Triumfální návrat vinylu: V čem spočívá kouzlo gramofonových desek?

Zhruba do konce 80. let platilo, že pokud si člověk chtěl pustit oblíbenou muziku, obvykle sáhl po gramofonové desce. Původně šelakové a posléze umělohmotné kotouče představovaly hlavní hudební nosiče 20. století. Právě v 80. letech se však na trhu objevila digitální média – konkrétně CD – a začala gramodesky neboli vinyly nahrazovat. 

Marketingová lobby tehdy ze všech sil zkoušela protlačit moderní alternativu a mimo jiné o kompaktních discích tvrdila, že jsou nesmrtelné. Velkorysé sliby spolu s přijatelnější velikostí a pohodlnějším přehráváním (CD nebylo potřeba otáčet ani čistit) nakonec způsobily, že v roce 1991 přišly vinyly o svůj mainstreamový post a velmi prudce upadly v nemilost spotřebitelů: Pozvolna se přestávaly vyrábět a proměnily se hlavně v devízu diskžokejů. 

Gramofony ožívají

Nicméně zhruba v roce 2007 se zájem o médium obnovil, prodej nepatrně stoupl a začal růst. Jen málokdo však čekal, že poptávka po gramodeskách nabere takové tempo, aby v současnosti již ohrožovaly trh s CD. V rozmezí let 2010–2011 se prodeje zvedly o 55,8 %, mezi následujícími dvěma roky pak dokonce o 131,8 % a nárůst se nezastavil dodnes. 

Asociace amerických nahrávacích společností (Recording Industry Association of America, RIAA) loni v září oznámila, že jen ve Spojených státech vydělaly vinyly v prvním pololetí v přepočtu 5,1 miliardy korun – prodalo se jich 8,6 milionu –, čímž se přiblížily profitu z CD, který činil 5,7 miliardy korun. A jelikož poptávka po gramofonových deskách na rozdíl od zmíněných digitálních nosičů stále rostla, RIAA předpokládala, že „archaické“ hudební médium svého moderního rivala brzy předstihne.  

Po čem touží sběratelé

Zájem o vinyly je natolik stabilní, že ho netlumí ani rostoucí cenovky: Podle portálu eBay vzrostla průměrná cena gramodesek z přepočtených 110 korun v roce 2007 na 654 korun v roce 2017 – poskočila tudíž o 490 %. Poptávka je dokonce tak obrovská, že se k výrobě „elpíček“ vracejí i společnosti, jež na ně dřív zanevřely. V roce 2018 šlo například o japonskou firmu Sony, která s jejich produkcí skončila již roku 1989. Speciálně pro tvorbu vinylových nahrávek vybavila i zvláštní tokijské studio a zaměstnala matadory hudebního průmyslu, kteří mají s tvorbou desek zkušenosti z doby, kdy byly ještě na vrcholu.  

Jak je možné, že vinyl doslova vstal z mrtvých a dere se zpět do popředí? Podle Dana Orkina, ředitele obchodního řetězce Reverb, za to mohou streamovací služby jako Spotify, Apple Music apod., jež dnes představují hlavní proud, co se poslechu hudby týče. „V očích mnoha lidí zbavilo streamování muziku kouzla. V podstatě eliminovalo radost z rituálu, kterým byl nákup hudebního nosiče, a z jeho vlastnění, jímž člověk vyjadřuje podporu kapele,“ vysvětluje Orkin. Zakladatelka vydavatelství Superior Music Publishing Mara Kugeová pak dodává: „Když si chcete pustit nějakou písničku, téměř jistě ji naleznete na jedné ze streamovacích služeb, které nahradily CD i vinyly. Pokud jste ale sběratelé a hudbu toužíte mít doma, logicky sáhnete po nosiči v nejkrásnějším balení. A to bude vždycky vinyl.“

Zkáza, kterou nezastavíte

Kugeová naráží na skutečnost, že obaly desek jsou větší, tudíž pojmou víc bonusového materiálu jako plakátů apod. V případě CD samozřejmě také existují honosná balení, ale třiceticentimetrový čtverec s deskou má v podstatě rozměry malého obrazu a velice snadno se stane ozdobou každé poličky sběratele. 

A ke sbírání se vinyly hodí mnohem víc než CD: Zatímco v 90. letech se výrobci dušovali, že jsou „kompakty“ nesmrtelné, plynoucí roky jejich tvrzení vyvrátily. Cédéčka totiž časem postihuje tzv. disc rot neboli „trouchnivění disků“, jež má spoustu podob v závislosti na chemickém složení kompaktů. Konkrétně jejich reflexní vrstva je velmi náchylná k oxidaci, takže se v ní tvoří malé dírky podobné špendlíkovým vpichům. 

Sázka do loterie

Trouchnivění se může projevit i změnou barvy disku a jeho zakalením, které nelze vyčistit. V obou případech se nosič nenávratně poškodí. Disc rot přitom zasahuje také kompakty, jež majitel nikdy nezasunul do přehrávače, nebo je dokonce ani nevytáhl z původního obalu. Pouhý vzduch pod celofánem postačí, aby se CD samovolně zničilo. 

Nežádoucí proces lze poněkud zpomalit uchováváním disků v prostředí se stabilní teplotou a ideální vlhkostí. V závislosti na materiálech použitých při výrobě však ani popsaná péče nemusí hrát roli. Zatímco některé nosiče vydrží podle výzkumů přes 500 let, jiné se „samy od sebe“ mohou znehodnotit za méně než 25 roků. A na takové nejistotě se sbírka staví velmi těžko.

Od podlahy k vodovodu

Na druhou stranu, gramofonové desky již od roku 1931 vznikají z polyvinylchloridu (PVC), odkud se rovněž odvozuje jejich alternativní označení „vinyl“. PVC představuje nejpoužívanější plast na Zemi: Protože je velmi odolný a jeho životnost dalece přesahuje 100 let, vyrábějí se z něj například podlahy či vodovodní trubky. Správně opatrované gramodesky vás tedy přežijí a zároveň nijak zásadně (pokud vůbec) neklesne kvalita jejich záznamu, která patří k dalším tahákům vinylů. 

TIP: Česká továrna u Berouna vyrábí nejvíc gramofonových desek na světě

Spirálovitá drážka se zachycenou zvukovou stopou se totiž natvrdo tiskne do desky, a když ji diamantová jehla „čte“, lehce ji obrušuje. Tvrdí se, že aby došlo ke slyšitelné změně zvuku elpíčka, muselo by se přehrát alespoň tisíckrát. Žádné dva vinyly pouštěné opakovaně po dlouhá léta přitom nejsou stejné. A právě unikátní zvuk desek imponuje milovníkům hudby i víc než století po jejich vstupu na trh.