Venezuela: Země, kde už ani zloději nemají co krást

Jeden z nejpodivnějších následků venezuelského kolapsu způsobil, že ze země v podstatě zmizely peníze. Kvůli zdrcující hyperinflaci totiž vláda nestíhá tisknout nové bankovky dostatečně rychle, aby držely krok se svou klesající hodnotou. A mezi obyvateli se tak najednou objevila třída, která má natolik prázdné kapsy, že se ji nevyplácí ani okrádat. „Když vám seberou peněženku, je to jedno, protože v ní stejně nic nemáte,“ tvrdí švec Yordin Ruiz. 

Zloději bez příležitostí

Zatímco lídr vládní opozice Juan Guaidó zkouší převzít kontrolu nad jihoamerickou zemí od prezidenta Nicoláse Madura, na pozadí politického boje se odehrává mnohem větší drama: Ekonomika padá tak rychle, že přicházejí o příležitosti k obživě dokonce i kriminálnici, byť jde o zločinem nejvíc sužovaný stát planety.

Zloději, kteří po hlavním městě Caracasu jezdívali na motorkách a strkali hlavně pistolí do otevřených okýnek automobilů, načež výměnou za život pasažérů požadovali jejich peněženky, teď musejí chodit pěšky. V zemi totiž došly i náhradní díly na jejich motocykly. Kapsáři předtím kradli například mobilní telefony lidem, kteří se mačkali v autobusech. Nyní ovšem mají smůlu, protože městská doprava v podstatě nefunguje. 

Cesta za lepším

Spousta Venezuelanů loupeže ani nehlásí a v zemi neexistuje žádný spolehlivý vládní orgán, který by se statistikou kriminálních činů zaobíral. Nicméně podle respektované neziskové organizace Venezuela Violence Observatory klesl počet vražd z 89 na sto tisíc obyvatel v roce 2017 na 81,4 o rok později. A podle výsledků řady studií napříč venezuelskými univerzitami začala uvadat mnohá další odvětví zločinu. 

Méně se kradou i auta, protože po ulicích už skoro žádná nejezdí: Jelikož je cena náhradních dílů z dovozu astronomická, většina vozidel zkrátka stojí v garážích. V zemi panuje tak špatná situace, že se zločinci přidávají k masivnímu třímilionovému exodu obyvatel, kteří se rozhodli hledat lepší život za hranicemi. „Ve Venezuele už se zkrátka nevyplatí krást,“ tvrdí Roberto Briceno-Leon, sociolog, který má na starosti zmíněnou organizaci Venezuela Violence Observatory. 

Metropole mizí

Klesající počet loupeží ilustruje velmi zvláštní fenomén: Člověk vracející se do Caracasu po loňské návštěvě by očekával, že město bude upadat. Ekonomika země ostatně za posledních pět let klesla o polovinu. Jenže venezuelská metropole nekolabuje – ona spíš mizí. Ulice lemují obchody, ale spousta jich má přes výlohu a dveře stažené těžké kovové mříže. Po silnicích jezdí méně aut, noční život skomírá, a když už se do nějakého obchodu dostanete, obvykle toho příliš nenabízí. 

Bývalá reportérka Felicita Blancová strávila bezmála čtyřicet let psaním zpráv o zločinu v Caracasu – většinou pro deník El Carabobeno. Základem její práce bylo informovat o přepadeních obrněných vozidel či vykrádání bank. Dnes by měla smůlu. „Jelikož naše měna ztratila svou hodnotu, nemá smysl vykrádat banky,“ tvrdí Blancová.

Rok bez práce

Taxikář Mario Roja vozil zákazníky po Caracasu třicet let. Svého plechového zelenomodrého miláčka 72 Dodge Coupe vždycky hrdě vystavoval a parkoval s ním v sousedství dělnické čtvrti situované v horské oblasti města. Každých pár měsíců ho proto přepadli. „Teď už je to rok nebo dva, co se mě naposledy pokoušeli okrást. Za poslední rok jsem totiž nevydělal skoro žádné peníze,“ tvrdí Roja a dodává, že zákazníků je velmi málo – obzvlášť večer. V zemi, kde si řada lidí nemůže dovolit ani tři jídla denně, jen málokdo jezdí na večeři do restaurace.  

