Tikající bomba: V tající Arktidě číhá nebezpečná rtuť

Legendární řeka Yukon vytéká ze Skalistých hor a pokračuje na západ, napříč celou Aljaškou a nakonec vytváří deltu, která ústí do Beringova moře. Proudící voda Yukonu ukusuje tající permafrost a odnáší stále větší množství sedimentu. V něm se skrývá toxická hrozba pro přírodu i obyvatele Aljašky – rtuť.

S postupujícím globálním oteplováním se Aljaška ohřívá až čtyřikrát rychleji, než kolik činí průměr pro celou planetu. Kvůli tomu se dostává do prostředí stále větší množství rtuti, která je obsažená v roztávajícím permafrostu. Vzhledem k povaze atmosférického proudění a k chemickým zákonitostem končí v Arktidě ohromné množství rtuti, které předčí jiné typy biotopů.

Jak změřit rtuť

Dosavadní odhady množství rtuti v prostředí vycházejí ze vzorků, které odborníci odebrali z permafrostu. Ty ale někdy až několikanásobně kolísají. Joshua West z Jihokalifornské univerzity v Dornsife a jeho kolegové proto vymysleli nový postup, díky kterému je možné určit množství rtuti v prostředí přesněji. Vědci se zaměřili na množství rtuti v sedimentech na březích řek a pobřežních písčinách. Novou metodu vědci otestovali na dvou lokalitách v povodí řeky Yukon – v Beaveru, ležícím asi 160 kilometrů severně od města Fairbanks a v Huslii, asi 402 kilometrů západně od Beaveru. Výsledky jejich výzkumu nedávno zveřejnil odborný časopis Environmental Research Letters.

Naměřené údaje potvrzují, že přesnější byly projekce, které počítaly s vyšší koncentrací rtuti. Podle Westa je naštěstí riziko, že se lidé otráví z vody, jen malé. Skutečnou hrozbou je podle něj rtuť obsažená v potravě. Toxická rtuť v současné době ohrožuje zhruba pět milionů lidí, kteří žijí v Severní Americe za polárním kruhem. Více než tři miliony z nich přitom bydlí v místech, kde by měl do roku 2050 roztát prakticky všechen permafrost.