Světový průmysl pod vodou: Které regiony ohrožuje stoupající hladina oceánů?

Vinou klimatické změny by se teplota naší planety mohla do roku 2050 zvednout o 1,5 °C. Na první pohled jde o zanedbatelný rozdíl, jedná se však o zprůměrovanou hodnotu, takže některé oblasti postihne mnohem vyšší oteplení než jiné. Podle americké vládní agentury National Oceanic and Atmospheric Administration stoupne kvůli tání ledovců hladina podél tichomořského pobřeží o 10–20 cm, u Atlantiku půjde až o 35 cm, a v Mexickém zálivu dokonce o 45 cm. Nerovnoměrnost je daná řadou faktorů, od tvaru břehů až po klesání či stoupání pevniny (viz V náruči moře). V současnosti přitom oblasti do 200 km od pobřeží skýtají domov zhruba třem miliardám lidí. 

Z Číny až do Indie

Problémy navíc způsobí také vytrvalé přívalové deště, po nichž se řeky vylijí z koryt. Předpokládá se, že by rozvodněné toky mohly do roku 2050 napáchat globální škody v přepočtené výši 35,7 trilionu korun, z toho 26,8 trilionu pouze v Asii. Organizace Cross Dependency Initiative alias XDI proto na základě dostupných dat o stoupání hladin řek i oceánů a jejich potenciálu poničit infrastrukturu vyhodnotila přes 2 600 regionů planety a určila, které z nich se ocitnou v největším nebezpečí.

Ze 200 nejohroženějších lokalit se jich 114 nachází v Asii: Největší zastoupení má Čína s 29 oblastmi, další dvě desítky leží v Japonsku a čtyři v Jižní Koreji. Na jihovýchodě, hlavně ve Vietnamu a Indonésii, se rozkládá 36 krizových zón; zatímco Indie má v první padesátce hned devět svých států. V bezpečí není ani Pákistán, který zažívá těžké časy již nyní: Mezi loňským červnem a srpnem výrazně stouply hladiny na třetině jeho území a voda poničila nebo zcela zdevastovala přes 900 tisíc domovů v provincii Sindh. 

Co s nespoutaným živlem?

V Číně nicméně rostoucí hladina oceánů a řek ohrožuje nejen životy, ale také ekonomiku a infrastrukturu. Provincie Ťiang-su, Šan-tung, Che-pej, Kuang-tung a Che-nan dokonce statistiku organizace XDI vedou. Jde totiž o gigantické industriální a obchodní oblasti, kde by nespoutaný živel mohl napáchat natolik zásadní škody, že by zprostředkovaně zasáhly celou planetu. 

Přepočtený hrubý domácí produkt provincií Ťiang-su i Šan-tung v současnosti přesahuje 22 trilionů korun. První zmíněná se stala centrem finančnictví, obchodu, vzdělání, vývoje technologií a také turismu. Leží přitom v deltě řeky Jang-c’-ťiang, kde v důsledku klimatické změny řádí stále silnější tajfuny. V posledních letech oblast postihly rovněž zničující záplavy a narušily tamní zemědělství, což pocítily miliony lidí. Situace je tak vážná, že vláda již investovala do protipovodňových valů. Jejich efektivita však bude postupně klesat.  

Ekonomika na vlásku

Více než stomilionový Šan-tung leží pro změnu na řece Chuang-che, má třetí největší HDP v Číně a tvoří významné zemědělské i průmyslové centrum. Přívalové deště a stoupající hladiny vodních toků mu přitom komplikují život již dnes. Loni vysoké srážky zatopily hned deset tamních velkých měst, poničily dopravní infrastrukturu a způsobily sesuvy, což mimo jiné zdevastovalo zemědělskou půdu. Problémy přicházejí takřka každé léto, s obdobím dešťů: Zástavba, která není na přívaly vody připravená, v nich totiž doslova tone. Obyvatelé proto volají po odvodňovacích kanálech i po rezervoárech, kam by mohla dešťovka z měst odtékat.

Kuang-tung obklopuje deltu Perlové řeky, má největší ekonomiku z čínských provincií a jde o domov 126 milionů lidí. Fungují tam nejvýznamnější přístavy světa a tím největším v Kantonu prošlo v roce 2021 celkem 24,18 milionu dvacetistopých kontejnerů. Loni však povodně způsobily komplikace, kvůli nimž ekonomika oblasti ztratila v přepočtu přes 22 miliard korun.

