Svým urbanistickým řešením předběhla Praha svou dobu o staletí
Karel IV. chtěl z Prahy vytvořit hlavní město středověkého světa, jež by předčilo i Řím či Jeruzalém. Za svou vizí neústupně kráčel, a vybudoval tak metropoli plnou mystérií i staveb odpovídajících znalostem astronomie
Zapomeňme nyní na Prahu coby tepající velkoměsto. Pandemie nám poskytla trochu jinou perspektivu a pomohla odhalit to, co zůstává na první pohled skryto: tajemné symboly, mystiku a záhady, jež nedají spát historikům ani běžným návštěvníkům.
Tisíce studentů
Stavby jako Karlštejn, katedrála sv. Víta, Karlův most a další dnes možná poněkud zastínily význam projektu, který ve druhé polovině 14. století neměl obdoby – a sice obrovského univerzitního města pro padesát tisíc lidí. „Karel IV. stanovil, že volba římského krále bude ve Frankfurtu, korunovace v Cáchách, první říšský sněm v Norimberku a sídlo v Praze. Logicky tedy potřeboval vybudovat město, jež by ho reprezentovalo, a tím bylo Nové Město pražské,“ popisuje Jan Royt, prorektor Karlovy univerzity a historik umění.
Když se ve středověku chtělo nějaké sídlo vyšvihnout nad ostatní, snažili se ho stavitelé připodobnit Římu coby centru církve. Pražské trojměstí Hradčany, Staré a Nové Město, obehnané deset metrů vysokými hradbami a hlídané jednadvaceti věžemi, nenechalo v daném směru nikoho na pochybách. Zbožný Karel IV. šel ovšem ještě dál: V jeho představách se totiž mělo zároveň jednat o místo plné mystiky a podobenství. Panovník tak třeba soustředil do Prahy výjimečné množství ostatků svatých, aby mimo jiné dopomohly obyvatelům ke spáse.
Srdce moci
Relikvie měly město proměnit v srdce světské i duchovní moci. Mělo se stát nejen druhým Římem, ale ve chvíli posledního soudu snad i bájným nebeským Jeruzalémem. „Karel věřil, že kam se podaří shromáždit kompletní ostatky Kristova utrpení, tam Ježíš v den posledního soudu sestoupí,“ objasňuje Royt. „S lehkou nadsázkou se dá říct, že chtěl Krista tak trošku splést, aby se nevrátil v Palestině, ale v Praze,“ doplňuje publicista David Černý.
Uspořádání Nového Města kdysi promýšlely ty nejlepší mozky. Systém náměstí a rovnoběžných ulic předběhl dobu o staletí a Praha patřila k největším metropolím středověku. „Karlova koncepce nebyla náhodná, vše navazovalo na běh světa a na to, jak jej tehdejší člověk vnímal. Dokonce Vodičkova s Jindřišskou, které spojují Karlovo a Senovážné náměstí, prostupují Václavským náměstím ve zlatém řezu,“ líčí Černý.
Pražské mystérium
Tzv. pražské mystérium lze pozorovat od Staroměstské mostecké věže a mimo jiné jej zachytil svobodný zednář Alfons Mucha na první československé známce. „O letním slunovratovém večeru projde Slunce nejdřív lucernou velké věže svatovítské katedrály, pod kterou spočívají ostatky svatého Václava, pak pokračuje přes menší věž, potažmo ostatky svatého Vojtěcha, a zapadne do střechy chrámu zhruba v místech, kde spočívá svatý Vít,“ vysvětluje Černý. „Jde vlastně o poctu svatému Vítu, patronovi slunovratu, který ve středověku připadal na jeho svátek 15. června.“
TIP: Nástrahy nočního města: Rvačky, přepadení a násilí v rudolfinské Praze
Pečlivě propočítané polohy náměstí i ulic či slunovrat nad Hradem tvoří jen střípky záhad, jež Praha nabízí. Záleží tak na nás, zda v ní uvidíme pouze současnou moderní metropoli, nebo třeba i nový Řím, či dokonce nebeský Jeruzalém.
