Vánoce na bitevním poli: Jak slavili svátky klidu a míru českoslovenští legionáři?

Kupříkladu příslušníci 3. pěší divize v haličském Radłówě dostali právě 24. prosince varování před ruským útokem a drželi pohotovost. Nakonec k ničemu nedošlo, jenže vánoční nálada se mezitím vytratila a pobočník velitele 28. pluku si smutně zapsal do deníku: „Štědrý večer se neslavil.“ Místo dárků vojáci fasovali ruční granáty.

Ani v jiných sektorech východní fronty se čeští vojáci nedočkali klidu. Rusové slavili Vánoce až o dva týdny později a obě strany se obávaly, že nepřítel využije jejich sváteční nálady k překvapivé ofenzivě. Obecně platilo, že si muži směli vychutnat štědrovečerní atmosféru až po splnění úkolů. Podle vzpomínek Antonína Zoglmanna alespoň „připravili a ozdobili stromeček, zatímco si podzemní brlohy obložili chvojím a pohlednicemi z vlasti“. 

Češi v pohotovosti 

Vídeňský hlavní stan neopomněl pro své válečníky přichystat přilepšení, jimž se v c. a k. armádě říkalo Liebesgaben. Ministerský úřad pro válečnou péči kupříkladu pověřil přípravou vánočního překvapení likérku Bedřicha Kafky. Jak dokládá článek z časopisu Český svět, šlo o velkorysý projekt: „Odjížděl před Vánocemi z příbramského nádraží kompletně vypravený 32vagonový vlak se slaďounkými rosolkami a kmínkami, které se tajily ve čtyřech tisících obrovských bednách.“

Kromě státních úřadů posílala Liebesgaben i jednotlivá města a jeden český voják si zaznamenal: „Dostal jsem pohlednicový portrét arcivévody Evžena, 5 feldpostek, 10 cigaret v plechovém pouzdru, polévkovou konzervu, 15 kostek cukru, malou tabulku čokolády, fajfku, špetku čaje a čtyři sichrhajcky. Balíčky pro ostatní obsahovaly totéž, nejvíc nás dojal ten portrét.“ Balíčky se bohužel nedostaly ke všem, případně vojáci neměli moc času si je užít.

Václav Gayer, jehož jednotka se v prosinci 1914 nacházela u polské řeky Nidy, se kromě bramborové polévky musel spokojit s několika kousky cukroví: „Pak s plátkem vuřtu a jedním jablkem. Přesto jsme usnuli jako doma po rybě s omáčkou, byť se smutnými vzpomínkami na minulá léta. Spánek ostatně netrval dlouho, v noci počala stříleti ruská těžká děla a granáty zapadaly hned za našimi stodolami. Na to byl alarm a my musili ven do bahnitého pole.“

Koledy v zákopu 

Také z následujících let jsou nejcennějším zdrojem informací o Vánocích na frontě vzpomínky samotných vojáků. Ve svém deníku nám je zanechal například Čech Louis Spáčil, který po roce 1918 emigroval do USA. V prosinci 1916 sloužil na italské frontě, konkrétně v Jižním Tyrolsku poblíž města Borgo. Na Štědrý den se v krytu krčil tucet vojáků: šest Moravanů, tři Rakušané, dva Chorvati a jeden Rusín. Na bedně od nábojů stál smrček ozdobený řetězy vystřihanými z novinového papíru. Pro některé příslušníky jednotky už šlo o třetí válečné Vánoce. Právě tito starší vojáci nejvíce vzpomínali na rodiny a těšili se, že příští svátky stráví se svými blízkými. Ani služebně mladší pěšáci se však neubránili myšlenkám na domov.

Po kratším proslovu velitele proneseném česky i německy dostali vojáci vánoční přilepšení, tentokrát zvané Zubesserung. Každý obdržel deset cigaret, 128 ml rumu, kolečko koňského salámu, trochu řepné marmelády, deset prázdných lístků polní pošty, plechový čepicový odznak s nápisem Weihnachten im Felde 1916 (viz Třikrát a dost) a několik kousků toaletního papíru. Byla to chudá nadílka, nicméně muži ji vzhledem ke všeobecnému nedostatku přijali s povděkem. Ještě více se těšili na poštu. Ti šťastnější obdrželi z domova i několik dopisnic, jiní si zklamaně povzdechli, že na ně žádný růžový lístek nevybyl. 

