Těžce vybojované mosty: Operace Market Garden a bitva o Nijmegen (1)

V září 1944 se Spojenci pokusili jedním razantním úderem překvapit německou obranu západní fronty a otevřít si cestu do srdce Německa. Podle plánu operace Market Garden měly formace 1. výsadkové armády zajistit mosty přes řeky, které bránily spojeneckému postupu. Nejblíž frontě se chystala seskočit americká 101. výsadková divize, jejímž cílem se staly mosty v okolí Eindhovenu.

Dále na severu útočili muži 82. výsadkové divize na přechody přes řeky Mázu a Waal v blízkosti Nijmegenu. O dalších 15 km severněji pak měla britská 1. výsadková divize s podporou brigády polských parašutistů obsadit mosty přes další rameno evropského veletoku zvané Dolní Rýn. Čím hlouběji v sestavě nepřátelské obrany měli výsadkáři operovat, tím více narůstalo nebezpečí, že podpůrné pozemní jednotky z XXX. obrněného sboru nestihnou dorazit včas.

Blízko, nebo daleko?

Spojenečtí důstojníci se snažili urychleně vyhodnotit poznatky získané při seskoku v Normandii a analyzovat chyby, kterých se tehdy plánovači dopustili. V prvé řadě se upustilo od seskoku za tmy. Složitá navigace tehdy zabránila přesnému vysazení jednotek a došlo k velkému rozptýlení výsadkářů. Nyní měl první úder přijít těsně po poledni. Zároveň se ale vyskytly nové problémy.

Velitelé leteckých jednotek, které měly dostat výsadkáře do akce, kategoricky odmítli výsadek v těsné blízkosti cílů. Tamější silná koncentrace protiletadlové obrany hrozila způsobit letounům i kluzákům těžké ztráty. Velitelé výsadkových divizí argumentovali tím, že mnohem větší ztráty Spojenci utrpí, pokud se budou muset parašutisté a kluzáková pěchota složitě probíjet ke vzdáleným cílům.

Plán úderu

Před muži 82. výsadkové divize navíc leželo poměrně velké množství úkolů. V první fázi měli zajistit most přes Mázu u města Grave ležícího asi pět kilometrů jihozápadně od Nijmegenu. Před dobytím hlavního cíle v podobě velkého železničního mostu v Nijmegenu museli výsadkáři obsadit ještě několik menších mostů přes kanál spojujících Mázu a jedno z hlavních ramen Rýna zvané Waal.

Velitel divize brigádní generál James Gavin neměl z plánů operace vůbec dobrý pocit: „Pokud jde o mne, měl jsem obavy z přílišného rozptýlení výsadkářů, ke kterému dojde při prvním seskoku. Nevyhnutelně vzniknou široké mezery v perimetru, který mám obsadit a bránit, a bude se muset učinit několik velmi odvážných rozhodnutí, pokud jde o místa přistání.“ 

Příliš snadný začátek

Útokem na most u Grave byl pověřen 504. parašutistický pluk pod velením plukovníka Reubena Tuckera. Většina jednotky přistála východně od městečka, ale velitel divize se pokoušel přesvědčit letecké velitele, aby jedna rota seskočila v těsné blízkosti mostu západním směrem. Průzkum oznámil, že Němci mají v cílové oblasti jen slabé protiletecké zajištění, a tak nakonec Gavin uspěl a rota E zaútočila na most ze západu. Jejím úkolem bylo zajistit konec mostu, vybudovat zde silniční zátaras a pak s posilami zaútočit na samotné Grave.

Osádky dopravních letounů, piloti kluzáků i vojáci 504. parapluku se při zahájení operace vyznamenali. Chyby z Normandie se neopakovaly a kolem 80–90 % výsadku skončilo v přistávacích zónách nebo v jejich těsné blízkosti. To umožnilo rychlou konsolidaci jednotek a útok na překvapené Němce dřív, než se stačili vzpamatovat. Rota E díky tomu stihla kulometnou palbou zlikvidovat skupinku nepřátel, která se pravděpodobně snažila umístit na mostovku výbušniny a zničit ji, než padne do rukou Spojenců.