Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (4)

Pokud taktické okolnosti hrály německým tankistům do karet, dokázali s Tigerem II nepříteli řádně zatopit. Dokladem budiž skóre 503. praporu těžkých tanků SS, který od ledna do dubna 1945 zničil pět stovek tanků, přičemž vlastní bojové ztráty činily jen deset strojů.

Nejlepší esa zůstávala postrachem protivníka i v posledních válečných týdnech, což ilustruje například výkon SS-Hauptscharführera Karla Körnera z téhož útvaru. V dubnu 1945 zaskočil sovětskou tankovou jednotku při doplňování paliva a výhody dokonale využil vyřazením 13 těžkých IS-2 a 39 středních T-34. 

Technické i logistické potíže 

Obávanějším protivníkem než obrněnce Spojenců se stávalo jejich taktické letectvo, které si připsalo na konto většinu odepsaných strojů. Mnoho dalších padlo za oběť technickým poruchám a osádky pak musely znehybnělé obry opustit a poškodit, aby nepadly bojeschopné do nepřátelských rukou. Ačkoliv si němečtí tankisté Tiger II oblíbili, jeho provoz se vyznačoval mnoha problémy.

Vysoká hmotnost v kombinaci s podmotorovaností odsuzovala tank takřka výhradně k defenzivním operacím – stejně jako enormní spotřeba paliva až 800 l na 100 km. Vzhledem k rozměrům se stroj jen s obtížemi pohyboval v městské zástavbě či na užších cestách. Potíže s motorem, který mechanici museli měnit již po 1 000 km, znásobovalo nadměrně namáhané směrové ústrojí, stejně jako náchylnost těsnění k únikům provozních kapalin.

Nezbytní opraváři

Zatímco zkušené osádky si se záludnostmi dokázaly poradit, nováčci mnohdy sami vyřadili Tiger II z boje – třeba když řidič nechal běžet motor příliš dlouho na vysoké otáčky. Stroje potřebovaly nepřetržitou údržbu, což negativně ovlivňovalo bojeschopnost praporů. Nectnosti svého výtvoru si uvědomovali i Henschelovi konstruktéři, kteří v příručkách nedoporučovali překonávat po vlastní ose velké vzdálenosti.

Docházelo totiž k přetížení výkyvných ramen, na nichž byla zavěšena pojezdová kola – a pokud se ramena zdeformovala, následovalo poškození pásů. Jakmile závada vyřadila Tiger II z boje, nastal další problém – Wehrmacht ani Waffen-SS nedisponovaly dostatečně výkonným vyprošťovacím vozidlem, aby s kolosem pohnulo. Odtáhnout tank do bezpečí zvládl výhradně jiný königstiger.

Poslední dny obra 

Pokusy inženýrů z konce války o navýšení výkonnosti a spolehlivosti královského tygra už zůstaly pouze na papíře. Kdyby k modernizaci došlo, obdržel by mimo jiné výkonnější verzi motoru Maybach, která se nakonec teprve po válce uplatnila v prototypu francouzského tanku AMX 50, a zodolněnou převodovku. Hlavní změnu však měl představovat kanon 10,5cm KwK L/68, jenž se vyznačoval podstatně vyšší průrazností než standardní osmaosmdesátka.

TIP: Sovětský tank IS-2: Postrach německých Tigerů a Pantherů

Po válce se přeživší exempláře staly objektem zájmu vítězných mocností a prošly testováním na západě i východě. Několik kusů, zpravidla znehybněných po zapadnutí v terénu, se nalezlo také na našem území. Jeden Tiger II se dokonce dočkal použití v čs. armádě, která na něm v Milovicích nacvičovala vyprošťovací akce. Do dnešních dnů se dochovalo asi deset königstigerů. Jediný provozuschopný se nachází ve francouzském Musée des Blindés v Saumuru, statické exponáty lze spatřit mimo jiné v muzeích v Kubince (Rusko), Dorsetu (Británie), Full-Reuenthalu (Švýcarsko) nebo La Gleize (Belgie).