Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (2)

Interiér tanku Tiger II si zachoval uspořádání typické pro německou tankovou školu. Vlevo za čelním pancířem korby seděl řidič, který ovládal stroj pomocí volantu, pedálů a pák, vpravo radista/střelec z kulometu MG 34 ráže 7,92 mm. Jejich pracoviště oddělovala radiostanice. Díky posilovači se mohutný obrněnec ovládal překvapivě lehce.

Předchozí část: Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (1)

Šoférovo sedadlo se navíc dalo výškově nastavit, takže v nebojové situaci mohl pro lepší výhled vysunout hlavu ven a v bitvě sledoval terén otočným periskopem (radista měl k dispozici periskop pevný). Oba muži se do vozidla dostávali příklopy umístěnými přímo nad sedadly. Radiovýbavu pro komunikaci s dalšími tanky tvořila stanice FuG 5 s dosahem 6 km, sdílení informací mezi členy osádky umožňoval interkom Bord sprechanlage B.

Porsche vs. Henschel

Vzhledem k rozměrům a hmotnosti děla se věž Tigeru II vyznačovala značnou délkou, která jí umožňovala fungovat i jako protizávaží. V jejím interiéru se nacházela hlavní bojová stanoviště – vlevo od závěru kanonu seděl před velitelem tanku střelec a pracoviště nabíječe našlo místo na pravé straně. K flexibilní spolupráci osádky přispívalo moderní řešení otáčecího mechanismu, kdy se s věží kolem své osy pohybovala i podlaha a všechny tři sedačky. 

Právě věž prošla při vývoji těžkého tanku mnoha peripetiemi. V počátcích projektu počítala Porscheho konstrukce s průměrem dráhy věže 1 900 mm, jenže se ukázalo, že pro kanon ráže 88 mm to nestačí. Ve spolupráci se společností Krupp tedy vznikla nová věž o průměru dráhy 2 000 mm, do které se s minimálními úpravami měly vejít všechny typy kanonů preferovaných Porschem i Henschelem. Mezitím už ovšem vzniklo padesát „předsériových“ Porscheho věží – a protože času nebylo nazbyt, začaly se montovat na Henschelovy podvozky.

Důraz na ergonomii 

Předsériový typ věže měl zakřivenou masku kanonu, jež byla značně odolná, avšak při zásahu do její spodní části se projektil mohl odrazit do slaběji pancéřované horní části korby. V prosinci 1943 proto generálové nařídili produkci Porscheho věží ukončit a nahradit Kruppovým provedením. Nový model nesl masku kanonu známou jako Saukopf (prasečí hlava), která snižovala popsané riziko na minimum.

Díky lepšímu rozvržení pancíře se zároveň zvětšil vnitřní prostor, takže Kruppova věž pojala 86 nábojů oproti osmi desítkám u Porscheho. Čelo kryl 180mm pancíř, boky a zadní stěna měly tloušťku 80 mm a strop 40 mm. Co se týče uspořádání interiéru, tankisté si nemohli vynachválit ergonomické řešení, jež snižovalo únavu a napomáhalo připravenosti osádky k plnění náročných úkolů. V zimě 1944–1945, kdy si Tigery II zabojovaly nejintenzivněji, se ke slovu dostalo i účinné vytápění. 

Nejmocnější kanon

Zbytek potřebné výbavy rozložili konstruktéři na vnější část korby. Vpředu i vzadu se nacházela dvojice vlečných háků, na bocích úchyty pro nářadí a lana. V zadní části korby ústila ventilace a sání vzduchu. U některých Tigerů II tyto partie chránil ocelový plech, u většiny ocelové pletivo. Zadnímu čelu korby dominovala dvojice výfuků – zatímco u prvních kusů se používaly rovné, v lednu 1944 je nahradily roury se zahnutým ústím bránícím průniku zplodin do motorového prostoru. Na předním čele korby našel své místo reflektor, za věž konstruktéři umístili příklop zpřístupňující pohonnou jednotku mechanikům.

Pokračování: Trumf v rukávu německé Panzerwaffe: Těžký tank Tiger II (3)

Klíčovou výhodu königstigeru představoval extrémně výkonný kanon. Přímo pro tento stroj vyvinuly společnosti Krupp a Rheinmetall Borsig dva prototypy 88mm zbraně KwK 43 L/71. První představoval novou konstrukci inspirovanou protitankovým dělem PaK 43, druhý vznikl úpravou protiletadlového FlaKu 41 L/74. Do sériové výroby se dostala první verze, jež se vyznačovala kompaktnějšími rozměry a účinnou úsťovou brzdou. První KwK 43 měly hlaveň z jednoho kusu, jenže takové řešení se ukázalo jako nepraktické a záhy ho vystřídala hlaveň složená ze dvou částí jednodušší na údržbu. S kanonem Henschelovi inženýři spřáhli další kulomet MG 34, některé obrněnce nesly též protiletadlový MG 42 ráže 7,92 mm lafetovaný na vrcholu velitelské kupole.