Tekuté zrcadlo: Zvláštní, ale funkční základ pro pozemní teleskopy
Dalekohled vyrobený pomocí tekutých zrcadel má jednu výhodu: není nutno vybrušovat žádné plochy do přesných tvarů, vše řídí gravitace
Zajímavou techniku pro pozorování vesmíru představují tekutá zrcadla – v podstatě se jedná o několik kilogramů rtuti, umístěné v rotující nádobě. V důsledku pomalé rotace se rtuť rozteče a zaujme tvar ideální optické parabolické plochy. Odpadá tak náročná výroba, broušení a leštění – vše zařídí gravitace. Nevýhodou takových dalekohledů je fakt, že je nelze naklánět.
Poprvé s tímto nápadem přišel italský astronom Ernesto Capocci z observatoře v Naples již v roce 1850. V praxi však myšlenku realizoval až o padesát let později Robert W. Wood z Univerzity Johnse Hopkinse.
Dnes je největším takovým dalekohledem Large Zenith Telescope o průměru 6 m. Nachází se v Kanadě, asi 70 km od města Vancouver. K zajištění přesné optické plochy objektivu je nutná rotace rychlostí 8,5 otáčky za minutu. Práce na vývoji tohoto dalekohledu byly zahájeny v roce 1994. Hlavní vědecký cíl projektu představuje spektrální analýza a změření rudého posuvu pro více než sto tisíc galaxií a kvasarů.