Zastavené nebo nefunkční čínské továrny a přístavy však neovlivňují pouze asijskou velmoc: Ještě v roce 2017 exportovala Čína 28 % veškeré světové elektroniky. Pokud by záplavy, které jí dnes pouze „komplikují život“, vyřadily v budoucnu z provozu továrny a logistická centra, zavládl by nedostatek na celé planetě: Ceny by rostly a původně relativně lokální katastrofa by rozkolísala globální hospodářství.

Florida v troskách 

USA mají v první dvacítce nejohroženějších regionů světa hned tři státy: Florida obsadila 10. příčku, Kalifornie zaujala 19. místo a Texas dvacáté. Od roku 1980 zažily Spojené státy 332 katastrof zaviněných počasím, se škodami přesahujícími v přepočtu 22 miliard korun. Četnost a síla záplav, hurikánů i dalších živlů se přitom pravidelně stupňují a v posledních pěti letech příroda udeřila v průměru osmnáctkrát ročně. 

Florida coby nejohroženější ze všech amerických států představuje výraznou slabinu. Její hrubý domácí produkt přesahuje přepočtených 22 trilionů korun, a jedná se tak o čtvrtou nejsilnější ekonomiku v USA. Již v současnosti ovšem zažívá rozsáhlé záplavy, zničující vlny veder, jež podněcují lesní požáry, a také drtivá tornáda. Jen za loňský rok se tam náklady na obnovu poničené infrastruktury vyšplhaly na 2,591 bilionu korun, zatímco u zbytku USA šlo o méně než polovinu. 

Obětujeme venkov!

Evropa má v první stovce nejohroženějších oblastí pouhé čtyři zástupce: německé Dolní Sasko, belgické Vlámsko, ruský Krasnodar a italské Benátsko. Poslednímu zmíněnému však povodně způsobené globálním oteplováním dělají vrásky na čele již nyní a v roce 2019 tam vysoká voda napáchala škody v přepočtu za více než 23 miliard korun.

Záplavy jsou zkrátka na mnoha důležitých místech planety nevyhnutelné, a otázkou proto zůstává, jak se s nimi vypořádat. V Číně například sázejí na koncept měst, která sají vodu jako houby. Nejenže vláda občany nabádá k zachytávání srážek do vlastních rezervoárů, ale také se snaží pokrýt maximum zastavěných ploch propustnými materiály, například porézním asfaltem: Voda pak protéká do podloží, místo aby se nekontrolovatelně valila ulicemi. Nejen čínským metropolím by zároveň měly pomoct odvodňovací kanály, ústící do moře či umělých nádrží. K regulaci řek pak nejspíš vznikne více přehrad a stanoví se rovněž zemědělské oblasti, jež se v krizi zaplaví, aby voda nepronikla až do průmyslových zón. 

Brány a vlnolamy

Na pobřežích se zřejmě začne stavět víc betonových či kamenných valů, které již dnes třeba v Británii vstřebávají energii vln – brání tím erozi půdy, ale také blokují stoupající vodu. Pokud moře lemují oblíbené pláže lákající turisty a nebylo by ekonomicky výhodné je obestavět valy, pracuje se na jejich revitalizaci. Písek je totiž přirozeně odnášen přílivem a odlivem, což záplavy usnadňuje. Odplavený materiál se proto doplňuje z méně ohrožených míst a v oblasti se rovněž instalují vlnolamy: Zmíněné konstrukce se umisťují dál od pobřeží, aby se o ně tříštily vlny, a podobnou funkci pak plní umělé ostrovy.

TIP: Zkáza světových metropolí: Jakarta, Amsterdam nebo Tokio se potápějí. Čeká je přesun? 

Velkou inspirací nejen pro Čínu by se každopádně mohlo stát Nizozemsko, jež se více než ze čtvrtiny rozkládá pod hladinou moře, a se zvládáním záplav má tudíž bohaté zkušenosti. Mezi jeho esa v rukávu patří otočná protipovodňová brána Maeslantkering, chránící před vysokou vodou Rotterdam: Dvoje gigantická vrata o rozměrech 210 m mohou přehradit celý kanál Nieuwe ústící do moře. Oba segmenty přitom k otočnému mechanismu poutají ocelová ramena dlouhá 237 metrů, a rotterdamská bariéra se tak řadí k největším umělým pohyblivým konstrukcím na Zemi.