Válka v ulicích Rio de Janeira: Brazilský Prapor zvláštních policejních operací BOPE

Před deseti lety odstartovala brazilská vláda další fázi svého plánu, jehož cílem bylo znovu získat plnou kontrolu nad chudinskými čtvrtěmi Rio de Janeira. První policejní jednotkou, kterou do realizace tohoto plánu Brazilci zapojili, byl Prapor zvláštních policejních operací (Batalhão de Operações Policiais Especiais – BOPE). 

Brazilské chudinské slumy (zvané favely) věru nepatří k nejklidnějším a nejbezpečnějším místům na světě. Podle posledních odhadů v nich jen v Rio de Janeiru žije více než pětina obyvatel města, což znamená přes milion lidí. Prakticky nezmapovaný shluk úzkých uliček a chaotické výstavby představuje ideální úkryt pro gangy obchodující s drogami, které nad mnoha čtvrtěmi v podstatě převzaly kontrolu. Není proto divu, že jeden člen BOPE srovnal své nasazení ve favelách s tím, čím si procházeli američtí vojáci během pouličních bojů v Iráku. Podobně jako v Iráku stojí i BOPE ve favelách před složitým úkolem, jak efektivně plnit své úkoly v boji proti organizovanému zločinu a zároveň získat na svou stranu obyvatele favel, kteří jsou vůči policii po špatných zkušenostech z minulosti tradičně nedůvěřiví.

Od únosců k narkomafii

Jednotka, ze které vznikla BOPE, byla založena v lednu roku 1978 pod názvem Jádro skupiny speciálních operací (Núcleo da Companhia de Operações Especiais – NuCOE). Jejím původním úkolem byl boj proti únosům, jež se staly v Brazílii 70. let rozšířeným fenoménem. NuCOE byla nejprve zřízena jako speciální jednotka jednatřiceti dobrovolníků, která přímo podléhala veliteli vojenské policie státu Rio de Janeiro. Vojenská policie nicméně v Brazílii plní spíše úkoly, které v jiných zemích připadají četnictvu, a jako taková představuje lépe vyzbrojenou, vycvičenou a méně zkorumpovanou variantu civilní policie. Historicky prvním velitelem NuCOE se stal kapitán Paulo César Amêndola de Souza, z jehož iniciativy jednotka vznikla. 

Během 80. let procházela Brazílie v kontextu pádu vojenské diktatury a přechodu k demokracii prudkými politickými změnami a hluboké reformy se nevyhnuly ani ozbrojeným složkám. NuCOE tak bylo několikrát přejmenováno a měnily se náplň i rozsah jeho činností. Od konce 80. let se  jednotka začala čím dál více věnovat operacím v chudinských čtvrtích po celém státě Rio de Janeiro. Příslušníci NuCOE tak nejdříve dostali za úkol podporovat policejní výpravy do gangy kontrolovaných favel a speciální záchranné operace, které přišly na řadu, když se při těchto akcích vyskytly problémy.

Jednotka tedy bývala nasazována například tehdy, když se policisté ocitli v obklíčení, nebo při zásazích proti hlavám jednotlivých skupin obchodujících s drogami. V roce 1991 prošlo NuCOE zatím poslední výraznější reorganizací, během které bylo rozšířeno na prapor a přejmenováno na BOPE.

Současná podoba a činnost

V současnosti v celém praporu slouží okolo čtyř set policistů, kteří jsou rozděleni do čtyř hlavních skupin – Alpha, Bravo, Delta, Charlie – a dalších podpůrných jednotek. Každá ze skupin je složena ze třiceti dvou členů a dělí se dále na menší týmy o osmi mužích. Právě ty tvoří hlavní samostatně operující údernou sílu BOPE. Zpravidla jsou složeny z velitele, dvou průzkumníků působících při akci v čele týmu, zvláštního specialisty na výslechy a jednání s podezřelými, střelce, zástupce velitele a dalších dvou členů, kteří zajišťují palebné krytí a všeobecné úkoly.

