Ty „druhé“ královské děti: Opavští levobočci ve službách církve
O opavské větvi Přemyslovců, která začala uznaným levobočkem krále Přemysla Otakara II., většinou tuší jen znalci středověku nebo tamní patrioti
Kromě Mikuláše I. měl král Přemysl Otakar II. se svou milenkou Anežkou z Kuenringu ještě minimálně tři dcery a možná také dalšího syna jménem Jan (1255–1296). U něj je však matka neznámá a o Anežce se uvažuje pouze jako o možnosti, protože je v pramenech uváděn jako bratr Mikuláše I.
Církevní kariéra
Každopádně k němu měl král mnohem příznivější vztah než k Mikulášovi, snad proto, že si zvolil církevní kariéru. V roce 1288 se stal vyšehradským proboštem a také kancléřem Českého království. Po smrti pražského biskupa Tobiáše (1296) se měl stát na královo přání jeho nástupcem. Jenže volba dopadla pro Jana neúspěšně a krátce poté tento Přemyslův syn zemřel.
Církevní kariéra byla poměrně obvyklá i pro jiné levobočky. Známý je případ Jana Volka (1290–1351), bastarda Václava II., který také postupoval od funkce vyšehradského probošta a kancléře ve službách Jana Lucemburského a dotáhl to v roce 1334 až na olomouckého biskupa. Ale byl aktivní i ve vyšší evropské politice, takže se stal papežským legátem a roku 1340 držel chvíli zcela světský úřad moravského hejtmana.
Podobně se realizovali i bratři Mikuláše II., tentokrát zcela legální. Církevní kariéra Václava i Jana zabezpečila právě klidnou vládu jejich bratra Mikuláše na Opavsku, protože se s ním nepřeli o území, jak to praktikovala další generace. Nutno ovšem dodat, že Mikuláš II. ve skutečnosti Opavské vévodství nezdědil, ale sám si ho ve službách krále Jana získal.