Tajná zbraň britského impéria: Když byl čaj důležitější než munice (1)

Rok 1942 nezačal pro ozbrojené síly Jeho Veličenstva dobře. Na starém kontinentě se nenacházely, snad s výjimkou Gibraltaru, žádné britské jednotky, singapurská pevnost padla a ostrovní monarchie se ocitla nepříjemně blízko ekonomickému kolapsu i vojenské porážce.

Londýnská vláda zoufale hledala způsob, jak obnovit otřesenou morálku svých bojovníků, a částečnou odpověď poněkud překvapivě nalezla též v kvalitním černém čaji. Ministři se na poradách dohodli, že monarchie skoupí veškeré dostupné zásoby této voňavé suroviny.

Důležitější než munice

Britští politici si důležitost čaje pro příslušníky ozbrojených sil uvědomovali dávno před druhým globálním konfliktem. Povzbuzující nápoj pěstovaný v koloniích symbolizoval velikost i výlučnost impéria a jeho konzumace měla často pozitivní dopad na morálku mužstva. Podle dochovaných svědectví distribuovaly úřady čaj ve velkém už k jednotkám chystajícím se roku 1815 na bitvu u Waterloo. Právě jejich protivníkovi – francouzskému císaři Napoleonovi – bývá připisován výrok: „Armáda bojuje podle toho, jak má plný žaludek.“ V případě královských vojsk by však tento citát bylo nutné upravit tak, že se budou bít jen za předpokladu, pokud jim důstojníci zajistí pauzu na čaj.

Symbolický význam horkého moku pro ostrovní monarchii potvrdil v jednom ze svých projevů z roku 1939 poněkud nadneseně i Winston Churchill: „Čaj je pro nás nyní důležitější než munice.“

V praxi se tento postoj projevil už dva dny po vypuknutí války, kdy londýnský kabinet převzal kontrolu nad veškerým čajem na ostrovech a nařídil zastavit obchodní transakce s touto surovinou. Ministři se totiž obávali, že očekávané nálety Luftwaffe na metropoli by mohly cenné zásoby zničit. Zatímco ve městě ponechali asi 40 000 tun, dalších 30 000 tun raději nařídili ukrýt do tajných skladů na venkově. 

Čaj na příděl

Ani tím dostatek zlatavého nápoje nezajistili, protože skutečnou hrozbu představovaly nedostatečné dodávky ze zámoří. Vysokou daň si v tomto ohledu vybíraly především útoky německých ponorek na konvoje mířící do britských přístavů. Ministerstvo potravin už v roce 1940 zareagovalo přechodem na přídělový systém, kdy měl každý Brit starší pěti let nárok pouze na dvě unce (57 g) čaje týdne. Omezení trvalo až do konce války, nicméně ze zmíněného množství šlo připravit až tři šálky denně. V porovnání s masem, sýry či cukrem šlo tedy o podstatně velkorysejší příděl.

Když se Británie v roce 1942 dostala do zmíněné nezáviděníhodné situace, přeměnil se čaj ve strategickou surovinu a ministerstvo potravin schválilo nákup všech exportovatelných přebytků z Cejlonu, indického státu Ásám i Afriky v čele s Keňou. Důvod volby těchto lokalit byl jednoduchý – čínský vývoz kýžené komodity se v daném období blížil nule a japonský čaj zase Britové odmítali, protože s Japonci válčili.

Miliony tun zásob

Ačkoliv se přesná čísla nedochovala, Londýn tehdy zřejmě zakoupil neuvěřitelných 698 milionů liber (349 000 tun) čaje. Šlo o tak nedozírné množství, že se akvizice zařadila mezi pět největších nákupů ostrovní monarchie za rok 1942 – hned za střelivo do ručních zbraní a před dělostřeleckou munici, pumy a výbušniny. Až do roku 1945 objem importu voňavé suroviny nepoklesl a někteří ekonomové tvrdí, že v žádném okamžiku války se její množství na ostrovech nesnížilo pod 30 milionů tun.

Podle části historiků lze zase – samozřejmě s jistou nadsázkou – považovat tuny černého čaje za britskou tajnou zbraň. Vojáci i civilisté jej totiž vnímali jako doklad jednoty válčícího národa a všeobecně akceptovanou hodnotu. Pro muže na frontě znamenala vůně horkého nápoje kousek domova, pro jejich příbuzné v zázemí představoval čaj příležitost, jak alespoň na chvilku zapomenout na všechny strasti.

Dokončení: Tajná zbraň britského impéria: Když byl čaj důležitější než munice (2)

Cenu, kterou Britové čaji přikládali, výmluvně ilustrovala například jistá speciální operace královského letectva. Royal Air Force svrhlo nad okupovaným Holandskem neuvěřitelných 75 000 kontejnerových „pum“, které místo smrtonosné trhaviny obsahovaly nedostatkové potraviny a sáčky s čajem. Pocházel z Nizozemské východní Indie a v každé „bombě“ jej doprovázel leták se vzkazem: „Holandsko opět povstane, hlavu vzhůru.“

O šálek milovaného nápoje nebyli ochuzeni dokonce ani britští váleční zajatci – dostávali totiž prostřednictvím Červeného kříže balíčky, v nichž nalezli mimo jiné čaj slavné značky Twinings.