Umělá inteligence na malířském plátně: Blíží se soumrak malířů?

Jason Allen získal se svým dílem Théâtre D’opéra Spatial nejvyšší ocenění ve výtvarné soutěži Colorado State Fair. Jeho výtvor v kategorii „Digitální umění a manipulace s fotografiemi“ předčil práce ostatních, neboť podle poroty nejlépe „vyprávěl příběh a měl duši“. Problém spočívá v tom, že Allen na obraz ve skutečnosti ani nesáhl. Veškerou práci odvedla umělá inteligence, kterou k tvorbě pouze pobídl prostřednictvím vhodně zvolených slov.

Za první místo náleželo peněžní ocenění v přepočtené výši 7 300 korun, takže kontroverze, kterou prvenství vyvolalo, je spíš etická: Pokud plátno stvořil program, může o něm Jason mluvit jako o svém? A jestliže již umělá díla vyhrávají ceny, neblíží se soumrak umění, kdy výtvarníky nahradí počítače?

Originalita neexistuje 

Pojmem „umělá inteligence“ nebo také AI, z anglického „artificial intelligence“, se nemyslí počítačová entita, jaká se běžně objevuje ve sci-fi snímcích či knihách. Dnešní umělá inteligence si neuvědomuje sama sebe, mimo jiné proto, že nedokážeme naprogramovat abstraktní pojmy jako nenávist, estetické cítění, láska a další. V současnosti jde jednoduše řečeno o programy schopné strojového učení a jednání na základě získaných dat. V případě umění se musí AI nejprve naučit, co to znamená obraz, jak zhruba vypadá například krajinka a co bylo charakteristické pro styl zvoleného autora. Analyzuje proto řádově miliony děl, načež si je roztřídí do jednotlivých kategorií. Jakmile je pak vyzvána k vlastní tvorbě, podle zadaných parametrů dovedně zkombinuje plátna, jež si osvojila.

V praxi jí tedy zadáte příkaz, aby namalovala třeba krajinu ve stylu Vincenta van Gogha, a program díky předešlému studiu ví, jak umělcovy obrazy vypadají. Na základě jeho pláten pak vygeneruje nové, které se starším pracím malíře podobá, ale zároveň nikdy nejde o příliš přesnou kopii, jež by se dala označit za plagiát. Proces obvykle trvá okolo minuty a umělec, který prostřednictvím AI tvoří, se na něm podílí pouze zadáváním klíčových slov, podle nichž se program orientuje. Kontroverze okolo soutěže popsané v úvodu proto vzešla z předpokladu, že Jason svůj obraz nenamaloval – pouze napsal pár příkazů.

Banán na zdi 

Problém tkví v tom, že umělá inteligence není autonomní, nedovede vytvářet sama. Nemá cit, ambice, potřebu seberealizace a podobně. Dostane-li člověk zadání namalovat obraz, obtiskne do něj kus své osobnosti – tou však AI nedisponuje. Nejde tedy o pomyslného najatého umělce, který za vás odvede práci a vy pak sklidíte uznání. Představuje pouhý nástroj, neschopný tvořit na vlastní popud a bez konkrétních příkladů. Záleží právě na výtvarníkovi, aby ji korigoval a aby výsledná malba co nejvíc odpovídala zadání. Svým způsobem tak umělá inteligence maluje, zatímco osobnost a další „lidské“ prvky vkládá do její práce člověk. 

Současné výtvarné umění přitom dospělo do stavu, kdy nápady často hrají důležitější roli než jejich zpracování a úspěch může přinést i natolik podivný výjev jako banán přilepený na zdi. Zmíněné ovoce začal na stěny galerií v roce 2019 instalovat Maurizio Cattelan, jeho dílo dobylo internet a v různých obměnách se prodávalo za sumy dosahující v přepočtu 2,5 milionu korun. Vysvětlení? Italský tvůrce si tak dlouho hrál s nápadem zpodobnit banán v bronzu, kameni a plastu, až se rozhodl pro skutečný plod, který nakonec shnije. A kupci jsou šťastní, protože si nepořídili věc, nýbrž ideu banánu. Nabízí se proto otázka: Pokud nápad, zpracování a směr udává člověk, zatímco AI „pouze“ maluje, nakolik se výsledek liší od projektu zmíněného umělce?

Dělej, co ti říkám

„DALL-E představuje úžasný nástroj pro lidi jako já, kteří neumějí kreslit,“ pochvaluje si jednu z malujících umělých inteligencí sochař Benjamin Von Wong. „Místo abych si musel dělat náčrtky různých nápadů a konceptů, můžu je snadno nechat vytvořit pomocí pár jednoduchých frází.“ Podtrhuje tím fakt, že AI vkládá štětec do rukou i těm, kdo nedokážou nakreslit ani rovnou čáru, a pomáhá jim zhmotnit jejich vize.  

