Tajemství athénské Akropole: Kolébka evropské kultury stále vydává překvapivé poklady
Archeologové zkoumají athénskou Akropoli již téměř 200 let. I po tak dlouhé době ale má tato kolébka evropské civilizace co nabídnout.
První velké archeologické práce byly na athénské Akropoli zahájeny již v roce 1834 a stále probíhají. I po téměř 200 letech zde historikové narazí na nový artefakt, který přináší nové informace o každodenním životě tehdejších Řeků.
Již dlouho před vybudováním Parthenonu představoval pahorek posvátné místo pro zámožné měšťany, kteří tam přinášeli obětní dary. Nedávno se ovšem potvrdilo, že i dělníci najatí pro Periklův ambiciózní projekt zřejmě toužili zanechat v kameni vlastní otisk – a do mramorové struktury tajně umístili jisté předměty.
V roce 2012, při výzkumu vlysu v jihozápadní části Parthenonu, narazili badatelé na uzavřenou dutinu: Nacházela se v ní mělká bronzová miska neboli fialé, s bronzovou trubičkou vsazenou do zvířecí kosti. Pravděpodobně se jednalo o primitivní píšťalu čili aulos a podle archeoložky Eleni Karakitsouové byla ukryta v kritickém okamžiku před dokončením chrámu, kdy mu však stále ještě chyběla střecha: „Stavitelé tak chtěli poděkovat bohyni za její pomoc při dosavadních pracích a požádat ji o další podporu během dokončování projektu.“
Víno, med a svěcená voda
Na jihozápadní roh chrámu patrně nepadla volba náhodou. Vyobrazení na tamním vlysu znázorňují klíčové události z řecké mytologie, jež nakonec vyústily v athénskou dominanci nad ostatními řeckými městskými státy. Misky fialé v té době často sloužily k úlitbám, přičemž se na ně jako poděkování či dar bohům lilo víno, olej, med, mléko nebo svěcená voda.
Tytéž nádoby také původně držely v pravé ruce tzv. karyatidy, sochy ženských postav u vstupu do chrámu Erechtheion. Patrně šlo o chystanou oběť bájnému athénskému králi Kekropovi, jenž měl být podle legendy pohřben přímo pod nimi. Podobné úlitby se běžně odehrávaly při sympoziích, svatbách, oslavách vítězství atletů, významných odchodech i pohřebních hostinách: Kněz či kněžka vyjadřovali během rituálu za hudebního doprovodu flétny vděčnost či vyslovovali prosbu o přízeň bohů.
Hlava na hlavě
Zatímco v minulosti ohrožovaly Akropoli především změny politické situace v regionu, dnes čelí zcela jiným hrozbám. Znečištění ovzduší a kyselé deště narušují strukturu stavebního materiálu, který tak čím dál rychleji chátrá. Avšak opravdovou výzvu, kterou si před dvěma a půl tisíci let zřejmě nikdo nedokázal představit, s sebou nese jiný fenomén moderní doby – turismus. Athénské chrámy se proměnily v nejnavštěvovanější řeckou památku a přívaly lidí se na nich začínají podepisovat.
Před dvěma lety, po dočasné uzavírce způsobené koronavirem, se davy na Akropoli vrátily v obnovené síle a úřady tam zaznamenaly 17 tisíc turistů denně. Organizace UNESCO správcům památky vytýkala, že nezavedli žádné mechanismy pro omezení jejich počtu, načež začal platit systém časových oken s limitovaným vstupem. Reálně však přílišnou úlevu nepřinesl. Podobně jako Benátky přitom i Athény řeší dilema, zda do města pouštět obří výletní lodě, jež sice znamenají ekonomický zisk, ale zároveň dál zhoršují již tak špatnou situaci.
