Tajemství hrobky krále Tutanchamona: Skutečně na ní spočívá kletba?

Od přelomového objevu Howarda Cartera uplynulo sotva půl roku, když byl mecenáš celého projektu lord Carnavorn nalezen ve svém hotelovém pokoji v Káhiře mrtvý. Jako příčinu smrti určili lékaři otravu krve patrně po kousnutí komára, jež následně přešla do zápalu plic. Nečekaná smrt klíčové postavy Carterova podniku okamžitě přitáhla značnou pozornost a podnítila spekulace o kletbě spočívající na Tutanchamonově hrobce. Téže noci prý v Káhiře náhle zhasla všechna světla a ve stejný okamžik, kdy lord vydechl naposledy, údajně zemřela i jeho fenka Suzie.

Podezřelá úmrtí

Třebaže dnešní vědci považují údajnou Tutanchamonovu kletbu za pouhý výmysl, faktem zůstává, že v letech bezprostředně po objevu hrobky zemřelo hned několik lidí, kteří se na vykopávkách podíleli. Kupříkladu egyptského prince Aliho Kamela Fahmyho Beje zastřelila v roce 1924 jeho žena. Archeolog a překladatel z mrtvých jazyků Hugh Evelyn-White spáchal téhož roku sebevraždu a podle dobových novin zanechal na rozloučenou ve vlastní krvi nápis nejasného znění: „Podlehl jsem kletbě, která mě nutí zmizet.“ Radiolog Archibald Douglas Reid, jenž zkoumal Tutanchamonovu mumii pomocí rentgenu, onemocněl tzv. radiační dermatitidou a jeho zdravotní stav se zhoršil natolik, že počátkem roku 1924 zemřel po operaci břicha.

Zastánci konspiračních teorií jsou přesvědčeni, že faraonova kletba působila i nepřímo na osoby blízce spjaté s Carterovým týmem. Jednou z uvedených obětí se měl stát egyptolog Aaron Ember, přítel lorda Carnavorna, jenž zahynul při požáru svého domu roku 1926. Stihl by přitom uprchnout do bezpečí nebýt toho, že se pokusil před plameny uchránit egyptský rukopis, který právě překládal. 

Podobná tragédie postihla rovněž Carterova přítele Bruce Inghama. Před plameny sice utekl, ale když se rozhodl postavit svůj dům znovu, udeřila pro změnu povodeň. Dotyčný přitom v Tutanchamonově hrobce vůbec nebyl – Carter mu však daroval těžítko zhotovené z mumifikované ruky a na jejím zápěstí prý dosud spočíval náramek s nápisem „proklet buď ten, kdo pohne mým tělem“. Znepokojivou příhodu vyprávěl také egyptolog James Henry Breasted, který po návratu z otevřené hrobky zjistil, že jeho kanárka ulovila kobra. Hada platícího za symbol egyptské říše našel odpočívajícího v prázdné kleci.   

Výčitky a sebevražda 

Pokud se však na „záhadná“ úmrtí podíváme střízlivýma očima, nic tajemného na nich nespatříme. Manželské hádky řešené zbraní či úmrtí na rakovinu, jestliže oběť denně pracovala nechráněná s rentgenem, asi nikoho nepřekvapí. Jako nejpodivnější se tak snad jeví sebevražda 40letého Evelyn-Whitea, který se zastřelil v taxíku. Dopis na rozloučenou se u něj skutečně našel, nebyl však psaný krví, nýbrž obyčejným inkoustem a Tutanchamona nezmiňoval. Stálo v něm: „Věci nejsou lepší a pravděpodobně půjdou k horšímu. Už se nikdy nebudu vysmívat výhrůžkám v těch starých manuskriptech.“ Zmíněná věta však s faraony nesouvisela. Evelyn-White narážel na křesťanské svitky v kopštině, které byly nalezeny v káhirském klášteře sv. Makaria a na jejichž překladu pracoval. Je ovšem zjevné, že na moc kleteb skutečně věřil.

TIP: V hrobce krále Tutanchamona: Před sto lety spatřil svět nejslavnější sarkofág dějin

Že by se však zabil jen kvůli tlaku temných sil? Příběh nebude kompletní, pokud nezmíníme, že se do Evelyn-Whitea zamilovala jistá mladá dáma, nicméně on její city neopětoval. Když mu začala v dopisech vyhrožovat sebevraždou, příkře jí odepsal, ať přestane s nesmysly, jinak se obrátí na policii. Bohužel, dívka své výhrůžky naplnila. Cítil snad překladatel neutišitelné výčitky svědomí, které pak dohnaly k dobrovolnému odchodu z tohoto světa i jeho samotného? Je to dost dobře možné…