Ve snaze posílit vánoční náladu se tak vojáci raději shromáždili kolem stromku. Moraváci zazpívali koledu Pásli ovce Valaši, Němci zase Heilige Nacht (Tichá noc). Chorvati zapěli svoji píseň, kterou ostatní neznali, a Rusín se oddal pravoslavným modlitbám.

Nadílka od nadřízených 

Zkušenější vojáci, kteří za minulé zimy přežili ruskou ofenzivu v Karpatech, se neubránili vzrušeným vzpomínkám. Právě na Štědrý večer je Rusové hnali v krutém mrazu vysokým sněhem. Vyhladovělí pěšáci, kteří nedostali tři dny jíst, tehdy padali vysílením do závějí a mnoho jich v krátké době umrzlo. Mladší muži pozorně naslouchali vypravování kamarádů a děkovali Bohu, že se dnes mohou cítit poměrně bezpečně. Na jejich úseku fronty totiž kromě občasných přestřelek už delší dobu nedocházelo k žádným bojům.

Rozjímání přesušil příchod „ordonance“ (spojky ze štábu) v zasněženém kabátu. Přinesl rozkaz se jmény vojáků určených na hlídku. Vybraní muži hlasitě vyjadřovali nespokojenost, protože nadřízení určili samé Čechy. Příslušníci vánoční hlídky se uklidnili až po zjištění, že štědrovečerní stráž dostane jako bonus celý litr rumu. Zatímco zaujali předepsané postavení ve stráži, ostatní sehnali dříví do kamínek a vařili čaj. 

Ve dvě hodiny v noci přišel hlídku zkontrolovat poručík ze štábu. Okamžitě si všiml, že stráž má díky rumu poněkud povznesenou „vánoční náladu“, ale raději nic neříkal – šlo ostatně také o Čecha. Po důstojníkově odchodu vzpomínali vojáci opět na domov a těšili se, že příští Vánoce budou slavit v míru. Pro některé však šlo o marnou naději. Boje na italské frontě měly zuřit ještě skoro dva roky a Spáčil uvedl, že z této vánoční skupinky spatřila své drahé sotva polovina. 

Dost jídla, málo míru 

Podstatně stručněji, zato poetičtěji popsal v pamětech Štědrý den roku 1916 Josef Novotný, důstojník technické setniny pěšího pluku č. 91 z Českých Budějovic: „Šedivé mlhy nad lesem plynou jako duchové vlekouce se řadou. Z naší strany převládá ticho, jen občas podrážděně rozdovádějí se děla, aby odpověděla nějakým přepadem neklidnému nepříteli. Talián střílí stále zuřivě sem a tam, kazí nám jízlivě sváteční náladu. Brzo odpoledne po rozkaze rozdává se Ježíška. Deset mužů dostane dohromady jednu vánočku, každý patnáct lískových ořechů, půl jablka, ovoce pro nás tak vzácného, dvojí cukroví, víno, rum, čaj, dva doutníky a cigaretový i obyčejný tabák. K menáži je polévka s krupičkou, hovězí maso, knedlík a zelí. Stromeček nám zastupuje kus vzácné sosnové větve uražené granátem v nedalekém lese. Všeho máme hojnosti, jídla, pití, kouření, ale mír nám schází. Je to Štědrý večer – kéž by byl za rok šťastnější…“

TIP: Vánoce na bitevním poli: Svátky klidu a míru na frontě během světové války

Závěrem dodejme, že si vojáci na frontě často uvědomovali neutěšenou situaci příbuzných v zázemí. I když dostávali jen hubené příděly, mohli se na ně obvykle spolehnout – zatímco civilisté v habsburské monarchii si potravu museli zajišťovat vlastními silami. S povzdechem tuto skutečnost vyjádřil neznámý pisatel Zápisků z doby války, které se našly v obci Růžená na Jihlavsku: „Na Boží hod jsme měli k obědu guláš a brambory. Pekaři nám upekli z mouky, co jsme zašetřili, vdolky, jež byly svrchu posypané mákem a cukrem. K vánočce se to přirovnávat nemohlo, ale přeci jsme všichni mínili, že se máme lepší jak naši doma...“