Syndrom učence: Fascinující svět mezi genialitou a podivínstvím

Po premiéře populárního filmu Rain Man zakořenil ve veřejném povědomí mylný stereotyp, že každý autista je zároveň génius. Ve skutečnosti se zmíněná diagnóza v drtivé většině případů pojí naopak s nižším IQ. Výjimečná paměť, mimořádné matematické dovednosti či schopnost přesně reprodukovat jakýkoliv zvuk se podle statistik vyskytují zhruba u 10 % autistů. 

Pokud však přece jen přijde na svět druhý Kim Peak, tedy reálná předloha filmového Rain Mana, má potenciál dosáhnout naprosto ojedinělých výkonů a zapsat se do dějin – musí ovšem dostat příležitost. Pokročilá psychologická diagnostika dnes umožňuje odhalit génia již v raném věku, a dát mu tak prostor plně vyniknout. Z některých pak dokonce vyrostou doslova celebrity. Ještě relativně nedávno však panovala přesně opačná situace. 

Newton, Tesla, Cavendish

Termín „autista“ pochází z řeckého „autos“ s významem „sám“ a v odborné literatuře se poprvé objevil v roce 1911. Jako označení pro danou diagnózu se užívá až od roku 1943, což ovšem neznamená, že by autisté neexistovali již dávno předtím. Dle svědectví o chování řady historických osobností můžeme zpětně soudit, že k nim patřili například renesanční malíř Michelangelo, britský fyzik Isaac Newton či vynálezce Nikola Tesla. Pokud se ovšem jedná o míru podivínství, patrně nejdál zašel britský chemik a fyzik Henry Cavendish, jeden z nejvýznamnějších představitelů osvícenské vědy. 

Roku 1766 objevil vodík, dokázal vypočítat hmotnost Země, popsal složení atmosféry a experimentoval s magnetismem či elektřinou. Jeho současníci však žádnou z uvedených zásluh nedocenili, protože jim k tomu vlastně ani nedal příležitost: Zatímco jiní vědci si libovali v disputacích a nahlas se předháněli, kdo překoná hranice stávajícího poznání, Cavendish se na veřejnosti objevoval jen zřídka. Jako potomek významných šlechticů měl dostatek prostředků, aby mohl celý život strávit v rodinném sídle a nemusel si hledat zaměstnání. Takřka nikdy nebyl viděn mimo domov, stranil se společnosti, a pokud už s někým zapředl hovor, údajně mluvil jen o svých experimentech. 

Ten, který zvážil Zemi

Když Cavendish vstoupil do místnosti plné lidí, začal prý hlasitě kvičet, čímž hodlal prostory vyprázdnit. Příležitostí k hlasitému projevu měl ovšem pomálu: Jeho sociální fobii způsobil s největší pravděpodobností Aspergerův syndrom a údajně dosáhla takových rozměrů, že se Cavendish zásadně odmítal stýkat s kýmkoliv včetně služebnictva. Proslýchalo se, že ke svému londýnskému domu nechal dokonce přistavět zadní schodiště určené výhradně pro hospodyni, aby ji vůbec nemusel vídat.

Zásluhy muže, který v červnu 1798 „zvážil Zemi“, by patrně zůstaly navždy skryty v jeho pozůstalosti, kdyby se o ně nezačal náhodou zajímat skotský fyzik James Clark Maxwell, přesně o sto let mladší než Cavendish. Pozdější objevitel elektromagnetického pole se zasloužil o to, aby práce jeho předchůdce nezapadla, a roku 1871 založil na univerzitě v Cambridgi tzv. Cavendishovu laboratoř k provádění fyzikálních experimentů. Právě díky podobným podivínským vědcům se později v anglosaském prostředí ustálil výraz „savant syndrome“ neboli „syndrom učence“, popisující ohromně nadané, avšak v běžném světě naprosto nepoužitelné jedince. 

Zločin a trest

Podobně extrémní povahové rysy jako Henry Cavendish vykazoval britský kvantový teoretik Paul Dirac, narozený roku 1902. Nepotkal jej sice osud takřka zapomenutého vědce – naopak už coby 31letý získal Nobelovu cenu za fyziku – nicméně spolupracovníci ani příbuzní s ním rozhodně neměli lehké pořízení. Společnost jiných lidí mu byla nepříjemná, a pokud netrávil čas v laboratoři, což dělal každý den s výjimkou neděle, toulal se na dlouhých procházkách. Neprojevoval téměř žádné emoce ani empatii a mluvil jen velmi spoře. 

TIP: Nejchytřejší člověk historie měl IQ 270: Kdo byl William James Sidis?

