Strážci práva a pořádku: Úkoly a kompetence americké vojenské policie
Písmena MP na přilbě či rukávové pásce značí u americké armády příslušnost k vojenské policii, která během druhé světové války zažila masivní rozvoj.
V průběhu prvního světového konfliktu zastávaly u americké armády práci vojenské policie (Military Police) jednotky sice k tomu zvlášť vyčleněné, avšak jejich příslušníci nedisponovali žádným speciálním výcvikem. Samostatný sbor vojenské policie coby trvalá součást armády tak vznikl až 26. září 1941 vzhledem k sílící pravděpodobnosti vstupu USA do války a s tím spojeným prudkým rozvojem amerických ozbrojených sil.
Plejáda úkolů
Kompetence vojenské policie byly oficiálně oznámeny v den, kdy se Spojené státy zapojily do druhé světové války. Její hlavní úkol spočíval ve vyšetřování všech zločinů a přestupků spáchaných osobami „podléhajícími vojenskému právu a v rámci oblasti, která je pod kontrolou organizace, k níž jsou přiděleny“. Dále měli „empíci“ vynucovat dodržování policejních vyhlášek či předcházet rozvracení disciplíny. Také řídili a regulovali dopravu jak na bojišti, tak i v týlu, hledali a navraceli ukradený či ztracený armádní majetek a v neposlední řadě se starali o celý systém zadržování válečných zajatců. K těmto víceméně tradičním úkolům pak nově přibyla také asistence při likvidaci nepřátelských výsadkových sil v momentech, kdy k tomu nemohly být nasazeny běžné bojové útvary.
Od vojenské policie se očekávala také součinnost s dalšími složkami při ochraně důležitých budov a oblastí v zázemí před sabotážemi, poskytování dohledu nad evakuací a repatriací civilního obyvatelstva nebo asistence v rámci dodržování pasivních protileteckých opatření (zejména zatemňování a ochraně před bojovými plyny).
Ministerstvo války v první fázi zřídilo tři prapory a čtyři samostatné roty a zároveň pod nově vzniklý sbor převedlo všechny důstojníky a muže, případně jednotky, jež doposud vykonávaly práci vojenské policie. Do poloviny roku 1942 tak počet útvarů, jejichž členové byli na první pohled rozlišitelní podle velkých písmen MP na přilbách či rukávech, vzrostl na 17 praporů a jednotlivé roty se zároveň stále více specializovaly podle svěřených úkolů. Sbor, který měl na začátku války asi 2 000 mužů, se v jejím průběhu „rozmnožil“ přibližně na dvousetnásobek a vzhledem k tomu musel zřídit také vlastní výcvikové a doplňovací středisko, aby byl schopen nahrazovat ztráty utrpěné na bojištích v zámoří.
