Velký král válečníků: Soupeřem Vercingetoriga byl sám Gaius Julius Caesar
Byl zdatným vojevůdcem a stratégem. Měl talent pro diplomacii. Dokázal sjednotit celou Galii a stát se důstojným protivníkem samotného Gaia Julia Caesara. Na druhou stranu však našel i odvahu vzdát se a uznat porážku. Jeho jméno bylo Vercingetorix.
Náš příběh začíná stejně jako slavné komiksy o Asterixovi a Obelixovi. Psal se rok 52 př. n. l. a Gaius Julius Caesar byl svrchovaným pánem téměř nad celou Galií. Poraženi byli udatní Belgové, zlomen byl odpor Venetů a potlačeno bylo i povstání Eburonů. Jiní proto raději vsadili na spojenectví s Římany a těžili z něj. Kdo ovšem těžil nejvíc, v duchu zásady rozděl a panuj, byl Caesar a jeho legie. Dlouhodobá přítomnost Římanů však byla něco, co většina kmenových náčelníků odmítala snášet. Proto záhy došlo k novému povstání.
Rozděl a panuj
V době, kdy Caesar usiloval o úplné podmanění Galie, hrála ve zdejší společnosti vůdčí roli mocná kmenová aristokracie, z jejíhož středu se každý rok volil vůdce. Ke kmenům s největšími ambicemi patřili Haeduové a Arverni. Zatímco první vsadili na kartu spojenectví s Římany, druzí se snažili zachovat neutralitu. Zašli dokonce tak daleko, že sprovodili ze světa vlastního náčelníka Celtilla, jemuž se povedlo ovládnout značnou část Galie. Šeptalo se totiž, že by se mohl stát králem celé země, a to nebylo v zájmu ani kmenových šlechticů, ani Caesara.
Co se nezdařilo otci, napravil jeho syn Vercingetorix. Právě on byl mezi prvními kmenovými náčelníky, kteří v zimě roku 52 př. n. l. osnovali povstání proti římským okupantům. Tato snaha se však neobešla bez jistých těžkostí. Mladý válečník totiž začal svolávat své věrné. Mnozí přicházeli sami, avšak jeho strýc Gobanitio a někteří další arvernští šlechtici se postarali o to, že rebel byl se svými stoupenci vyhnán z kmenového střediska Gergovie.
Když syn překoná otce
Sbíral tedy vojsko na venkově a první skupiny bojovníků formoval ze zemědělců a chudiny. Ohlas byl obrovský a armáda se neustále rozrůstala. Brzy se proto vrátil do Gergovie, své odpůrce odtud vykázal a byl provolán králem. Nyní měl volné ruce.
Na svou stranu rychle získal další kmeny a brzy vládl vojskem válečníků z velké části střední a západní Galie. Velmi dobře si však uvědomoval, že aby obstál proti mašinerii římských legií, musí být jeho síly dobře organizované a disciplinované. Proto, jak píše Caesar v De Bello Gallico, „ukládá obcím rukojmí, dává si rychle přivádět určitý počet vojáků a ustanovuje, kolik zbraní a dokdy je má každá obec doma opatřit; především se stará o jezdce. Nejvyšší píli spojuje s nejvyšší přísností velitelskou; váhavé donucuje, hroze jim trestem smrti.“
Když vypuklo povstání, byla římská armáda rozložena v zimních táborech a Caesar se věnoval administrativě v Předalpské Galii. Jakmile se však dozvěděl o problémech, okamžitě se vydal zpět. Rychle přešel do ofenzivy, vstoupil na území Arvernů a začal je plenit. Arvernové tím byli naprosto zaskočeni, nepředpokládali totiž, že by se mohl někdo prokopat zasněženým alpským průsmykem. Vercingetorix, který si mezitím dokázal zajistit spojenectví silného kmene Biturigů, byl náhle zahrnut žádostmi svých krajanů o pomoc, a tak vytáhl proti římskému vojsku.
