Tajný projekt Nikoly Tesly: Jak daleko se dostal ve vývoji paprskové zbraně?

Titul největšího génia dějin se v minulosti připisoval hned několika osobnostem, od renesančního umělce Leonarda da Vinciho až po všestranně vzdělaného německého básníka Johanna Wolfganga Goetheho. V úzkém kruhu vyvolených většinou nechybí ani jméno Nikoly Tesly, rodáka z vesnice Smiljan v dnešním Chorvatsku, který tam roku 1856 přišel na svět do srbské rodiny. Stalo se tak právě v době, kdy svět fyziky začal objevovat principy elektrotechniky – na nichž de facto stojí moderní civilizace – a nebýt Tesly, dost možná by lidstvo zdaleka nedosáhlo aktuální úrovně technologického pokroku. 

O desetiletí napřed

Na konto muže, jehož zájem o vědu se prý projevoval již na základní škole, připadá na sedm set vynálezů a bezmála čtyřicet tisíc odborných prací technické dokumentace. V každé učebnici fyziky se dnes dočteme, že Tesla vynalezl indukční motor, vysokofrekvenční transformátor alias Teslovu cívku a objevil vícefázový střídavý proud. Tím však výčet jeho zásluh pouze začíná: Stál u zrodu dálkového ovládání, neonového světla či bezdrátového přenosu a údajně předpověděl i zrod internetu – byť pro úplnost musíme dodat, že ve většině případů nebyl technicky vzato prvním, kdo s danou myšlenkou přišel. Například indukční motor již dva roky před ním vynalezl Ital Galileo Ferraris, nenechal si jej však patentovat. 

Za jediný ryze Teslův objev, s nímž ve stejné době zároveň neexperimentoval některý z jeho kolegů, tak můžeme označit rádiové ovládání – čímž ovšem historikové nijak nesnižují přínos srbského vynálezce pro dnešní svět. Právem je označován za muže, který o desetiletí předběhl svou dobu: Coby pionýr na poli elektrotechniky se zabýval dosud neprozkoumanými oblastmi, bez jejichž poznání by dnes téměř jistě neexistovala rádiová komunikace, televizní vysílání, ba ani drony, roboti či elektromobily. 

Gentleman i podivín

Jak už to však u velkých osobností dějin bývá, za genialitu se platí podivínstvím a jistou neobratností v praktickém životě. Třebaže si Tesla jen u amerických úřadů zaregistroval 112 patentů a v dalších 26 zemích jich pak držel ještě 196, nikdy nevynikal podnikatelskými schopnostmi a plody svého výzkumu nedokázal přetavit v komerční úspěch. Většinu života tak strávil v dluzích. Jeho současníci – včetně neméně slavného Thomase Alvy Edisona, u nějž po příjezdu do USA našel první zaměstnání – si jej pamatovali jako uzavřeného samotáře plně oddaného práci, zároveň ovšem velmi laskavého a štědrého. Jeho sekretářka ho dokonce označila za „gentlemana“. 

Přesto zůstal starým mládencem a neexistuje jediný důkaz, že by kdy navázal bližší vztah se ženou, přičemž se prý lidí odmítal i dotýkat. Svou pozornost tohoto druhu tak směřoval výhradně k ptákům. Bílou holubici, jež se k němu létala krmit na parapet, si údajně zamiloval natolik, že když uhynula, doslova mu to zlomilo srdce. 

Elektřina pro každého

Vůbec největší tajemství života slovutného vynálezce však tkví v jeho odkazu: Málokterou osobnost obklopuje takové množství konspirací, a to ještě bezmála osmdesát let po smrti. Nejčastěji se lze setkat s teorií, že mezi stovkami Teslových vynálezů figurovaly i takové, jejichž existenci se před veřejností podařilo utajit. Mělo jít například o projekt nevyčerpatelného zdroje energie dostupné zdarma všem, kterého se ovšem zmocnila americká vláda s cílem využít jej pro vlastní účely. 

Pravdou zůstává, že Tesla zmíněnou myšlenku skutečně plánoval přetavit do reality a provedl na daném poli řadu ambiciózních pokusů. Již zkraje minulého století prý striktně odmítal uhelné elektrárny a vymezoval se proti využití fosilních zdrojů, při jejichž spalování se do ovzduší uvolňuje oxid uhličitý. Namísto toho byl přesvědčen, že se pod zemským povrchem ukrývá netušená zásoba energie: Stačilo by ji pouze správným způsobem zachytit a rozvádět po světě. Dokonce zastával na svou dobu revoluční ideu, že může popsaný přenos probíhat bezdrátově, a to i na dlouhé vzdálenosti. 

