Když v noci 14. dubna 1912 narazil zaoceánský parník RMS Titanic do ledovce, změnil se tím takřka celý svět. Kolize totiž způsobila nejhorší lodní neštěstí v dějinách mimo válečný konflikt a počet obětí přesáhl 1 500. Ačkoliv loď vezla dvacet záchranných člunů schopných pojmout až 1 178 lidí, během katastrofy se je nepodařilo zcela zaplnit nebo bezpečně spustit na vodu. Když tedy o pár hodin později na místo dorazila RMS Carpathia, vzala na palubu pouhých 710 přeživších z odhadovaných 2 224 pasažérů. Zbytek pohltilo moře, spolu s troskami luxusního parníku.
Poničené torzo kleslo do hloubky 3,8 km a dobová technologie jednoduše nestačila k tomu, aby se po něm mohlo začít aktivně pátrat. První pokusy o nalezení vraku pomocí sonarů navíc oddálila světová válka. Trosky lodi se tak podařilo objevit až víc než 70 let po neštěstí: 1. září 1985 na ně narazila expedice oceánografa a geologa Roberta Ballarda, čímž slavnému vraku vdechla druhý život.
Titanic ve 3D
Po více než století se můžeme podívat na zbytky potopeného parníku v dosud nevídaných detailech. V roce 2022 vyslala společnost Magellan Ltd, která se zabývá hlubinným mapováním, ve spolupráci s produkční firmou Atlantic Productions dálkově ovládané miniponorky vybavené skenery. Ty v hloubce 3800 metrů strávily okolo 200 hodin a pořídily 770 tisíc snímků, ze kterých vznikl realistický 3D model Titanicu.
Rekonstruovaný model ukazuje relativně zachovalou přední část lodi a změť trosek v místech, kde se dříve nacházela záď. Miniponorky na místě objevily i množství překvapivě zachovalých předmětů – například neotevřené lahve šampaňského nebo drobné detaily, jakým je sériové číslo na jednom z lodních šroubů.
Bylo to jinak?
Odborníci věří, že jim unikátní model pomůže osvětlit okolnosti zkázy parníku. Podle Parkse Stephensona totiž ve skutečnosti neznáme přesné okolnosti srážky s ledovcem. S jistotou například nemůžeme říct, že do něj loď narazila pravobokem, jak nám servírují populární filmy. Vznik 3D modelu je podle něj prvním krokem k tomu, abychom mohli konečně začít vyprávět příběh Titanicu na základě faktů a důkazů, místo spekulací.
Totéž platí pro vyjasnění řady nesrovnalostí a předsudků spojených posledními okamžiky posádky a cestujících. Titanic sice představoval fenomenální ukázku lodního inženýrství, za všemi zázraky vědy a techniky se však skrýval lidský faktor. Projekt proto hodlá upřít úsilí také na zmapování osudů jednotlivých obětí a role, již sehráli během dramatických hodin před potopením lodi, ať šlo o marnou snahu o úhybný manévr, chaotickou organizaci záchranných akcí nebo obětavou snahu zachovat na lodi rozsvícená světla do posledního okamžiku. Například se podařilo očistit jméno prvního důstojníka Murdocha, kterému se podsouvala vina za nespuštění posledního záchranného člunu – ve skutečnosti spuštění bránil vzpříčený člunový jeřáb.
TIP: Poklady Titanicu: Podaří se někdy zaoceánský parník vyzvednout?
Podle Gerharda Seifferta ze společnosti Magellan šlo o dosud největší projekt podmořského snímkování. „Hloubka téměř 4 000 metrů představuje výzvu, na místě se potýkáte s proudy a nesmíte se ničeho dotknout, abyste vrak nepoškodili,“ vysvětluje Seiffert. „Další výzvou je, že musíte zmapovat každý čtvereční centimetr – i nezajímavé části, například na sutinném poli musíte nasnímat bahno, abyste vyplnili všechny mezery mezi zajímavými předměty,“ dodal expert.
Vytvoření podrobných digitálních snímků přišlo na poslední chvíli. Příď Titaniku se sice nadále tyčí z mořského dna, zkáza – na níž se podílí slaná voda i agresivní mikroorganismy – však neodvratně postupuje. Digitální rekonstrukce proto přestavuje vzácný způsob, jak uchovat současnou podobu vraku pro další generace a zakonzervovat důkazy o průběhu neštěstí, které by jinak byly navždy ztraceny. Zpracování veškerých získaných dat se nachází teprve na počátku, Nelze proto vyloučit, že Titanic ve svých útrobách skrývá nejedno překvapení.
