Tajemství mexického poloostrova: Křišťálově čisté podzemí Yucatanu

Yucatanský poloostrov je tvořen velmi porézním vápencem, jenž je protkán sítí podzemních říček končících v moři. Na místech, kde se vápenec prolomil, vznikly různé laguny, jezírka, zkrátka vstupy do tohoto rozsáhlého podzemního labyrintu.

Největší filtr na světě

Před miliony let se celý poloostrov nacházel na dně moře, přibližně před 15 000 lety během doby ledové poklesla hladina asi o 76 metrů. Podzemní systém, jeskyně a na ně navazující cenoty, tedy vývěry podzemní vody (více viz Brána do podsvětí) byly v průběhu dějin planety zatopeny několikrát. Období trvalé přítomnosti vody byla střídána obdobími sucha, kdy se za pomoci prosakující kapaliny tvořila krápníková výzdoba.
Veškerá voda v cenotech je dešťového původu a než se dostane do podzemního systému, musí projít dlouhou cestou skrz nánosy zeminy, které fungují jako filtr. Právě proto je zde vynikající viditelnost. Voda proudí velmi pomalu, udává se rychlost mezi jedním až tisíci metry za rok. V místech kde se prolomil strop nějaké jeskyně, může být rychlost proudění mnohonásobně rychlejší – až 10 000 metrů za den.

Hranice mezi vodami

Cenoty se nacházejí na celém Yucatanu, ale je potřeba zmínit zejména dvě oblasti. První z nich je kráter Chicxulub, který je položen částečně v moři a z části na poloostrově. Kráter vznikl před 65miliony let po nárazu vesmírného tělesa (předpokládá se, že dopad byl možnou příčinou zahubení velké části dinosaurů). Právě zde je patrné velké seskupení cenotů, které přesně kopírují oblast podél kráteru. Druhou oblastí je karibské pobřeží Yucatanu (stát Quintana Roo), kde je jeskynních labyrintů nejvíce.

TIP: Uvnitř bezedných propastí: Hory a podzemí jižní Albánie

Jelikož na celém Yucatanu dochází k prosakování slané mořské vody, v cenotech se vyskytuje vzácný jev zvaný haloklina založený na různé hustotě sladké a slané vody, které zůstávají relativně odděleny. Přechod mezi těžkou slanou a lehčí sladkou vodou je v každém cenotu v různé hloubce, což závisí na jeho vzdálenosti od pobřeží. V cenotech na pobřeží státu Quintana Roo se v průměru nachází mezi 10–20 metry hluboko; uprostřed poloostrova se však již jedná o stovky metrů pod povrchem. V případě, že je toto rozmezí nějak narušeno, např. pohybujícím se potápěčem, dojde k zakalení a zhoršení viditelnosti. Při proplouvání halokliny proto musí být potápěči velmi opatrní, aby si nezhoršili viditelnostní podmínky a v panice pak třeba neztratili cestu v jeskyni.

Objevy neznámého

Kvůli unikátním jeskynním systémům jezdí do Mexika potápěči z celého světa. Potápění v cenotech je relativně bezpečné. V turisticky navštěvovaných místech jsou pro orientaci uvnitř jeskyně a pro snadné nalezení východu natažena po dně lana. I tak je ale nutné, aby rekreační potápěč měl s sebou zkušeného místního průvodce, který jej cenotem bezpečně provede.
Další skupinou potápěčů navštěvující cenoty jsou kvalifikovaní jeskynní potápěči, kteří mohou podnikat výpravy do hloubky jeskyní a třeba i mapovat neznámé úseky. Takto se na objevování nových zaplavených prostor v cenotech Yucatanu podílejí od roku 2003 čeští a slovenští speleopotápěči ze skupiny Speleoaquanaut. V průběhu sedmi expedic přispěli svým dílem k prozkoumání více než 30 km chodeb, nálezu kosterních pozůstatků mastodonta a řady dalších prehistorických živočichů. Dopomohli k vzniku mapových podkladů sedmi vodou zaplavených systémů a nadále pokračují ve výzkumu.

Brána do podsvětí

Slovo cenot pochází z mayského „dzónot“, což je v širším smyslu jakékoliv vyvěrání podzemní vody. V užším pojetí se cenoty vyskytují pouze na Yucatanu a několika přilehlých karibských ostrovech. Tyto pozoruhodné vodní rezervoáry byly dobře známy už starověkým Mayům, pro něž byly zdrojem plodnosti a života, vstupní bránou do podsvětí a sídlem boha deště Chaka. Mayové tak často házeli do cenotů špěrky, drahé kovy, další vzácné a ceněné artefakty a rovněž lidské oběti.
Zřejmě nejznámějším příkladem je posvátný cenot na archeologickém nalezišti Chichén Itzá, na jehož okraji byly lidské oběti zabíjeny a poté svrženy do hlubiny jako obět bohu Chakovi. Tato skutečnost byla potvrzena E. H. Thompsonem, který r. 1904 tento Posvátný Cenot doslova vybagroval. Na dně nalezl jak lidské ostatky tak i materiální oběti ve formě klenotů a zlata.

Jak se hledá labyrint

V okolí cenotu je většinou velmi hustá tropická džungle, na některých místech téměř neprostupná, což hledání nových cenotů podstatně komplikuje. Nalezení nového cenotu je proto do značné míry záležitostí náhody, jak mi vyprávěli speleologové Daniel Hutňan a Míra Manhart, kteří byli našimi potápěčskými průvodci: ,,Prostě vezmeš mačetu, vybereš si nějaký směr do džungle a jdeš, po několika dnech třeba na nějakou tu díru v zemi narazíš, ale ani to neznamená úspěch. Ne všechny vodní plochy jsou napojeny na jeskynní systém, který nás nejvíce zajímá.“
Podle místních legend žijí v džungli divocí domorodci, kteří mohou tábory výzkumníků přepadnout a jsou zodpovědní za nevysvětlené ztráty lidí v lesích. Kromě mýtických nástrah jsou v lesích hlavně jedovatí hadi, kteří se skrývají nejen na zemi, ale i v korunách stromů.