Velká rudá skvrna na Jupiteru se třese jako rosol
Pozorování Hubbleova dalekohledu prozrazují, že se Jupiterova Velká rudá skvrna chvěje neustálými oscilacemi. Prakticky každý pozemský den je trochu jiná.
Nejslavnější skvrna Sluneční soustavy, tak velká, že by se do ní vešla celá Země, nás nepřestává ani po 150 letech překvapovat. Dokládá to i nejnovější výzkum Amy Simonové z Goddardova kosmického střediska NASA a jejích kolegů s vydatnou pomocí Hubbleova dalekohledu.
Hubbleův dalekohled pozoroval Jupiterovu skvrnu během 90 dní od prosince 2023 do března 2024. Když si vědci prohlédli získané snímky rychle za sebou, s překvapením zjistili, že tato atmosférická struktura není tak stabilní, jak by se možná zdálo. Podle všeho se chvěje jako obrovská hrst želatiny.
Skvrna jako rosol
„Z dřívějška jsme věděli, že se Velká červená skvrna občas mírně pohybuje po povrchu atmosféry Jupiteru,“ přiznává Simonová. „Zatím si ale nikdo nevšiml, alespoň pokud víme, že se Jupiterova skvrna třese častými oscilacemi.“ Podrobnosti výzkumu nedávno zveřejnil odborný časopis Planetary Science Journal.
Ačkoliv na obecné rovině asi není úplně překvapivé, že se Velká rudá skvrna v bouřlivé a extrémní atmosféře plynného obra neustále mění. Pro změny, které odhalil Hubbleův dalekohled, ale zatím vědci nemají konkrétní vysvětlení.
Pochopení mechanismů největších bouří ve Sluneční soustavě má praktický význam i pro život na Zemi. Pomáhá nám totiž v širším kontextu lépe rozumět podstatě vzniku a dynamice pozemských hurikánů. Získané znalosti mohou nalézt uplatnění i v rámci meteorologie na planetách u jiných hvězd.
Pozorování také potvrzují, že se Jupiterova Velká rudá skvrna zmenšuje. Na konci 19. století byl její příčný rozměr odhadován na 41 tisíc kilometrů, v roce 2014 to bylo již jen 16 500 km. Podle Simonové je ale možné, že se její velikost v nějaké podobě časem ustálí. Největší anticyklona Sluneční soustavy tak zřejmě ani v budoucnu zcela nezmizí.
