Tankodrom na motorce: Cestou necestou po Ho Či Minově dálnici
Trasa spojující hlavní město Vietnamu Hanoj s osmimilionovým Ho Či Minovým Městem – někdejším Saigonem – na jihu představuje výzvu pro nejednoho dobrodruha. Troufáte si poznat, jaká je asijská země ze sedla motorky?
Cestování po exotickém Vietnamu za řídítky motorky nelze srovnávat s poznávacími zájezdy v pohodlném autobuse. Ho Či Minova dálnice vedoucí z někdejšího Saigonu do Hanoje patří k nejkrásnějším, ale i nejnáročnějším motorkářským trasám. Nikoliv náhodou si ji pro jeden z dílů vybrali také pánové z populárního televizního pořadu Top Gear.
Napříč Vietnamem
Ho Či Minova dálnice vede prakticky přes celou asijskou zemi. Směřuje z osmimilionového Ho Či Minova Města na sever, až do 1 700 km vzdálené vietnamské metropole Hanoj, přičemž další části se stále budují. Zhýčkaný český řidič přezdívající české D1 „tankodrom“ by ovšem tuto trasu jako „dálnici“ nikdy neoznačil.
Mnohé úseky Ho Či Minovy dálnice se dosud stavějí, protisměrné pruhy nejsou – snad s výjimkou měst – nijak pevně odděleny, dopravní značení je chabé a bez GPS můžete snadno zabloudit. Zapomeňte také na čas dojezdu, který vám ukáže plánovač tras na Google Maps. Naopak je třeba počítat s průměrnou rychlostí 50 km/h, a to pouze za dobrého počasí.
Motorka za miliony
Pronajmout si či koupit motorku však není nikde tak snadné jako právě ve Vietnamu. Musíte se pouze rozhodnout, zda pojedete z jihu na sever, nebo naopak, a začnete tedy v Ho Či Minově Městě, nebo v Hanoji.
Motocykl z druhé – nebo spíš „desáté“ – ruky, který zvládne urazit celou trasu, pořídíte už zhruba za 200 dolarů, tedy asi 5 000 korun. Platit přitom můžete jak v americké, tak v místní měně. Rozdíl tkví snad jen v tom, že pokud se rozhodnete pro první variantu, zaplatíte stodolarovými bankovkami, zatímco vietnamských dongů budete potřebovat několik milionů.
Motocyklová cestovní „klasika“ se jmenuje Honda Win a její výhoda spočívá v tom, že ji dokážou opravit snad v každé vesnici. Jestliže jste ovšem vyšší postavy, budete za řídítky zmíněného stroje vypadat – v souladu se slangem motorkářů – jako „vosa na bonbonu“. Poloautomaty typu Honda Wave či Future nebo jejich ekvivalenty z dílny Yamaha se na tak dlouhou cestu příliš nehodí. A na skútr kvůli terénu raději rovnou zapomeňte – i když jsem se osobně setkal s člověkem, který na něm celou „dálnici“ projel, považuji to za čiré bláznovství.
Dvoutisícový maraton
Nejkratší trasa do cílové destinace měří necelých 1 700 km, málokdo však chce jet každý den prakticky bez zastavení. S narůstajícím počtem odboček se pak ujeté kilometry rychle přehoupnou přes druhou tisícovku. Osobně jsem jich absolvoval více než dva a půl tisíce, to vše za dvanáct dní, včetně čtyř dnů odpočinku ve dvou destinacích. Cílem však není zdolat cestu co nejrychleji: hlavní je dojet bez nehody a s nezapomenutelnými zážitky.
Vyrážel jsem ze Saigonu, hned zpočátku jsem však odbočil na východ do rybářského města Phan Thiet, přestože lze jet rovnou do Da Latu položeného o 160 km severněji. Nicméně menší zajížďky rozhodně nelituji: jak kvůli kráse malebného Phan Thietu, tak kvůli osamoceným úsekům cesty lemovaným nádhernými lesy.
Největší jeskyně
Téměř žádný cestovatel, jenž trasu projel, nedá dopustit ani na pasáž mezi městem Khe Sanh a národním parkem Phong Nha-Ke Bang. Zmíněná přírodní památka figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO a ukrývá například největší jeskyni ve Vietnamu i na celém světě – Son Doong.
Mezi zajímavé lokality, kam se po cestě vyplatí zavítat, patří také přímořské městečko Hoi An, asi 840 km severně od Saigonu. Někdejší obchodní centrum a významný přístav jihovýchodní Asie se díky velkému množství architektonických památek rovněž zařadil na seznam UNESCO. Mimochodem, místní se vás možná budou snažit přemluvit, abyste si u nich nechali ušít oblek či šaty: a pokud kývnete, zvládnou to přes noc, maximálně za dva dny.
K historickým skvostům
Odbočku si zaslouží i historické Hue ležící 1 000 km severně od Ho Či Minova Města ve středním Vietnamu. Ještě v polovině 20. století bylo sídlem poslední vietnamské dynastie Nguyen – a také jeho název se díky mnoha stavitelským skvostům vyjímá na seznamu památek světového dědictví.
V neposlední řadě stojí samozřejmě za vidění i samotná milionová města Saigon a Hanoj. V prvním zmíněném byste neměli vynechat muzeum věnované americko-vietnamskému konfliktu, ve druhém pak nezapomenutelnou Starou čtvrť, Západní jezero či Ho Či Minovo mauzoleum. A budete-li mít dostatek času a sil, obraťte stroj k zálivu Ha Long s okouzlujícími skalními útvary, které si poté můžete vychutnat z lodi či kajaku.
Štěrk, buvoli a útočící psi
Mimo památky a přírodní skvosty upírá motocyklista většinu času pozornost především na silnici před sebou. Kvalita komunikací na popsané trase se značně různí a sahá od štěrkových prašných cest plných nákladních automobilů a autobusů až po zcela opuštěné úseky, kde celou hodinu řízení nepotkáte živáčka.
K největším nepřátelům motorkáře běžně patří prach, štěrk a vlhké listí – a toho všeho si na vietnamských cestách užijete vrchovatě. Spousta farmářů navíc nechává po silnicích běhat buvoly, krávy či kozy a zvířata vás často překvapí i za nepřehlednou zatáčkou. Setkat se lze rovněž s volně pobíhajícími psy, kteří se občas rozhodnou na jezdce v sedle motorky z ničeho nic zaútočit.
Parťáka s sebou
S trpělivostí dokážou zacloumat i řidiči zmíněných nákladních automobilů a autobusů. V obou případech vám od nich navíc hrozí obrovské nebezpečí: jedou rychle, jen tak snadno nedobrzdí a klidně vás v protisměru vytlačí ze silnice. Kromě toho se musí motocyklista dobře připravit na vrtochy počasí. Když ve Vietnamu prší, většinou nejde o žádnou přeháňku, ale o pořádný liják. Přestože vydatné spršky obvykle netrvají dlouho, mohou vás na cestě poměrně zdržet. Odměnou vám však budou pestré vzpomínky, které nevyblednou ani dlouho po konci motorkářské sezony.
A mimochodem, ačkoliv jsem trasu projel úplně sám, určitě to nikomu nedoporučuji. Na dálnici se rozhodně vyplatí vyrazit minimálně ve dvou.