Toskánská Siena: Skvost italského středověku

Ačkoliv v Itálii narazíte na nějakou památku téměř na každém rohu, Siena je i na místní poměry unikátní. Nabízí totiž dokonale zachované staré jádro, které je architektonicky kompaktní. Přeloženo do běžné řeči: Nemíchají se v něm historické styly, ale téměř všechny budovy spadají do období 13.–15. století. Kdybyste dokázali přenést z minulosti místního měšťana, nejspíš by v dnešní Sieně nenašel mnoho rozdílů oproti domovu, jaký by si pamatoval.

Město je na své dědictví patřičně hrdé. Jelikož se nachází ve vnitrozemí, nemohlo na rozdíl od Janova či Benátek bohatnout z námořního obchodu; místo toho se stalo centrem finančnictví. Nejstarší banka světa, Monte dei Paschi di Siena, vznikla již roku 1472 a dodnes sídlí ve svém „rodném“ městě. Itálie se k ní chová stejně jako ke kterékoliv jiné vzácné památce a stará se o ni – už proto, že ze zmíněné instituce plynou peníze. Před pěti lety v ní stát koupil většinový podíl a bankovní dům spolu se souvisejícím byznysem patří mezi největší hráče na italském finančním trhu.

Etruské kořeny

Podle legendy založil Sienu jistý Senius, syn Rema a synovec jeho bratra Romula, bájných dvojčat, jež stála u zrodu Říma. Stejně jako v případě věčného města tedy i ve znaku toskánské metropole najdeme vlčici kojící dva malé chlapce. Po původně etruském osídlení pak následovala značně pestrá minulost plná dějinných zvratů, doprovázených epochami rozkvětu i úpadku.

Ve 12. století začala rychle stoupat hvězda nedaleké Florencie a mezi oběma městy zakořenila dlouhodobá rivalita, živená spory mezi papežskou a světskou mocí. Památnou se stala krvavá bitva u Montaperti z roku 1260 – jedno z největších vojenských střetnutí ve středověké Itálii, v němž Florencie utrpěla drtivou porážku. Masakr, po kterém zůstalo přes tři tisíce mrtvých, zmiňuje ve své Božské komedii dokonce i básník a florentský vyhnanec Dante Alighieri.

Vějíř v srdci města

Vítězství nad mocným soupeřem a následná „vláda devíti“, kdy se správy města chopila rada devíti zástupců z řad řemeslníků a obchodníků, přinesly nebývalý ekonomický a kulturní rozkvět. Relativní zlatý věk však trval pouze do roku 1555, kdy Florencie svému menšímu sokovi vojenské ponížení oplatila, Sienu dobyla a převzala nad ní vládu. Místní obyvatelé přesto nadále lpěli na někdejších zvyklostech a vzdor projevovali mimo jiné tím, že i v období bující renesance zůstali věrní „své“ gotice.

V uvedeném slohu vznikla v polovině 14. století rovněž radnice Palazzo Pubblico s více než stometrovou věží Torre del Mangia, kterou zdobí travertinová koruna. Stavba si v průběhu staletí vysloužila pověst nejkrásnějšího toskánského paláce a dominuje centrálnímu náměstí Piazza del Campo ve tvaru vějíře. Prostranství vzniklo v přirozené prohlubni a odráží pozoruhodnou souhru stavitelského umění s přírodními podmínkami lokality. Stalo se svědkem většiny klíčových událostí v sienských dějinách a koná se na něm i každoroční závod Palio di Siena (viz Štvanice na náměstí). Dnes jde o turisticky vyhledávané místo především díky početným kavárnám, jež nabízejí posezení nad sklenkou chianti, šálkem cappuccina a porcí typického koláče panforte s ořechy, medem a kandovaným ovocem.

