Strastiplná cesta: Sestup na dno Marianského příkopu málem skončil katastrofou

Po obloze se hnala hrozivá mračna. Vzduch byl horký, dusivý a loď zápasila s obrovskými vlnami. Psal se 23. leden 1960 a švýcarský inženýr Jacques Piccard s poručíkem amerického námořnictva Donem Walshem se měli pokusit v batyskafu Trieste dosáhnout nejhlubšího bodu planety. Walsh si uvědomoval, že povětrnostní podmínky misi značně ohrožují, a cestou do ponorky sledoval, jak se moře jejich pokusu zuřivě brání. Když pak Piccard na palubě Trieste kontroloval systémy, položil mu otázku, která netrápila pouze jeho, ale i pomocný personál doprovodné lodi: „Co budeme dělat, Jacquesi?“ Kolega dokončil kontrolu a odpověděl: „Rozhodnutí už padlo, ponoříme se.“ 

Inženýr Giuseppe Buono potom odvážné dvojici pomohl batyskaf zajistit, popřál jim štěstí a zašrouboval poklop. Vedoucí akce Andy Rechnitzer na doprovodném torpédoborci Lewis sledoval přípravy, zatímco na něj z vysílačky sršely rozkazy z velení amerického námořnictva, aby celý podnik zrušil a aby se plavidlo vrátilo do přístavu. Rechnitzer se rozhodl zprávu ignorovat. Když se nakonec vysílačky chopil, nahlásil na pevninu, že Trieste právě překonala hloubku šesti kilometrů.

Nedozírná hlubina

Marianský příkop představuje zhruba 2 550 km dlouhé a 69 km široké údolí na dně Pacifiku, nedaleko souostroví Mariany, které mu dalo jméno. Nejhlubší bod – prohlubeň Challenger – se nachází v jižním cípu příkopu a leží necelých 11 km pod hladinou: Kdyby se tam tedy teoreticky ponořil Everest, dělily by jeho špičku od hladiny ještě asi dva kilometry vody. Podmořský útvar nese jméno plavidla, které jej v roce 1875 objevilo: Loď britského námořnictva HMS Challenger brázdila mezi léty 1872 a 1876 světové oceány s úkolem mapovat hlubiny. Klíčovou metodu tehdejšího výzkumu tvořilo sondování, prováděné pomocí olověného závaží na laně, a v případě Marianského příkopu se odhad zastavil na hodnotě 8 184 metry. 

Roku 1877 pak vznikla tzv. Hloubková mapa velkého oceánu a přiřkla prohlubni právě jméno Challenger. O 22 let později ji měřila loď USS Nero a dospěla k údaji 9 636 m. Nicméně přesnější údaje zajistila až změna metodologie a pokrok na poli technologií. Hodnota 10 900 m, kterou v roce 1951 stanovila expedice Challenger II pod vedením oceánografa Thomase Gaskella, se tak už od té dnešní příliš nelišila.

Jaký otec, takový syn

Od měření Challengeru II tedy neuběhlo ani deset let, když se Walsh s Piccardem v ponorce Trieste pokusili jako první do rekordní hlubiny sestoupit. Batyskaf navrhl Piccardův otec Auguste a postavili ho italští inženýři. Na vodu byl spuštěn v roce 1953, přičemž jej nejprve využívalo francouzské námořnictvo, načež ho roku 1958 koupili Američané a zaplatili za něj 250 tisíc dolarů (v dnešních cenách asi 62 milionů korun). Coby zdroj vztlaku využívala ponorka benzinové nádrže, zatímco ke dnu ji naopak táhly balastní zásobníky s železnými broky a nádrže na vodu. Sférická kabina maximálně pro dvoučlennou posádku se přitom upevňovala ke spodní straně trupu: Tvořila samostatnou jednotku a zbytek plavidla využívala pouze k regulaci hloubky. Měla vlastní uzavřený obvod i systémy na čištění vzduchu.

Pod hladinu se batyskaf onoho lednového dne ponořil krátce před půl devátou ráno a v hloubce okolo 24 m na něj přestalo působit vlnobití oceánu. Poté konečně mohl začít s posádkou lodi komunikovat skrz speciální zařízení, které vzniklo spojením sonaru a hydrofonu. S přibývající hloubkou se kabina ochlazovala, a jelikož oblečení obou mužů promočily vlny, nakonec začala být situace neúnosná – museli se převléknout do něčeho suchého a hlavně teplejšího. „Sledovat dva dospělé chlapy, jak se na ploše dvou set čtyřiceti pěti centimetrů čtverečních v kabině o výšce necelých dvou metrů pokoušejí převléknout, bylo fascinující,“ vzpomínal později Walsh.

Zemřeme tu?

První doslovná trhlina v plánu se objevila v hloubce kolem tří kilometrů, kdy do kabiny začalo mírně zatékat v okolí trubky, skrz kterou se do ní sváděly kabely. O 1 500 metrů níž se však průrva v důsledku tlaku a „práce materiálu“ zavřela. Na hranici 5,5 km se sice objevila další, ale s přibývající hloubkou se rovněž zacelila. Oba muži měli nervy napnuté k prasknutí. 

Trieste se nořila do neznáma a dvojice netušila, kolik prostoru bude mít „dole“ na manévrování ani jaké nerovnosti terénu ji čekají. V hloubce 8,2 km proto Piccard odhodil dostatečné množství kovového balastu, aby se jejich sestup zpomalil přibližně na 0,6 m/s. