Ve víru hádek a intrik: Vojáci vs. politici během příprav a průběhu bitvy na Sommě (1)

První světová válka svedla na stejnou stranu barikády i mocnosti, které dříve spolupracovaly jen zřídka. Britové a Francouzi stáli po většinu dějin proti sobě, a tak není divu, že se důvěra mezi zástupci obou zemí budovala jen obtížně a stála nemalé úsilí. „Musíme se k nim chovat přátelsky, měli bychom se snažit vyjít vrchnímu veliteli francouzské armády vstříc, ať už jsou naše názory na francouzskou armádu a její velení jakékoliv,“ instruoval britský ministr války Horatio Kitchener velitele Britského expedičního sboru (British Expeditionary Force – BEF) generála Douglase Haiga. Ten měl ostatně později prohlásit, že Francouzi jsou příštím britským nepřítelem. 

Komplikované byly také vztahy obou zemí vůči autokratickému Rusku a v neposlední řadě i vůči Itálii, která ještě donedávna setrvávala v táboře nepřátel. Politické spory se však nevyhnuly ani druhé straně, kde se velitelské kliky tradičně přely, zda by těžiště ofenzivních operací mělo ležet na západě, či východě. Všechny tyto třecí plochy se propsaly i do jednání o sommské ofenzivě.

Stíny v dohodovém ráji 

Jednání o plánovaném útoku narážela na obvyklé problémy a neshody západních mocností. Britům se útok proti silně opevněným německým pozicím na Sommě ani trochu nepozdával a navrhovali místo něj udeřit ve Flandrech, odkud již dva roky operovaly nepřátelské ponorky ztrpčující život Královskému námořnictvu. Ostatně k úderu na Sommě se skepticky stavěl i francouzský vojevůdce Ferdinand Foch. Veliteli BEF generálu Haigovi se nezdál ani Joffreho plán na předchozí menší ofenzivy, které by odčerpaly už tak omezené britské síly, a navíc pochyboval o tom, že by se jimi podařilo odlákat větší množství nepřátelských záložních formací. 

Aby se vyvlekl z nepříjemných rozhovorů s temperamentním Joffrem, vymlouval se na neochotu svých politických nadřízených: „Britská armáda je připravena plně se ujmout své části úkolu, ale nedokážeme si poradit s politiky, kteří jsou po Němcích našimi největšími nepřáteli.“ Nešlo však jen o snahu zbavit se odpovědnosti, část ostrovních politiků skutečně válce na kontinentě příliš „nefandila“ a podporovala spíše operace na Blízkém východě a v koloniích. Navzdory tomu, že k rozhodnutí o provedení ofenzivy došlo na společné konferenci už v únoru 1916, britský válečný výbor v celé záležitosti dlouho váhal. Haig směřoval na vládu několik přímých dotazů a finální rozhodnutí padlo v Londýně až 7. dubna, kdy výbor konečně účast na ofenzivě potvrdil. 

Podobné jednání spojenců Francouze neobyčejně dráždilo a vedlo k trvalému (a důvodnému) podezření, že Britům více záleží na osudu vlastního impéria než na pomoci napadené Francii. Když se pak Haig v létě 1916 snažil vyjednat další odklad ofenzivy, situace vygradovala až do otevřené konfrontace s Joffrem. Temperamentního Francouze se nakonec podařilo uklidnit až za pomoci několika skleniček kvalitní brandy z roku 1840 (Haigova rodina se pálením alkoholu živila po staletí).

Bude ofenziva, nebo ne? 

Joffreho útočné plány se však po začátku bitvy u Verdunu netěšily ani velké podpoře domácích politiků. Na jednání mezi Haigem a Aristidem Briandem, ministerským předsedou francouzské vlády, zazněl názor, že s ohledem na komplikovanou situaci by se Dohoda v tomto roce do žádných ofenzivních akcí pouštět neměla. Následně se ukázalo, že tento postoj sdílí také Joffreho podřízený generál Ferdinand Foch. 

V této situaci Haig stále váhal, jestli se do takového dobrodružství vůbec pouštět, a ještě na přelomu května a června diskutoval s podřízenými, zda nepřesunout část záloh od Sommy do Flander, kde leželo hlavní těžiště britského zájmu. Zároveň informoval vládu v Londýně, že ani v případě, když ofenziva proběhne, nelze od ní s ohledem na celkovou situaci očekávat velké výsledky. 

Jak ulehčit Francouzům?

Zcela klíčovým momentem se stala konference v železničním vagonu prezidenta Raimonda Poincarého u Amiens 31. května. Panovala hustá atmosféra, ve vzduchu visela nervozita a napětí. Foch sdělil přítomným, že on sám se za současné situace staví proti jakémukoliv útoku, ale podřídí se konečnému rozhodnutí svých nadřízených. 

TIP: Těší mě, já jsem Verdun: Křestní jména upomínající slavná bojiště Velké války

Joffre trval na provedení ofenzivy s argumentem, že bitva na Sommě by mohla ulehčit Francouzům u Verdunu. Hrozil, že případná porážka na tomto bojišti by mohla vést ke zhroucení armády a porážce ve válce. V klíčovém okamžiku se za tento postoj postavil také Haig, který uvedl, že se s Joffrem již domluvili a celá akce má také požehnání britské vlády. O nadcházející operaci tak bylo definitivně rozhodnuto, jen konečné datum padlo o několik dní později.