Ačkoliv zločinnost klesá, neznamená to, že se z Venezuely stává bezpečnější země. Počtem vražd patří stále k nejnebezpečnějším místům světa. Pro srovnání: Ve Spojených státech je úmyslně zabito asi jen pět lidí na 100 tisíc obyvatel, zatímco v jihoamerickém státě jde o již zmíněných osm desítek obětí. Ovšem po mnoha letech, kdy Caracas připomínal svět ze série Šílený Max, kde jsou krádeže, únosy a loupeže aut na denním pořádku, tam nově bojují o přežití už i kriminálníci. 

Pistoli, nebo život

Yender Batista si odseděl tresty za krádeže, ale teď se živí jako umývač oken. Tvrdí, že krást přestal – a údajně není sám. V sousedství nepříliš zámožného El Valle se zločin zkrátka už nevyplácel, proto někteří kriminálníci změnili působiště, zatímco jiné třeba zabila policie. Spousta zlodějů si totiž již nemůže dovolit opatřit zbraň, neboť jejich cena (podobně jako u většiny importního zboží) stoupla v přepočtu zhruba na 27 tisíc korun, což v současnosti odpovídá výplatě za dvacet let práce při minimální mzdě. „Pokud si chce zloděj opatřit zbraň, musí zabít policistu a vzít si tu jeho,“ vysvětluje Batista. 

Pod vedením socialistického prezidenta Huga Cháveze, který stát uvrhl do tzv. bolívarské revoluce, se mezi lety 2002 a 2008 snížila chudoba na polovinu. Z Venezuely se nicméně stala jedna z nejdrsnějších zemí na světě. Míra kriminality tam vzrostla natolik, že ji policie nedokázala efektivně řešit, což zločincům dodávalo odvahu a počet prohřešků dál neutěšeně narůstal. 

Váha peněz

Vládní studie z roku 2009 ukázala, že dvě třetiny všech únosů cílily na obyvatele střední nebo nižší třídy. V současnosti si však učitelé či zaměstnanci v továrnách, kteří do dané kategorie spadají, nemohou dovolit platit výkupné. A i kdyby dokázali požadavkům únosců vyhovět, kvůli hyperinflaci by se kriminálníci posléze museli vláčet s obřími balíky: Výkupné v přepočtené hodnotě 113 tisíc korun totiž i v těch největších venezuelských bankovkách váží asi 90 kg. 

Zločincům komplikuje život také zvýšená obezřetnost obyvatel: Stále méně lidí totiž na veřejnosti nosí šperky. Společenský život v tropickém Caracasu byl kdysi opravdu bujarý, ovšem teď stagnuje. Amram Nahon je členem menší židovské obce v metropoli a vzpomíná, že se s rodinou setkával vždy v pátek večer o šabatu a poté se v podniku zdrželi obvykle až do půlnoci. Pak ovšem začal být noční život příliš nebezpečný. „Teď se scházíme v sobotu u oběda,“ dodává Nahon. 

Hladem netrpíme!

Zatímco některé oblasti zločinu jsou ve Venezuele na ústupu, jiné naopak rostou. Stoupá například počet vražd mladých mužů rukou policie. Její zdůvodnění zní, že mladíci kladli odpor a bránili se zatčení. Za střelbou obvykle stojí členové obávaného elitního sboru FAES, který vláda zřídila na potírání nejtěžších zločinců. Bojovníci za lidská práva nicméně tvrdí, že zmíněné jednotky fungují jako likvidační komanda na eliminaci podezřelých jedinců i protivládních aktivistů. 

TIP: Jihoamerické děti bídy: Venezuela zmítaná antikoncepční krizí

Pravděpodobně nejneuvěřitelnější zločiny však mají na svědomí hladoví lidé, kteří vnikají do cizích obydlí, aby vyprázdnili ledničku. Jiní přepadávají zákazníky vycházející z obchodů a kradou jim nákup. Podle Madura Venezuelu nedostatek potravin nesužuje. Nicméně v soukromém supermarketu v jedné z lépe situovaných čtvrtí lidé údajně trhají obaly potravin přímo v regálech a hltají, co mohou, než je vyhodí ostraha.