Tradiční japonské tetování irezumi: Bolestivá technika, kterou ovládá jen několik tatérů

Tetování ve starém Japonsku patřilo k oblíbeným způsobům, jak ozdobit své tělo – poté však v 7. století přijali zdejší vládci čínský zvyk označovat tetováním kriminálníky a odsouzence. Na dalších více než tisíc let se proto stalo tetování zavrženíhodným znakem minulých provinění či pádu na společenské dno.

Teprve v roce 1805 vyšel v Japonsku překlad čínské knihy Příběhy od jezerního břehu s dřevoryty, na nichž mají zobrazení válečníci jasně viditelná tetování s motivy květin, zvířat či mytologických bytostí. Popularita knihy spustila masovou vlnu zájmu o tetování a oněch 108 hrdinů ze Suikodenu jsou častým motivem tatérů a jejich klientů. Motivy jsou schválně upravené tak, aby s pohyby svalů doslova ožily.

TIP: Neznámé dějiny zdobení kůže: Tradiční tetování Maorů a japonské jakuzy

Irezumi je metoda nejen časově náročná – obrazec pokrývající celé tělo zabere stovky hodin –, ale také velmi bolestivá. Vzory se vytvářejí ručně a speciální inkoust nara (nazývaný také zumi) se nevpichuje jedinou jehlou, nýbrž pomocí „štětce“ sestávajícího z dřevěného držadla a několika kovových jehel svázaných hedvábnou nití. Techniku dnes praktikuje pouze omezený počet tatérů označovaných jako horishi. Typické tetování zobrazuje scény z mytologických příběhů a mezi charakteristické znaky patří drak, květ, bouřící moře či horská krajina.

Až později začaly být obrázky na kůži opět spojovány s podsvětím – to když si jej vybrala jako poznávací znamení zločinecká organizace Jakuzza.