Mimo tyto intervenční týmy ale v rámci praporu fungují i menší specifické útvary, jejichž členové absolvují dodatečný výcvik. Mezi ně patří například zpravodajci, experti na výbušniny, odstřelovači nebo řidiči obrněných vozidel. Menší samostatná jednotka je specializovaná i na vyjednávání s únosci a operace vedoucí k osvobození rukojmích. Tato skupina se skládá ze čtyř profesionálních vyjednavačů a osmi členů intervenčního týmu, kteří absolvovali dodatečný výcvik pro odstřelovače. Podmínkou pro členství v tomto útvaru je nejméně šestiletá služba v BOPE a zpravidla do ní bývají vybíráni skutečně ti nejlepší z nejlepších.

Ačkoli hlavní náplní práce BOPE stále zůstávají především právě zásahy proti únoscům a rizikové operace ve favelách, jeho členové se zapojují i do dalších specifických akcí. Jedná se například o komplikovanější operace jednotek civilní obrany nebo o dodatečnou ochranu při převozech nebezpečných vězňů. Jakožto vysoce efektivní síla bývají také nasazováni při potlačování v Brazílii poměrně častých rozsáhlých vězeňských vzpour a v protipovstaleckých operacích. V neposlední řadě se BOPE, v souvislosti se zmíněným vládním programem pacifikace nejrizikovějších favel, zapojuje i do dlouhodobé hlídkové činnosti a komunitních programů. Při nich se ovšem často kvůli své agresivní pověsti a častým medializovaným násilným excesům z minulosti setkává s nedůvěrou místních obyvatel. Obyvatelé favel údajně dokonce členy BOPE straší své děti a jejich vozidla mají stejnou pověst jako u nás legendární „černá sanitka“. 

Slaná voda místo obvazů

Členy BOPE se stávají výhradně dobrovolníci z řad vojenské policie, kteří vedle nejméně dvou odsloužených let splňují i několik dalších požadavků (především výtečná fyzická a psychická kondice a dobré chování) a kteří projdou dvěma výcvikovými kurzy – kurzem speciálních jednotek a taktickým výcvikem.  

První z těchto kurzů trvá od tří do šesti měsíců a je zaměřen zejména na schopnosti přežití a rychlé reakce v extrémních podmínkách. Jeho součástí je výuka a trénink dovedností z tak rozdílných oblastí, jakými jsou potápění, slaňování, vyrovnávání se s rizikovými situacemi, vyjednávání s únosci, horolezectví nebo speciální techniky střelby a boje zblízka. Speciální důraz je poté přirozeně kladen na výcvik spojený s operacemi v městském prostředí. Každý běh kurzu připravují instruktoři nejméně dva roky.

Ačkoli hlavní náplní práce BOPE stále zůstávají především právě zásahy proti únoscům a rizikové operace ve favelách, jeho členové se zapojují i do dalších specifických akcí. (foto: Wikimedia Commons, Divulgação, CC BY 2.0)

Nejnáročnější část výcviku se odehrává v prvních dvou týdnech a účastníci během ní zpravidla spí pouhé dvě hodiny denně, učí se snášet ponižující urážky a tvrdé údery do různých částí těla a jsou nuceni trávit v noci dlouhé hodiny ve studené vodě. Během dne je pak čekají vyčerpávající dálkové pochody. Budoucí členové BOPE také nemají nárok na ošetření menších zranění, která jsou jim dezinfikována pouze slanou vodou. V průběhu této fáze musí složit i několik písemných testů, které se často píší v noci a například v jedoucím autobuse. Není proto divu, že tuto část výcviku dokončí mnohdy jen třetina těch, kteří se do kurzu zapíší.

Prožité zkušenosti vytvoří mezi absolventy výcviku specifické pouto a zásadně promění jejich náhled na svět. Žurnalisté i samotní členové BOPE často mluví o přijetí do jednotky jako o jakémsi iniciačním rituálu a chvíli, kdy si mohou poprvé nasadit baret speciálních jednotek, označují za bezmála mystický zážitek. Na druhou stranu někteří vědci a bývalí členové BOPE tvrdost výcviku a využité metody kritizují s tím, že u policistů podporují sklony k nadměrnému využívání násilí, a to i vůči civilistům. 