O jeho podivínství se přitom tradují hotové legendy. Oblíbená historka se vztahuje ke konferenci fyziků konané na hradě, kde prý strašilo. Když byl Dirac otázán, co říká na to, že se v jednom z pokojů o půlnoci zjevuje duch, suše odvětil: „Máte na mysli greenwichský standardní čas, nebo britský letní?“ Poté, co mu jistý ruský kolega půjčil k přečtení román Zločin a trest a následně jej požádal o názor na knihu, Dirac prohlásil: „Je to hezké, ale autor má v jedné kapitole chybu. Napsal, že slunce vyšlo dvakrát během jediného dne.“ 

Stačí jeden pohled 

Stejně jako mnoho autistů měl i Dirac do jisté míry potíže správně interpretovat význam toho, co říkají ostatní. Když se po přednášce obrátil na studenty, zda mají k tématu nějaké otázky, jeden z nich se přihlásil s tím, že výkladu nerozumí. Dirac na to zareagoval slovy: „Nejde o otázku, ale konstatování.“

K nejznámějším autistickým savantům současnosti patří 47letý britský malíř Stephen Wiltshire, jemuž vynesla světovou proslulost mimořádná vizuální paměť. Umělec totiž dokáže přesně reprodukovat vše, co spatří. Jeho příběh se začal psát před 15 lety, kdy přeletěl helikoptérou nad Tokiem a krátce nato zhotovil desetimetrové plátno s městským panoramatem. Preciznost díla brala dech a z muže, který nedokáže komunikovat verbálně a je posedlý americkými automobily, se přes noc stala celebrita. Následovaly obrazy dalších metropolí: Svou přesnou kopii už mají Řím, Dubaj, Hongkong, Sydney i New York. Poslední zmiňované město zobrazil Wiltshire na 76metrovém plátně, jež je k vidění v hale tamního letiště Johna F. Kennedyho.

Kolik je hodin?

Překvapivě častou doménu savantů představuje také hudba a princip jejího vnímání se podobá Wiltshirovým vizualizacím: Absolutní sluch umožňuje geniálním hudebníkům přesně reprodukovat jakoukoliv skladbu či pouhý zvuk, který slyšeli. Zmíněná schopnost bývá ovšem vykoupena různými hendikepy. Kupříkladu 64letá Američanka Ellen Boudreauxová je od narození slepá. Na svět přišla předčasně, přesto si už coby šestiměsíční kojenec broukala ukolébavku a kromě toho dostala do vínku jakousi lidskou obdobu sonaru – tak jako některá zvířata dokáže na základě odrazu zvukových vln analyzovat nejbližší okolí. Zvláštní mechanismus v mozku jí navíc dovoluje si neustále udržovat přehled o čase: Aniž by nosila hodinky, v každém okamžiku s přesností na minutu ví, kolik ukazují. 

Zajímavé je, že i řada dalších slepých savantů s absolutním sluchem se narodila předčasně: Například Dereka Paraviciniho přivedla jeho matka na svět už v 25. týdnu těhotenství. A přestože 41letý Brit trpí několika poruchami učení, již ve dvou letech mistrně ovládal hru na piano a v devíti koncertoval s Královským symfonickým orchestrem. Američan Leslie Lemke zas musel v důsledku předčasného porodu prodělat chirurgické odstranění očí a ze stejného důvodu u něj došlo k poškození mozku. Na nohy se postavil až ve 12 letech a chodit začal teprve v patnácti. Jeho IQ dosahuje pouhých 58 bodů, navíc trpí spasticitou obou rukou a nikdy nemluví. Jakmile však usedne ke klavíru, prsty stažené křečí se jako zázrakem uvolní a 69letý hudebník dokonale zahraje a zazpívá libovolnou melodii. 

Profesionální autista

Patrně nejslavnějším autistickým savantem je ovšem londýnský rodák Daniel Tammet, excelující v matematice i jazycích. Jeho mozek pracuje zjevně odlišně než kterýkoliv jiný. Dle vlastních slov totiž Daniel dokáže zcela přirozeně „vidět“ to, co jiným zůstává skryto. Pokud jde o matematiku, má každé číslo v jeho mysli svůj tvar a barvu, a to až do výše 10 000. Navíc cifry vnímá i z hlediska estetiky: Například číslo 289 je podle něj ošklivé, 333 ucházející, avšak za naprosto překrásné považuje π – pamatuje si ho na 22 514 desetinných míst, přičemž je odříká za pět hodin a devět minut. 

TIP: Malířka s genetickou mutací vidí 100× víc barev než ostatní

Díky vzácné schopnosti tzv. synestezie neboli „souznění smyslů“ pak svým vnitřním zrakem vidí výsledek libovolné matematické operace. A jako by to nestačilo, stal se 42letý Brit zároveň lingvistickým géniem: Hovoří plynně 11 jazyky včetně islandštiny, kterou si bez potíží osvojil během týdenního pobytu na ostrově. Kromě toho se jako jeden z mála savantů naučil poměrně obstojně vystupovat na veřejnosti, a svůj mentální hendikep tak přetavil v ojedinělou výhodu.