Uloupené poklady: Mají ve zmizelém pokladu ruského cara prsty českoslovenští legionáři?
Osud části proslulého pokladu ruských carů zůstává i po 100 letech záhadou. Odcizení pokladu je často (a zřejmě neprávem) přisuzováno českým legionářům, kteří vlak doprovázeli
Ohromné množství zlatých prutů, drahokamů, mincí i uměleckých předmětů – zkrátka poklad, který si přízvisko „carský“ s hodnotou tehdejší miliardy rublů (dnešního 1,8 bilionu korun) rozhodně zasloužil. Skončil však za nevyjasněných okolností neznámo kde a podle některých názorů nebyl na vině nikdo jiný než českoslovenští legionáři.
Ruský zlatý poklad se nejdřív pevně pojil s Petrohradem, ale když v roce 1917 došlo ke svržení carské vlády a bolševický převrat byl na spadnutí, musel se přesunout na bezpečnější místo – do Kazaně. A právě tam se jeho příběh začal spojovat s československými legionáři: Měli totiž vzácný náklad po cestě chránit.
Zlato na Sibiři
Do cíle sice vlak s původně plně naloženými vagony, jichž mělo být asi osmdesát, dorazil. Bolševický puč však záhy vzplál i v Kazani, a tak se poklad v doprovodu legionářů stěhoval znovu – do Samary, Ufy a následně do Čeljabinsku a Omsku. Tam se pak roku 1918 odehrál státní převrat, načež se novým „nejvyšším vládcem Ruska“ stal vůdce Bílé armády brojící za obnovení carství, admirál Alexandr Kolčak.
Do klína mu spadlo i zlato, které prý částečně posloužilo k posílení armády, ale bez úspěchu. Když do Omsku roku 1919 dorazila sovětská vojska, Kolčakovu vládu svrhla a generál musel uprchnout. Ochranu jeho osoby i pokladu opět převzali legionáři, plány jim však zkřížili Sověti: Legionáři jim museli výměnou za bezpečný průchod vydat jak Alexandra Vasiljeviče, tak zlato. Tou dobou už prý ovšem z cenného kovu zbývala jen třetina a původních 80 vagonů se smrsklo na 28.
TIP: Revoluční dobrovolná vojska: Jaké byly osudy československých legií v Rusku?
Generála prakticky okamžitě popravili a samozřejmě se vyrojily spekulace, kam zmizela závratná část carského zlata. Podle některých názorů byli na vině právě legionáři: Poklad měli údajně použít na financování rodícího se Československa, zajistit s ním vysoký kurz a stabilitu koruny nebo podpořit vznik bohaté Legiobanky. Důkazy ovšem chybějí a naopak existuje řada dokumentů, jež potvrzují, že vše bylo v pořádku – už proto, že za předání nákladu ručili legionáři hlavou. Zda se tedy část zlata ztratila ještě pod Kolčakovým vedením, nebo až po jeho vydání bolševikům, tak zůstává stále nejasné...