Síla spojenectví
Caesar, jehož síla byla především v improvizaci, Vercingetorigův krok předvídal, a proto se sám neodkladně vypravil pro již dříve zformovanou kavalerii. V doprovodu jízdy pak zburcoval a shromáždil přezimující legie. Než se o tom všem mohl mladý Arvern vůbec dozvědět, měl Gaius Julius armádu zcela kompletní. Rebel však s odpovědí neváhal. Byl si dobře vědom toho, jak důležití jsou pro vojevůdce jeho galští spojenci. I malý úspěch v boji mohl přivést do jeho tábora posily a Caesara citelně oslabit. Stejně dobře věděl, že si uprostřed zimy musí římské vojsko zabezpečit dostatečné zásobování, v opačném případě by ho totiž čekaly vážné potíže.
Vercingetorix tedy zastavil postup a odvedl své vojsko ke Gorgobině, oppidu kmene Bójů, kteří byli pod ochranou prořímských Haeduů, a oblehl ji. Caesar neměl na výběr. Musel opustit zimní tábor a vydat se Bójům na pomoc. Cestou konfiskoval vše, na co přišel, a podmaňoval si galská města, aby mu v zádech nezůstal nepřítel. Zároveň si tím usnadňoval zásobování. Když se Vercingetorix doslechl, že Římané pochodují jeho směrem, zanechal obléhání a šel jim naproti. K prvnímu střetu došlo u biturigského města Novioduna. Strhla se bitva jízdy, v níž Galové zprvu vítězili, ale nakonec museli ustoupit.
Taktika spálené země
Na řadu přišli Biturigové, Vercingetorigovi spojenci. Caesar napřel všechny síly k tomu, aby kmen zlomil. Prostředkem mělo být dobytí pevného oppida Avarica (dnes Bourges), které bylo i cílem rebelovy armády. Ne však proto, aby město bránil. Vercingetorix správně usoudil, že musí změnit taktiku. Jestliže zatím nemůže Caesara přemoci silou, vyhladoví ho. Proto se utábořil necelých 24 kilometrů od Avarica a rozkázal početné galské jízdě, aby přepadávala římské zásobovací oddíly. Nařídil také, že „je třeba zapalovat vesnice a stavení na všechny strany po cestě nepřátel na takovou vzdálenost, kam až pravděpodobně mohou Římané přijít“. V krátké době byly zapáleny desítky obcí a usedlostí, široké okolí bylo zbaveno všech zásob. Římské spížovací oddíly byly pobíjeny. Caesar se snažil nedostatek kompenzovat dodávkami od Bójů a Haeduů, avšak bójské zdroje byly nedostatečné a haedujská podpora vázla, neboť ti začínali pochybovat o výhodách spojenectví s Římem.
Nakonec došlo na Avaricum. I to měl mladý vůdce v úmyslu vypálit. Biturigové ho však uprosili, aby tak výstavné a přírodou dobře chráněné město neničil. Netrvalo dlouho a Caesar přitáhl k Avaricu a i přes nedostatek zásob ho oblehl. Nad údolím mezi městem a římským táborem nechal budovat obří rampu ke galským hradbám. Obránci kladli statečný odpor a podnikali vlastní protiakce. Mezitím začaly docházet zásoby i Vercingetorigovu vojsku. Někteří galští náčelníci jej proto začali přesvědčovat, aby zaútočil a město osvobodil. I když s tím Vercingetorix nesouhlasil, vědom si rizik, vytvořil menší vojsko jízdy a lehké pěchoty a vytáhl k Avaricu. Měl v úmyslu přepadnout římský spížovací oddíl, ovšem jeho plán byl odhalen.
Porážka znamená úspěch
Gaius Julius se s částí armády vydal vstříc Vercingetorigovi, jenž zaujal výhodnou pozici na kopci a tam očekával římský příchod. Doufal v bitvu. Caesar však střet v nevýhodném terénu nepřijal a odvedl vojsko zpět k městu. Nato Arvern poslal obléhanému sídlu posilu 10 000 mužů. Ani to ale nedokázalo zabránit dobytí města, jeho vyplenění a povraždění všech obyvatel.
