Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (3)
Ačkoliv těžkých tanků Tiger II vyrobila třetí říše jen necelou pětistovku, staly se díky mamutím rozměrům, extrémně silnému pancíři i výkonnému kanonu legendou. Sami Němci dali stroji neoficiální přezdívku Königstiger neboli královský tygr, která měla vyjádřit jeho nadřazenost
Královské tygry vyrážely do boje s několika typy munice. Základní protitankový náboj představoval model s takzvanou představnou balistickou kuklou Pzgr Patr 39/43. Tvrdé jádro obaloval měkčí kov, který minimalizoval riziko roztržení projektilu při nárazu na cíl, zatímco balistická kukla snižovala aerodynamický odpor a přispívala k narušení pancíře cíle.
Předchozí části:
Teoreticky šlo s tímto granátem střílet až na 4 000 m, avšak už s nízkou pravděpodobností zásahu (při cvičeních zasahoval Pzgr Patr 39/43 na 4 km 42 % cílů, v bojových podmínkách jen 13 %). Tříštivotrhavou munici proti živé síle a méně odolným cílům zastupoval Sprgr Patr 43, s nímž mohl KwK 43 dosáhnout dostřelu až 5 000 m. Proti extrémně chráněným cílům se naopak osvědčil Pzgr Patr 40/43 – vysokorychlostní podkaliberní střela se stabilizovanou rotací, jádrem z oceli nebo wolframu a dostřelem 3 km.
Samostatné prapory
Technologická složitost, výrobní náročnost i časté nálety spojeneckých bombardérů na Henschelovy závody výrazně zpomalovaly produkci, a tak do konce války sjelo z výrobních linek v Kasselu pouhých 489 strojů. Podobně jako Tigery I zařazoval Wehrmacht nové obrněnce do samostatných praporů (Panzer-Abteilungen) zhruba po 45 strojích. Prvních pět sériových kusů putovalo k Panzer-Kompanie 316 ze stavu divize Panzer Lehr, kde od března 1944 sloužily k výcviku a seznámení vojáků s novou technikou.
Na východní frontě se na königstigery jako první v srpnu 1944 přezbrojil schwere Panzer-Abteilung 501. V průběhu léta a podzimu je převzaly také prapory č. 503, 505, 506, 507 a 509, u praporů č. 510 a 511 přešly na Tigery II pouze některé roty. Těžké obrněnce obdrželo i několik elitních jednotek Waffen-SS – schwere SS-Panzer-Abteilungen 501, 502 a 503. I když se Tigery II poprvé dostaly do boje poblíž polské Sandoměře, k jejich nejslavnějšímu nasazení došlo na západní frontě v Ardenách.
Labutí píseň
Ve skutečnosti zde sehrály méně významnou roli, než se všeobecně soudí – jednak jich Němci v Belgii shromáždili pouze pět desítek, jednak se hustými lesy prodíraly jen se značnými obtížemi. Němci Tigery II využili i při své poslední ofenzivě v operaci Frühlingserwachen (jarní probuzení), kdy se na jaře 1945 pokusili dobýt zpět maďarskou metropoli.
Vzhledem k horšící se situaci na bojištích se Tigery II často ujímaly role „hasičů“ na nejohroženějším úseku fronty. Málokdy působily ve větších počtech, neboť Němci jimi obvykle potřebovali vyztužit obranu na několika místech zároveň. A tak königstigery vyrážely do boje buď v malých skupinkách, nebo dokonce jednotlivě. Nezřídka dokázaly lokální situaci zvrátit ve prospěch Wehrmachtu či Waffen-SS, nicméně rozdrobené nasazení znemožňovalo jejich účinnější využití v roli kompaktní obrněné pěsti schopné rozhodnout i rozsáhlejší bitvu.
Obrněný snajpr
V rukou zkušených tankových es představoval Tiger II i přes malé počty a zmíněné konstrukční nevýhody smrtící bojový prostředek. Jeho kanon pálil vysokorychlostními projektily po ploché trajektorii, což znásobovalo účinek zásahu. Dokázala-li osádka nepřítele včas spatřit, Tiger II s velkou pravděpodobností vystřelil jako první a často též hned úvodní ranou zasáhl.
Sovětští, britští i američtí tankisté záhy zjistili, že nový supertěžký tank umí spolehlivě ničit téměř všechny typy spojeneckých obrněnců na vzdálenost, ze které mu nemohou ublížit. Dle dostupných údajů nedošlo až do konce války k probití čelního pancíře žádného Tigeru II, ovšem boky a záď mohly protitankové zbraně Spojenců poškodit i na běžnou vzdálenost. Proto velitelé praporů nasazovali Tigery II nejčastěji v roli „odstřelovačů“, kdy pálily z bezpečného úkrytu na otevřené prostranství.
Dokončení: Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (4)
Jestliže se nepřátelské obrněnce chtěly přiblížit na účinný dostřel, musely rychlou jízdou co nejdříve zkrátit vzdálenost a po celou dobu se vystavit palbě vražedně přesných KwK 43. Rovnocenným protivníkem Tigeru II se stal až sovětský IS-2 se 122mm kanonem, nicméně oba typy se na bojišti potkávaly jen vzácně. Z amerických strojů königstigeru v závěrečných týdnech války konkuroval výhradně těžký M26 Pershing osazený dělem ráže 90 mm.
