Střípky z bojů nad Vietnamem: Kuriózní letecké operace (2)
Letectvo hrálo od začátku důležitou roli. Američané bitevními útoky a bombardováním podporovali pozemní útvary a nepřítel se jim v tom snažil bránit. Přitom došlo k mnoha pozoruhodným událostem
Dne 18. prosince 1972 zahájilo americké letectvo svou poslední bombardovací ofenzivu vietnamské války. Jeho hlavní údernou část tvořily obří osmimotorové Boeingy B-52 Stratofortress. Američanům se podařilo shromáždit k akci impozantní sílu – na letišti U-Tapao v Th ajsku měli 54 Boeingů B-52 a na Andersonově letišti na Guamu dokonce 153 bombardérů. Obloha nad Hanojí byla ale hájena nejen obsluhami protiletadlových kompletů S-75, ale i severovietnamskými piloty nadzvukových MiGů-21.
Příliš velká cena
K první akci operace Linebacker II odstartovalo ze svých základen v noci z 18. na 19. prosince 1972 celkem 129 stratofortressů. Severovietnamská protivzdušná obrana byla ale připravená – jejich rakety sestřelily tři B-52, následující dva pak utržily poškození. O další sestřely se pokusili i piloti migů, úspěšní však nebyli. Při náletu z 19. na 20. prosince Američané ztráty neutrpěli, opravdovou krvavou lázní si však prošli hned příští noc.
Palba protiletadlových raket poslala k zemi šest těžkých bombardérů! Perná byla pro ně i čtvrtá noc operace, kdy šly k zemi další dva stratofortressy. Hanoj se sice měnila v trosky, ale s tak těžkými ztrátami americké velení nepočítalo. Při náletu 117 B-52 v noci z 26. na 27. prosince jeden tento stroj opět sestřelila raketa ze země.
Vstříc bombardérům
Do akce ale vzlétlo znovu též několik migů a jeden z nich pilotoval i příslušník 921. pluku Pham Thuan. Ten po boji tvrdil, že ve vzdálenosti zhruba 1 000 m odpálil dvě rakety, které prý B-52 zasáhly. Američané to však nepotvrdili. Velmi rušno bylo na obloze i v noci z 28. na 29. prosince 1972. Na předsunutých základnách 921. pluku vyhlásili poplach už ve 20.30 a piloti dostali informaci, že se blíží B-52 se silným stíhacím doprovodem.
Odstartoval i Xuan Thieu, jenž měl za úkol probít se k B-52, přičemž další dva piloti migů ho měli chránit před phantomy. A právě dva stroje F-4 brzy prolétly v protisměru přímo nad ním, jejich radaroví operátoři jej však nezachytili. Podle pokynů pozemních návodčích nabral Xuan Thieu kurs ke zhruba 65 km vzdálené formaci stratofortressů. Po 12 minutách letu se už nacházel ve výšce 8 000 m a přiblížil se na 15 km k cíli. Po 10 km odhodil přídavné nádrže, vzápětí byl ale varován, že ve vzdálenosti 10 km za ním letí doprovodné phantomy.
Střetnutí se superpevností
Varování přišlo právě včas a on jen tak tak pravotočivou zatáčkou unikl vypáleným raketám. Stejným manévrem se vyhnul další salvě a pak ještě jiným čtyřem řízeným střelám. Nepřátelský bombardér v noční temnotě zpozoroval na vzdálenost 1 500 m a po dalším přiblížení na něj odpálil své tepelně naváděné rakety K-13. Nejméně jedna prý cíl zasáhla, B-52 ale stále nepadal. Zakřičel tedy do vysílačky: ,,Nechte mě jej dostat!“ Podle všeho se pokusil stratofortress zničit kanonem, co se ale dělo dál, je dodnes zahaleno rouškou tajemství.
Podle oficiální severovietnamské verze střílel až do posledního okamžiku a pak B-52 taranoval. Realita však byla patrně jiná. Američané tu noc žádný stratofortress neztratili a na své základny se vrátily všechny. Xuan Thieu nejspíš zahynul po zásahu raketou AIM-7, kterou vypálil pilot phantomu major McKee od 555. stíhací perutě. Ještě více pochybností do událostí vnáší to, že trosky Xuanova migu se prý nikdy nepodařilo nalézt a velení ho prohlásilo za padlého v akci až v roce 1975.