Po blamáži v roce 2000, kdy při jedné záchranné operaci BOPE nedokázala zajistit propuštění rukojmích z uneseného autobusu, bylo rozhodnuto o vytvoření druhého kurzu, jehož náplní je taktika zásahu a ovládání zbraní. Tento kurz zpravidla trvá pouze pět týdnů a je fyzicky méně náročný než všeobecný výcvik speciálních jednotek. Policisté z řad BOPE ale procházejí po celou dobu své služby kontinuálním výcvikem, který zahrnuje i společná školení a tréninky s podobnými elitními jednotkami z okolních států či USA.

Těžce vyzbrojení policisté

Výzbroj členů BOPE, kteří jsou součástí policie nasazené v městském prostředí, kde může snadno docházet k civilním obětem, podléhá určitým omezením. Omezení se týkají v první řadě těžkých zbraní a těžké techniky, ale také například kulometů větších ráží. Organizace zabývající se ochranou lidských práv ovšem často upozorňují na to, že i současná výzbroj BOPE a úprava jejího využívání přesahuje limity běžné v jiných zemích. Na druhou stranu je však třeba říct, že BOPE čelí kriminálním gangům, pro něž představují automatické zbraně a ruční granáty často základní výzbroj, kterou se nerozpakují použít.

Primární výzbrojí BOPE jsou proto ruční zbraně, především útočné pušky typu FN Fal (v normální i „para“ úpravě), Colt M4A1 a HKG3, případně samopaly typu HK MP5 a FN P90. Odstřelovači jsou zpravidla vyzbrojeni upravenou verzí pušky AR15. Využívány jsou ale i brokovnice typu Benelli M3 nebo lehké kulomety HK21. Výzbroj jednotlivých členů pak doplňují ještě brazilské pistole Taurus PT92 či PT100 a nože CornetaWotan 3K speciálně vyvinuté pro potřeby brazilských speciálních jednotek. 

Jedním z vozidel, které BOPE využívá, je například obojživelný obrněný transportér EE-11 Urutu. (foto: Wikimedia Commons, Governo do Rio de Janeiro, Carlos Magno, CC BY 2.0)

Mimo samotné zbraně je velmi kontroverzní záležitostí využívání obrněného vozidla zvaného lidově Caveirão či oficiálně Pacificador. Jedná se v podstatě o jakousi kombinaci menšího autobusu s klasickým vojenským obrněným vozidlem. Caveirão tak může převážet jedenáct policistů, kterým zajišťuje efektivní, byť krátkodobou, ochranu proti palbě z lehkých ručních zbraní. I přes svou váhu, která dosahuje až osm tun, a značně robustní konstrukci (na délku měří vozidlo 5,6 metru a na  výšku tři metry) se dokáže pohybovat rychlostí až 120 km/h. Vzhledem ke zmíněným omezením nenese samo o sobě žádné zbraně, je ale vybaveno obrněnou věží a uzavíratelnými průhledy, které v případě potřeby umožňují posádce opětovat palbu do všech stran.

TIP: Jagdkommando: Rakouská speciální jednotka pro boj s terorismem

Podle policejních údajů pomohlo využívání tohoto vozidla snížit počet úmrtí policistů při operacích v rizikových favelách na polovinu, lidskoprávní organizace je ovšem kritizují jako symbol nevybíravě násilné reakce na komplexní problémy chudinských čtvrtí. BOPE totiž často Caveirão využívá i pro pouhé hlídkování a v této souvislosti se objevily případy zastrašování obyvatel favel a také náhodné střelby, která skončila smrtí několika civilistů. Caveirão tak v podstatě zosobňuje celou povahu BOPE – efektivitu, jíž je ovšem dosaženo často extrémními prostředky.