Radnice plná fresek

Vstupní dvůr Palazzo Pubblico s podloubím ukrývá sochu zmíněné vlčice coby symbolu města. V prvním patře lze potom v Sále map obdivovat grandiózní fresky od sienského malíře Simoneho Martiniho. Obzvlášť tzv. Maestà, o rozměrech 7,6 krát 9,7 metru, představuje zdařilou symbiózu gotického umění a řecko-ortodoxního vlivu. Odborníci vyzdvihují živost obrazu, sílu výrazů znázorněných postav a intenzitu barev, jež dohromady působí až mystickým dojmem.

Nejde navíc o jedinou ukázku středověkého malířství v budově radnice: V Sále míru se nacházejí nejslavnější profánní fresky sienské školy od Ambrogia Lorenzettiho, který svým štětcem zachytil místní vládu, respektive dopady jejích rozhodnutí – ať už dobrých, či špatných. Pozoruhodné je přitom jak alegorické, tak realistické ztvárnění všedního života ve městě. K takřka povinným zastávkám potom náleží kaple sousedící s radnicí, postavená coby výraz vděku za překonání morové nákazy z roku 1348.

Nedokončený obr

V podobný turistický magnet se proměnil dóm Santa Maria, jedna z nejkrásnějších evropských staveb svého druhu. Katedrála dokončená ve 14. století vznikala zhruba dvě stě let a výsledkem se stala překvapivá estetická souhra románských prvků zdobících interiér s převážně goticky pojatým vnějškem. Nicméně hotový skvost představuje kromě šestiboké kopule především 77 metrů vysoká věž, kde s každým podlažím narůstá počet oken.

V první polovině 14. století se Siena nacházela na vrcholu bohatství i moci, a tehdy také vznikly velkolepé plány na další přístavby: Vedle právě dokončeného dómu měl vzniknout ještě „Duomo Nuovo“ coby protipól konkurence vyrůstající ve Florencii. Mělo se jednat o největší svatostánek světa, nicméně kvůli epidemii moru a následné politické nestabilitě zůstaly jeho obrysy jen na papíře a od stavby se upustilo krátce po jejím zahájení. Zbytky plánovaného rozšíření však dosud stojí na jihovýchodní straně dómu a ještě po šesti stoletích překvapují svými rozměry. Ve třech arkádách nedokončeného traktu se dnes nachází muzeum umění, jehož sbírky zahrnují řemeslně precizně vyvedené sochy Giovanniho Pisana, původně zamýšlené pro fasádu katedrály. A vystoupáte-li po úzkých točitých schodech na vyhlídkovou plošinu, naskytne se vám úchvatný pohled nejen na dóm, ale zejména na panoráma celého města i okolí.

Odkaz velkých mistrů

V bohatě dekorovaných kaplích katedrály najdete díla mistrů, kteří přetvářeli dějiny umění – včetně sochy Jana Křtitele od florentského renesančního velikána Donatella, jenž se podepsal rovněž pod výzdobu baptisteria v zadní části dómu. Kapli šlechtického rodu Chigi tam v 17. století vybudoval a svými sochami zkrášlil Gian Lorenzo Bernini. A nacházejí se v ní i čtyři skulptury od proslulého Michelangela, přestože ve srovnání s jeho dalšími díly jsou jen málo známé.

Sienu ovšem nevyhledávají pouze milovníci umění: Ve městě si přijdou na své i ti, kdo dávají přednost vjemům lahodícím sluchu. Světovou proslulost si získala vzdělávací instituce Accademia Musicale Chigiana, sídlící v impozantním gotickém paláci Chigi-Saracini, kde si lze prohlédnout sbírku starých instrumentů. Návštěvníci toužící po duchovním zážitku by pak neměli vynechat dům svaté Kateřiny Sienské, mystičky a církevní učitelky ze 14. století, jež hrála roli v překonání papežského schizmatu. Roku 1939 byla prohlášena ochrannou patronkou Itálie, a o šedesát let později dokonce celé Evropy.