Projekt, který ztroskotal

V roce 1901 vyrostla na newyorském Long Islandu sedmdesát metrů vysoká experimentální stanice známá jako Wardenclyffe Tower, odkud Tesla zamýšlel vysílat zprávy přes Atlantik. Chtěl k tomu využít již dříve patentovaný vysokofrekvenční transformátor, zvaný Teslova cívka. Projekt však záhy ztroskotal: Po sérii neúspěchů přišel vynálezce o důvěru bankéře Johna Pierponta Morgana, který ho finančně podporoval, a nezbylo mu než pokusů zanechat. 

Mecenáše prý odradilo mimo jiné zjištění, že podle ideálního scénáře by lidé za elektřinu v budoucnu vůbec neplatili. S dnešní úrovní poznatků nicméně víme, že myšlenka byla odsouzena k nezdaru od samého počátku: Tesla zřejmě nesprávně pochopil princip elektromagnetických vln, a navíc mylně předpokládal, že bude možné signál, potažmo elektřinu přenášet beze ztrát.

Paprsek smrti

Život vynálezce se potom již ubíral z kopce. Jeho sláva uvadala a poslední léta trávil přesouváním mezi manhattanskými hotely, kde balil kufry pokaždé, když se nezaplacené účty vyšplhaly příliš vysoko. A že zmíněných zavazadel nebylo málo: Když 7. ledna 1943 našli zaměstnanci hotelu New Yorker v pokoji číslo 3327 Teslovo tělo, zbylo po něm osmdesát kufrů plných technické dokumentace. Vynálezce, který v 86 letech podlehl infarktu, se zjevně nemínil se svou prací rozloučit. Zpět do Bělehradu však dorazilo pouze šedesát zavazadel a dnes je vystavuje Teslovo muzeum. O zbylých dvaceti „ztracených cestou“ se spekuluje, a nejspíš oprávněně, že skončily v rukou americké vlády. 

Tesla zemřel uprostřed druhé světové války a ve svém odkazu mohl zanechat cenné poznatky, jež by dané straně poskytly v boji s nepřítelem náskok. Viděno touto optikou není těžké uvěřit, že se chybějící dokumentace skutečně ukrývá kdesi v archivech Bílého domu. Nejčastěji se zmiňuje, že se zámořská velmoc pokoušela získat podrobnosti o tzv. paprsku smrti: Jde o další z dosud ne zcela prozkoumaných projektů, jímž se vynálezce na sklonku života zabýval, nebo o něm přinejmenším často mluvil. 

O elektromagnetické  zbrani spekulovali v 30. letech i další vědci, a někteří dokonce nezávisle na sobě oznámili, že ji vynalezli. Nic podobného se dodnes nepotvrdilo, ale tehdy se každá zmínka o „zázračných zbraních“ pojímala smrtelně vážně. 

Ve službách prezidenta

Jen tři týdny po Teslově smrti John Trump z Massachusettského technologického institutu (mimochodem strýc bývalého prezidenta Donalda Trumpa) analyzoval vynálezcovy pracovní dokumenty, ještě než byly odeslány do Bělehradu. Jeho oficiální postoj zněl, že z nich nelze vyvodit žádné konkrétní závěry, natož plány k případným projektům. Obsah souborů byl údajně zmatený a „spekulativní, spíše filozoficky laděný“. 

Jeho prohlášení však jen rozvířilo další dohady. Někteří dodnes tvrdí, že vláda skutečný obsah pozůstalosti záměrně tajila s úmyslem jej využít později. Již v roce 1945 prý prezident Franklin Delano Roosevelt pověřil inženýra Vannevara Bushe, zodpovědného za vývoj jaderné bomby v rámci projektu Manhattan, aby se před zahájením prací nejprve seznámil s Teslovými archivy.

TIP: Příběh uranových kostek: Proč nedokázali Němci vyrobit atomovou bombu?

Vymyslel tedy Nikola Tesla funkční zbraň? Nejspíš nikoliv. Vzdáleně podobný projekt, tedy laserové dělo, uvedlo americké námořnictvo do provozu teprve v roce 2014 a není pravděpodobné, že by realizovatelný nápad ležel tak dlouho „u ledu“. Geniální vynálezce se ke konci života a po hromadících se neúspěších zřejmě upnul k fantaziím. A ty se staly vítaným základem konspiračních teorií.