Trolebuzina, Dazdraperma, Perkosraka: Bizarní křestní jména sovětského socialismu
Nový svět vyžaduje nového člověka a ten zase nové jméno. Po vítězství bolševické revoluce proto začali sovětští rodiče pojmenovávat své děti na počest významných událostí nového režimu a jeho vůdců
Velká říjnová socialistická revoluce z podzimu 1917 přinesla Rusku radikální rozchod s minulostí a zánik řady tradic či zvyků spojených zejména s náboženstvím. Mimo jiné došlo na zrušení církevních omezení, podle nichž byli rodiče při výběru křestních jmen svých dětí povinni volit z panteonu pravoslavných světců. Přirozeně proto nastoupila vlna netradičních jmen, jejichž rozmach se státní úředníci snažili nenásilně mírnit doporučením, že pokud už se má ratolest „zaškatulkovat“ nějak speciálně, měla by se v jejím jméně odrážet víra v nový, lepší a spravedlivější svět socialismu.
Ať žije První máj!
Ve 20. letech se stala ústředním motivem nových pojmenování postava Vladimira Iljiče Lenina, rozeného Uljanova. Objevily se nejen snadno dešifrovatelné novotvary jako Vladlen, Vladilena nebo Vilen, ale také o něco obtížněji srozumitelná jména jako Vilor, jež vzniklo z počátečních písmen zvolání „V. I. Lenin osvobodil rabočich“ (v překladu „V. I. Lenin osvobodil dělníky“), nebo Lenera složená z „leninskaja era“ („leninská éra“). V posvátné úctě k čelnému bolševikovi si přitom nikdo nedovolil jít tou nejsnazší cestou a dát svému synovi jméno přímo podle politikova pseudonymu.
Sovětští otcové a matky však prokázali velkou fantazii nejen v souvislosti s životem, dílem a odkazem vůdce světového proletariátu. S podobnou invencí vymýšleli také jména odvozená od ideologické praxe režimu. Vznikla tak například Dazdraperma z ruského „da zdravstvujet Pervoje maja“ („ať žije První máj“), Revmir („revoljucionnyj mir“ – „revoluční svět“) nebo třeba Dazvsemir („da zdravstvujet vsemirnaja revoljucija“ – „ať žije celosvětová revoluce“).
Traktor a Trockij
Stranou zájmu přespříliš horlivých rodičů nezůstali ani další představitelé nového režimu. Kupříkladu Trolebuzina se stala živoucím výrazem vděku nejen Leninovi, ale i Trockému, Bucharinovi a Zinovjevovi: Jméno vzniklo spojením prvních slabik jejich příjmení či pseudonymů. Lunačara měla zas lidem připomínat výsledky práce Anatolije Vasiljeviče Lunačarského, lidového komisaře (tehdejší ekvivalent ministra) pro vzdělávání.
TIP: Tahanice kolem jména: Americký pár chce dceru pojmenovat Allah
A nezapomínalo se ani na Leninovy předchůdce: Zatímco dívčí jméno Marlen v sobě spojovalo oba otce marxismu-leninismu, jména Engelen a Engelsina odkazovala k postavě spoluzakladatele marxismu Friedricha Engelse. Nadšení rodičů modernizací venkova pak doživotně těžce poznamenalo všechny dívky pojmenované Traktorina.
A co Stalin?
Víra a ideologie však do pojmenovávání dětí v SSSR zasahovaly i v následujících desetiletích: Za vlády Josifa Vissarionoviče Stalina se objevilo například chlapecké jméno Stalen, složené z prvních slabik jmen Stalina a Lenina, nebo dívčí jméno Stalina. Vynalézaví rodiče se inspirovali také postavou Lavrentije Pavloviče Beriji, muže spoluzodpovědného za zmaření milionů životů během stalinských čistek. Konkrétně se jednalo o jméno Bestrev vzniklé z „Berija – straž revoljuciji“ („Berija – strážce revoluce“).
Vítězství v tzv. Velké vlastenecké válce zase reflektoval Pofistal se svými kořeny v provolání „poběditěl fašizma, Josif Stalin“ („vítěz nad fašismem, Josif Stalin“). Pozdější fascinaci technickým pokrokem v sobě skrývala například jména Mirat („mirnyj atom“ – „mírový atom“) nebo Perkosraka („pervaja kosmičeskaja raketa“ – „první kosmická raketa“).
Lenin pozpátku
Množina ideologicky zatížených jmen se rozšiřovala nejen vymýšlením novotvarů, ale také dodáváním nových významů již existujícím jménům. Například z německé Gertrudy se mohla stát „hrdinka práce“ („geroiňa truda“), z korejského Kima zase „komunistická internacionála mládeže“ („kommunističeskij internacional moloďoži“) a z Lory „Lenin, říjnová revoluce“ („Lenin, okťjabrskaja revoljucija“). Velmi populární bylo rovněž dívčí jméno Ninel, zdrobnělina francouzské Niny, které znělo přesně jako „Lenin“, jen pozpátku.
Užívání bizarních jmen vyvrcholilo ve 20. a 30. letech – i v tomto období však představovalo spíš vzácnost. V následujících desetiletích pak podobná jména postupně vymizela, protože zněla podivně a odkazovala ke kontroverzním postavám či událostem. Řada z jejich nositelů se v dospělosti proto nechala přejmenovat.
Hitlerine, nebo Adolfine?
Zhruba ve stejné době jako v SSSR ovlivňovala víra v ideologii a fascinace vůdcem život také v nacistickém Německu, kde chtělo několik pyšných otců své dcery pojmenovat Hitlerine či Hitlerike. Naštěstí pro malé slečny však ministerstvo vnitra v létě 1933 tato jména zakázalo a v případech, kdy po nich již rodiče sáhli, nařídilo ratolesti přejmenovat. Důvodem byl státnický majestát: Jak by říšský kancléř a vůdce Velkoněmecké říše přišel k tomu, aby se jeho příjmení stalo základem dívčího jména! Zapáleným stoupencům šíleného politika tak nezbylo než se spokojit s dcerou Adolfine či synem Adolfem.