V Avaricu se Caesar zdržel do jara a poté odtáhl ke Gergovii, středisku Arvernů. „Potom Vercingetorix pečuje o ošacení a ozbrojení těch, kteří unikli z Avarica. Zároveň se stará o doplnění prořídlých sborů vojenských [...] dává sehnati a k sobě poslat všechny lučištníky […]. Tím vším rychle doplňuje ztráty v Avaricu.“
S obnovenou a posílenou armádou se rebel přesunul ke Gergovii, kde začal budovat opevněné ležení a obsadil všechny vyvýšené body kolem města. Když Julius viděl, že strategicky položenou Gergovii nelze získat útokem, začal budovat tábor a vyčkával. Obléhání nechtěl zahájit, dokud si nezajistí dostatečné zásobování. Aby získal výhodnější pozici, připravil lstivý útok proti galskému ležení na jednom z okolních pahorků, odkud nebylo daleko k hradbám města.
Úskok se zdařil a tři tábory padly do římských rukou téměř bez odporu. Legionáři, rozvášnění úspěšnou akcí, však nezaznamenali povel ke stažení a vyrazili k nedalekým hradbám. Caesarovi se velení vymklo z rukou a strhla se lítá řež. Vercingetorix zformoval účinnou obranu. Ztráty neorganizovaných Římanů rostly a ti se dali na útěk. Mezitím Caesar rozvinul pod svahem legie. Rebel však dokázal své muže zadržet a odvedl je zpět do opevněných pozic pod hradbami. Velmi dobře věděl, že by ztratil strategickou výhodu, a rozhodně nehodlal přistupovat na Caesarovu hru. Caesar nakonec odtáhl s nepořízenou.
Poslední šance
Rána, kterou zasadil Vercingetorix Římu, přivedla další silné spojence, protože nyní už se vzbouřili i dosud prořímští Haeduové. Na celogalském sněmu byl Vercingetorix potvrzen coby vrchní velitel a jako takový znovu přeskupil vojsko. Posílil jízdu, nechal plenit zásobovací stezky Římanů, ba co víc, vyslal jezdeckou armádu, aby napadla postupující voj. Současně dal útočit na čelo i křídla. Byl však odražen germánskými jezdci, a tak se stáhl do Alesie.
Caesar však neváhal a město oblehl. Nyní již měli Římané dostatek zásob, a tak začali budovat monumentální obléhací dílo, které Vercingetoriga a jeho vojsko neprodyšně uzavřelo uvnitř. Dříve, než bylo obležení dokončeno, vyslal Arvern své jezdce, aby přivedli na pomoc novou armádu. Proto nechal Gaius Julius zbudovat ještě jednu linii opevnění, tentokrát obrácenou směrem ven, aby obléhatele chránila.
Vercingetorigovi mezitím začínaly docházet zásoby a byl odříznut od vnějšího galského vojska, které tak bylo bez velitele. Koordinovaný postup byl obtížný, přesto se galské posily pokusily dát nočním útokem šanci obleženým. „Vercingetorix, jakmile uslyšel jejich pokřik, dá zatroubit k výpadu a vyrazí z města.“ Římanům se však soustředěný útok podařilo odrazit.
Mladý vůdce se nevzdával. Od zvědů získal informace o dispozicích okolního terénu a identifikoval nejslabší místo v římské obléhací hradbě. Tam pak soustředil veškerou sílu útoku. Šlo o všechno. Buď Galům vybojuje svobodu, nebo Řím získá svůj triumf. Nakonec však Caesar zasáhl přímo do bitvy, přivedl posily a vpadl Galům do zad. Všechny naděje byly zmařeny.
S hlavou vztyčenou
Vercingetorix přijal svůj osud. Jeho řeč ke galskému shromáždění „dokazuje, že nepodnikl válku z vlastní potřeby, ale kvůli svobodě všech [...]; že se jim nabízí k obojímu; chtějí-li uspokojit Římany jeho smrtí anebo jej vydat živého“. Nato byl vydán Caesarovi.
Podle dějepisce Plútarcha si oblékl nejhonosnější zbroj, usedl na ozdobeného koně a vyjel z brány k římskému ležení. Objel tribunu, seskočil z koně, shodil zbroj a mlčky usedl před svého největšího nepřítele. Jeho další osud byl zřejmý. Byl odveden do Říma a uvržen do vězení. O šest let později, roku 46 př. n. l, byl veden v triumfálním průvodu. Krátce poté jej před bouřícími davy rituálně uškrtili…
