Střední bombardér Heinkel He 111: Nejlepší bombardér a tažný kůň Luftwaffe

Elegantní Heinkel He 111 se zařadil mezi nejúspěšnější německé typy z konce 30. a začátku 40. let 20. století. Šlo o velmi hodnotný a vyzrálý typ, často označovaný za jeden z nejkvalitnějších, ne-li vůbec nejkvalitnější střední bombardér té doby. Zejména v první polovině druhé světové války tvořil základ bojové síly bombardovací složky Luftwaffe.

Byl vyvíjen v civilní dopravní i vojenské bombardovací variantě. Konstrukční tým společnosti Ernst Heinkel AG jej koncipoval jako samonosný dvoumotorový jednoplošník moderní stavby. Prototyp odstartoval k úvodnímu letu 24. února 1935, po úspěšných zkouškách byla objednána sériová stavba. Vedle menšího počtu civilních dopravních verzí se stavěly především ty bombardovací a celkem vzniklo na 7 000 kusů.

Letouny He 111B a He 111E (patřící mezi provedení s původní stupněnou přídí) prošly v letech 1937–1939 úspěšným bojovým křtem ve Španělsku. Na začátku druhé světové války představovaly verze He 111H a He 111P, vyznačující se novou nestupněnou bohatě prosklenou přídí, skutečné tažné koně ofenzivní složky Luftwaffe. Osádky chovaly aerodynamicky vyspělé a současně robustní stroje ve velké oblibě. Piloti je měli rádi pro příjemné vlastnosti ve všech fázích letu. He 111 byl výkonný a snášel velká poškození.

Tak, jak během války sílila nepřátelská letectva, rostly navzdory všem zlepšením (zesilování výzbroje, silnější motory) také jeho ztráty. Přesto se udržel ve výzbroji Luftwaffe až do konce války. Na jejím sklonku přešla řada strojů k plnění transportních, výsadkových a zásobovacích úkolů. V letech 1944 a 1945 byly využívány také coby nosiče střel V-1 během útoků proti Británii.