Rezivějící Arktida: Proč dříve průzračné řeky mění svou barvu?

Ekolog Jon O’Donnell z americké Správy národních parků (NPS) si v roce 2018 všiml, že jedna z aljašských řek, která byla ještě v předešlém roce průzračně čirá, najednou dramaticky změnila barvu. Jako by ji někdo proměnil na pomerančový džus. Časem se ukázalo, že to byl pouhý začátek. Podobně postižených řek v arktických oblastech přibývá alarmujícímk tempem.

O’Donnell vedl tým odborníků, kteří téměř dva roky zkoumali vodu aljašských řek a potoků v oblasti Brooksova pohoří, nejsevernějšího výběžku Skalistých hor. Následně vyšlo díky satelitním snímkům najevo, že k „rezivění“ arktických toků ve skutečnosti dochází zhruba od roku 2008, jen se to odehrávalo v odlehlých místech a unikalo naší pozornosti.

Badatelé zjistili, že rezivění typicky začíná v malých potůčcích a postupně pokračuje směrem po proudu. Často se odehrává v oblastech, které nejsou přímo ovlivňované člověkem, například těžbou dřeva nebo nerostných surovin.

Tající permafrost

Vědci nakonec dospěli k závěru, že viníkem je nejspíš tání věčně zmrzlé půdy, k němuž dochází v důsledku oteplování planety. Závěry výzkumu O’Donnellova týmu v těchto dnech zveřejnil odborný časopis Communications Earth & Environment.

Tání permafrostu vystavuje velká množství rud různých kovů procesům zvětrávání. Do potoků a řek proudí koktejl anorganických látek, který podstatně okyseluje vodu. Voda v arktických tocích bývá slabě zásaditá s pH kolem 8, zatímco některé z testovaných vzorků „zrezivělé“ vody byly dramaticky kyselé s pH asi 2,3.

Zvětrávání minerálů, především se sloučeninami síry, vytváří kyselé prostředí náchylné ke korozi, v němž se uvolňuje více a více kovů. Vědci objevili ve studovaných vzorcích vysoký obsah železa, zinku, niklu, mědi nebo kadmia. Jedním z nejvíce zastoupených kovů je železo, které je podle všeho zodpovědné za barevnou změnu arktických toků.