Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (2)

V neděli 28. června 1914 se následnický pár František Ferdinand d'Este a Žofie Chotková přepravil po ranní bohoslužbě vlakem do Sarajeva, kde začal program prohlídkou tamějších Philippovićových kasáren. Zatímco arcivévoda přehlížel mužstvo a přijímal hlášení, Žofie musela čekat venku. Zdálky se mezitím ozývala kanonáda. Na Žluté baště nad starou částí města stálo několik děl, která na počest urozených hostí pálila celkem 24 oslavných salv. 

Předchozí část: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (1)

Projížďka městem 

Před štábní budovou už stála připravena kolona automobilů. Protože bylo pěkné počasí, nástupnický pár si zvolil pro tuto vyjížďku zcela otevřený vůz svého starého známého, moravského šlechtice Františka hraběte Harracha s jeho osobním řidičem Čechem Leopoldem Lojkou. Šofér měl pro tuto slavnostní příležitost elegantní livrej s páskou se znakem Rakouského dobrovolnického automobilového sboru (RDAS). Do zadní části vozu naproti arcivévodovi a vévodkyni usedli Harrach v uniformě důstojníka RDAS) a po vojensku se ustrojil i Potiorek, který si chtěl vychutnat triumfální jízdu městem s Výsostmi.

František Ferdinand měl oblečenou slavnostní uniformu generála kavalerie, vévodkyně byla celá v bílém s šerpou okolo pasu. Na levé straně vozu vlála zlatá arcivévodská standarta s černým dvouhlavým orlem. Kromě prvního automobilu patřícímu policii měly všechny vozy plátěné střechy, které řidiči kvůli pěknému počasí shrnuli dozadu. K radnici musela kolona urazit od kasáren zhruba tři kilometry, přičemž nejdelší úsek (asi 2 km) vedl po Appelově nábřeží. V průběhu cesty zastavil vůz s následnickým párem krátce před poštovním úřadem, kde Výsosti převzaly dopisy od dětí. Automobily se opět rozjely a František Ferdinand projevil nyní přání jet co nejpomaleji, aby si mohl dopodrobna prohlédnout okolí. Přesně toto atentátníci předpokládali.

První pokus

Jako první spatřil arcivévodu a jeho doprovod u mostu Drvenija Mehmedbašić, u budovy policejního velitelství dále po směru trasy stál Čubrilović, ale ani jeden v sobě nenašel dostatek odvahy k hození granátu. První atentát se tak odehrál až zhruba v 10.25 na Appelově nábřeží nedaleko mostu Čumurija. Nedeljko Čabrinović, který ale zapomněl svoji pistoli v hotelu, vzal vše do svých rukou.

Aktivoval časovou roznětku granátu systému Vasić-VTZ M1904/12 úderem o sloup elektrického vedení, což vydalo hlasitý zvuk připomínající výstřel, a spodním obloukem hodil kouřící předmět na pomalu jedoucí vůz s následnickým párem. Bomba však sklouzla – částečně i díky Lojkovi, který po spatření letícího předmětu okamžitě přidal plyn – po stažené střeše vozu a zůstala ležet na vozovce. Granát Vasić byl konstruován pro výbuch se zpožděním asi 12 sekund od iniciace.

Zfušovaný atentát 

Lojkův vůz dělilo od následujícího automobilu přibližně 30 m, přesto jeho řidič nevyhodnotil nečekanou situaci správně – namísto zastavení pokračoval v pomalé jízdě. Bomba tak explodovala přímo pod ním a zranila asi 16 okolostojících a další dva muže z osádky zasaženého automobilu (hrabě Boos-Waldeck a podplukovník Merizzi). Oba pak dopravil narychlo přivolaný sanitní vůz do posádkové nemocnice. Ušetřen nebyl ani nadporučík Egger v dalším automobilu, jenž mohl hovořit o velkém štěstí. Střepina bomby mu pouze proděravěla čepici.

Pokračování: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este (3)

František Ferdinand dal příkaz k zastavení vozu a vyslal Harracha, aby posoudil situaci. Jemu v ústrety už běžel nejvyšší hofmistr Rumerskirch s čerstvými informacemi a naléhal, aby kolona pokračovala dále a neposkytovala případným dalším atentátníkům snadný cíl. Čabrinović mezitím skočil do řeky Miljacky a po neúspěšném pokusu o sebevraždu neúčinkujícím jedem jej na druhém břehu zatkli policisté, kteří nenašli odvahu skočit za ním do vody.