Zároveň platí, že stvořit její pomocí obraz odpovídající konkrétnímu zadání není zrovna snadné. Cesta k vytouženému plátnu bývá zdlouhavá a plná oprav i změn, neboť AI si pod vašimi příkazy nemusí představit totéž co vy. Hlavní obtíž proto spočívá ve způsobu komunikace mezi umělcem a programem, k němuž je potřeba mluvit „jeho“ jazykem. Tím, že stroj necháte malovat za sebe, se vzdáváte části kontroly nad dílem, přestože na obrázku můžete dál pracovat a upravovat ho. Nicméně vytvořit takto třeba komiks, který musí být kvalitativně i vizuálně konzistentní, je v současnosti spíš nereálné.

Spokojit se s náhodou 

Pro díla umělé inteligence by měla na soutěžích nejspíš vzniknout samostatná kategorie, na což upozornilo právě vítězství Jasona Allena. Stal se zkrátka průkopníkem a předvedl světu umění, že se blíží změna, na niž bude potřeba reagovat. Otázkou zůstává, kam se odvětví posune. AI je totiž díky internetu dostupná každému, mnohdy dokonce dočasně zdarma (viz Jak malovat s umělou inteligencí), a neexistuje důvod, proč ji při tvorbě nevyužít – ať už ke skicování nápadů, či k jejich plné realizaci. Jde o mocný nástroj, který dokáže nahradit roky studia a zkušeností. 

Nutno však dodat, že s ním není snadné zacházet. Pokud jste tedy v životě strávili malováním bezpočet hodin, máte vyšší šanci vytvořit pomocí AI hodnotnější dílo. Bez potřebných znalostí a dovedností nebudete mít nad vznikem obrazu patřičnou kontrolu a výsledek bude spíš rozpačitý. Umělá inteligence totiž sice může vyčíst základy tvorby z analýzy děl, ale nemá dostatek citu k jejich aplikaci jako člověk. A pokud přesně nevíte, co chcete, musíte se spokojit s náhodou.   

Stromy, hudba, obrazy 

Tradiční umělci se tedy zatím o živobytí bát nemusejí, zvlášť pokud potenciál umělé inteligence využijí ve svůj prospěch. Děsit by je přitom neměla ani automatizace, která už dlouhé roky funguje coby strašák v průmyslu. Ukazuje se totiž, že stroje sice v některých zaměstnáních člověka nahrazují, ale zároveň kolem nich vzniká tolik nových pracovních příležitostí, že celková statistika zůstává v kladných číslech. Světové ekonomické fórum podle současných trendů předpokládá, že pokročilá technologie do roku 2025 vytvoří o 12 milionů pozic víc, než jich člověku vezme. 

Nemluvě o tom, že nejen v kreativním průmyslu pomáhá umělá inteligence už dlouhé roky a obvykle se nasazuje na úmorné či repetitivní činnosti. Například při vývoji počítačových her se využívají programy, jež automaticky vytvářejí stromy. Tvůrci ve studiu tak mohou snadno „naklikat“ krajinu a soustředit se na zajímavější aspekty vývoje. Podobné AI generátory se neomezují pouze na výtvarné umění a modelování, ale uplatní se i v psaném slovu či hudbě. Kupříkladu program Jukebox dovede podle zadání produkovat melodie a v omezené míře i slova a zpěv.  

Bez ohledu na autora

Umělá inteligence a s ní spojená automatizace zkrátka mění planetu: V roce 2021 pouhých 7 % velkých společností v celosvětovém průzkumu prohlásilo, že AI nevyužívají, ale vzápětí dodaly, že danou možnost zvažují. Robotika, zdravotnictví, elektronické bankovnictví, doprava, marketing ani mnohá další odvětví se již bez umělé inteligence na špičkové úrovni neobejdou. A dost možná čeká podobný osud také výtvarné umění: Programy AI mohou nastolit novou éru, kde nebude privilegium tvorby vyhrazeno pouze těm, kteří svůj život zasvětili zdokonalování řemesla. 

TIP: Až nás nahradí chytré stroje: Skladníci, prodavači, novináři i úředníci v ohrožení

Pokrok se nedá zastavit. Spíš se mu proto musíme přizpůsobit a třeba v uměleckých soutěžích lépe definovat kategorie. AI do nich totiž promluví, ať se nám to líbí, nebo ne. Ostatně porota klání, v němž zvítězil Jason Allen, o jeho počítačové pomocnici nevěděla. Posléze se však nechala slyšet, že bylo dílo zkrátka nejlepší a že by se její názor s přihlédnutím k novému faktu nezměnil.