Tajemství doutníku: Tabáková alchymie v malé trubičce

Humidor, tedy speciální box na doutníky plný luxusního kuřiva, může stát i desetitisíce. Je nejenom symbolem bohatství, ale i trpělivosti. Zrod doutníku totiž trvá několik let. 

Doutník je složen ze tří druhů tabákových listů – ligero, seco a volado. Ligero jsou nejkvalitnější. Na tabákové rostlině byste je našli zcela nahoře. Jsou tak nejblíže slunci, a proto jsou chuťově i aromaticky velmi výrazné. Listy ze středu tabákové rostliny se nazývají seco – jsou světlejší a jemnější. Tyto listy zrají dva roky. Jako vnější vrstva náplně doutníku se používají listy, které byste na rostlině našli u kořene. Říká se jim volado, dobře hoří a zrají jeden rok. Z jedné tabákové rostliny se přitom sklidí asi jen šestnáct nebo sedmnáct listů za sezónu, které se dají k výrobě doutníků použít. Není však možné trhat je souběžně. Jedním z největších umění je právě odhadnout, kdy je možné ten který list utrhnout, aniž by to rostlinu zahubilo.

Sauna a sedm barev

Listy se suší nejprve volně rozprostřené na speciální látce. Další sušení probíhá v takzvané tabákové sauně, kde se snoubí síla slunečních paprsků, světla, ale také dřeva, z nějž je sauna postavena. K těm nejkvalitnějším patří sušárny z cedrového dřeva. Právě toto dřevo dodává tabáku charakteristickou vůni a vlhkost.

Po pětačtyřiceti až šedesáti dnech sušení a fermentace putuje tabák na dva až tři roky do dozrávárny. Pak je nutné vyschlé listy přebrat. Třídí se, zbavují se ztvrdlých stonků a znovu se suší. Klidně opět dva či tři roky. To už je jasné, které listy budou tvořit náplň doutníku a které se stanou jeho krycím listem. Právě podle krycího listu rozlišují doutníkáři sedm barev doutníku (a také dalších šedesát odstínů), krycí list ovlivňuje chuť. Platí pravidlo (i když ne vždy), že čím je doutník světlejší, tím je jeho chuť slabší, takže pokud začínáte, nekupujte si hned značky Maduro nebo Oscuro, tedy nejtmavší typy doutníků.

Kromě barvy je u doutníku důležitá také velikost. Ta se obvykle měří v palcích. Na papírovém prstýnku, který doutník obepíná, je uvedena nejenom jeho délka, ale i průměr. A zase platí přímá úměra – čím je doutník tlustší, tím bude jemnější. A čím je delší, tím chladnější kouř budete cítit. 

Podstatný je také tvar doutníku. Znalci je rozdělují na parejos, tedy rovné doutníky, a figurados, čili doutníky nepravidelné, obvykle rozšířené nebo vyboulené. Jejich chuť se v průběhu kouření mění. Nejmenší doutníky měří devět centimetrů a mají průměr devět milimetrů, to jsou takzvané mini doutníky. Největší doutníky typu corona či právě churchill mají i osmnáct centimetrů a dvacetimilimetrovou tloušťku.

Nešlukovat, jen převalovat

To však zdaleka není všechno. Dalším velmi podstatným kritériem pro výběr toho správného doutníku je vlhkost. Doutníky s dlouhou náplní, takzvané longfiller, jsou vlhké a ručně vyráběné. Naproti tomu strojově vyráběné doutníky s krátkou náplní sekaných tabákových listů – shortfiller – jsou suché. Vlhké doutníky nemívají odříznutou špičku, proto je nutné to před kouřením udělat. Právě na ně se používá takzvaný humidor, tedy krabice, která zajistí, že doutník bude uschován v té správné vlhkosti.

Existuje však i několik dobrých rad pro kouření samo. Kouř z doutníku se nikdy nešlukuje, vždycky se jen válí na jazyku a vychutnává se. Nikdy se také doutník nesmí típnout do popelníku, jen se nechá klidně dohořet. Doutník se kouří do dvou třetin, dále se totiž usazuje takzvaná močka.

Nejdražší? Máčené v koňaku

Po převzetí moci na Kubě Fidelem Castrem v roce 1959 se o trh s vyhlášenými kubánskými doutníky začal starat monopol Cubatabaco. Ten vyrábí dvaadvacet značek a ročně vyváží až osmdesát milionů kusů doutníků. Na Kubě se opravdu vyrábějí ty nejlepší doutníky na světě, kvalitní tabák však pochází i z Jamajky, Mexika, Brazílie, Kamerunu nebo Dominikánské republiky.

Asi nejluxusnějšími doutníky jsou ty se značkou His Majesty’s Reserve. Nejenom že jsou motané z nejkvalitnějšího tabáku starého osmnáct let, ale jsou také namáčeny do luxusního koňaku Louis XIII de Rémy Martin (běžná „sedmička“ vás vyjde i na osm tisíc dolarů)! Pokud byste ale rádi vlastnili humidor napěchovaný dvaceti těmito luxusními kousky, připravte si patnáct tisíc dolarů!

Velmi drahé doutníky vyrábí i Cohiba pod označením Behike. Není však možné je koupit jednotlivě, ale jenom ve speciálním humidoru, kde je poskládaných čtyřicet kusů doutníků. Jeden humidor stojí 18 860 dolarů, tedy necelých čtyři sta tisíc. Cohiba takové doutníky nepouští do volného prodeje, všechny si je objednávají už předem světoví manažeři a boháči. Kromě těch amerických. Už padesát let totiž ve Spojených státech platí embargo na dovoz kubánských doutníků.