V údolí zpívajících stromů: Jak se rodí slavné stradivárky
Když se řekne stradivárky, asi hned každý ví, že jde o nejdražší housle světa. Jejich tajemství spočívá třeba v unikátním laku. Nejdůležitější je ale samozřejmě dřevo, které dodnes pochází ze stejného lesa
Stradivariho les červených smrků najdete v italském národním parku Paneveggio v trentinském údolí Val di Fiemme. Smrky tu uvidíte na každém kroku. Jednoduše nabudete dojmu, že kvalitní dřevo vhodné pro výrobu nástrojů roste všude. Tak jednoduché to ale není. Hodně záleží na kvalitě lesa a také na klimatických podmínkách.
Složitá dřevověda
„Dřevo z této strany masivu není stejné jako z druhé strany. Tady je severní svah a stromy tu rostou ve svém vlastním klimatu. Koncem 17. století tu vrcholila malá doba ledová. Dřevo je díky ní pravidelné a pružné, výborně rezonuje a šíří zvuk i do velkých místností. Proto jsou nástroje z něj tak jedinečné,“ vysvětluje lesník Andrea Felicetti.
Ale ani z tohoto lesa není každý strom ideální. Pozná se to teprve, když se pokácí. Z lesa putuje dřevo do místních, dobře větraných skladů. Za dva roky bude jeho vlhkost pod dvanácti procenty a odolá tak téměř všemu. I dnes je přes veškeré technologie těžké Stradivariho umění napodobit. Dřevo se třeba po pokácení plavilo několik dní po řece a horská voda ho dokonale pročistila. I tato strategie se dnes prověřuje: „My teď v rámci testování na půl roku dřevo ponoříme a pak teprve necháme proschnout. První výsledky jsou více než povzbudivé. Naši teorii ale ještě musí potvrdit univerzitní vědci,“ říká Andrea Felicetti.
Dřevo z nenápadného skladu na kraji Stradivariho lesa putuje do celého světa, aby z něj vznikly ty nejlepší housle, kytary i violoncella. Každé z uskladněných polen má cenu zhruba tisíc korun, takže dřeva je tady za miliony. Hodně záleží na tom, kdo s ním bude pracovat.
Jeden nástroj za dva měsíce
Dokonalé nástroje ale vznikají i v samotném údolí Val di Fiemme. Ve své malé dílně mezi bytovkami to dokazuje Cecilia Piazzi, která se houslařkou učila na přelomu tisíciletí právě v Cremoně. Teď už má sedm let svoji vlastní dílnu.
„Dodnes jsem udělala asi osmdesát houslí. Trvalo to necelých sedm let. Záleží na objednávkách. Jedny housle ale trvá vyrobit zhruba dva měsíce. Výroba začíná u zpracování samotného dřeva a končí nalakováním a smontováním,“ ukazuje svou práci Cecilia.
Dnes již úspěšná houslařka pracuje hlavně pro věhlasné prodejce nástrojů. Čím dál více jí ale přibývají také zakázky od samotných hudebníků, kteří kouzlo jejích prací postupně objevují. Housle jsou dokonalým řemeslným výrobkem. Rozhoduje každý milimetr i stupeň Celsia při tvarování dřeva.
Za jeden nástroj si Cecilia účtuje zhruba sto padesát tisíc korun. To je hodně. Ve světě hudebních nástrojů se ale tato částka ani zdaleka neblíží cenovému stropu. Že byste se někdy dostali k originálním stradivárkám, je utopií. Těch, na které se dá hrát, je jen pár stovek a stojí desítky milionů korun.
Mistr houslař
Angonio Giacomo Stradivari byl italský houslařský mistr, který si v roce 1680 zřídil dílnu v italské Cremoně. Při výrobě nástrojů začal experimentovat s tloušťkou dřeva, různými laky a dalšími změnami v konstrukci houslí. Za svůj život vytvořil asi 1 100 houslí, viol, violoncell a kontrabasů. Svá nejlepší díla vytvořil v rozmezí let 1698–1725.
