pomalu – její východní pohyb dosahuje přibližně 2,5 metru za sekundu.
Vědci nyní chtějí zjistit, jak se bude struktura v dalších letech měnit. Zatím není jasné, zda se stane nestabilní a rozpadne se, nebo naopak zesílí a stabilizuje se s rostoucím slunečním zářením. To má v oblasti kolem 60. stupně jižní šířky dosáhnout maxima v roce 2032.
Výzkumníci chtějí také podrobněji poznat trojrozměrnou strukturu oblaků a mlh dekagonu, stejně jako tamní větry a teploty. Tyto poznatky jim mají umožnit vytvořit pokročilejší modely jeho vzniku.
