Vědci varují: Příští ničivá sluneční bouře může přijít kdykoliv
Mimořádně silná sluneční bouře, která před 9 125 lety zasáhla Zemi a jejíž stopy byly objeveny v ledu, znepokojila vědce. Došlo k ní totiž v době slunečního minima, kdy by aktivita Slunce měla být malá.
Extrémně silná sluneční bouře zasáhla naši planetu před 9 125 lety a zanechala trvalé jizvy na ledu pohřbeném hluboko pod Grónskem a Antarktidou. Při novém zkoumání těchto vzorků ledu se zjistilo, že dříve neznámá bouře je jednou z nejsilnějších solárních erupcí, jaké kdy byly zjištěny. Pokud by dnes zasáhla Zemi, ochromila by moderní komunikační systémy.
Podle odborného článku v časopise Nature Communications nejpřekvapivější zřejmě je, že masivní bouře se, jak se zdá, odehrála při slunečním minimu, což je období během jedenáctiletého slunečního cyklu, kdy jsou erupce na naší hvězdě obvykle mnohem méně časté. Kvůli tomuto neočekávanému objevu se autoři obávají, že ničivé erupce mohou udeřit, když je nejméně čekáme, a že na další velkou sluneční bouři nemusí být Země připravená.
„Tyto obrovské bouře nejsou v současné době dostatečně zahrnuty do hodnocení rizik,“ uvedl spoluautor studie Raimund Muscheler, který je expertem Lundské univerzity ve Švédsku. „Je nanejvýš důležité analyzovat, co by tyto události mohly znamenat pro dnešní technologii a jak se můžeme chránit,“ dodal.
TIP: Příští sluneční bouře by mohla přinést internetovou apokalypsu, varuje vědkyně
Zdrojem potenciálně ničivých solárních bouří jsou erupce ve sluneční atmosféře, známé jako výron koronální hmoty. Mohou například vyřadit z provozu elektrickou rozvodnou síť na Zemi, automobily či komunikační zařízení, včetně počítačů, mobilních telefonů nebo pagerů. Poškodit mohou i citlivé součásti satelitů.
Lze předpovědět solární bouři a připravit se na ni?
Solární bouři zatím bohužel spolehlivě předpovědět nelze. V závislosti na fázi hlavního cyklu aktivity (který trvá přibližně jedenáct let) můžeme jen odhadnout, zda lze nebo nelze očekávat silné sluneční bouře. Sluneční erupce jsou také častější, vyskytuje-li se na slunečním povrchu komplikovaná skupina slunečních skvrn. Ani to však není podmínkou – erupce mohou vzplanout i v oblastech, kde se žádná viditelná sluneční skvrna nenachází.
Žádný počítačový model neumí předpovědět, zda a kdy ke sluneční erupci dojde. Fyzikům jsou sice rámcově známy fyzikální jevy, které za erupce odpovídají, ale neznáme charakteristické podmínky, jež ke vzplanutí vedou. Současné předpovědi tak spíše vychází z empirické zkušenosti slunečních fyziků a pozorovatelů. Pokud už však k silné erupci dojde, letí oblak slunečního plazmatu k Zemi alespoň dvacet hodin, což poskytuje čas pro analýzu změřených dat a pro omezenou přípravu na možné problémy.
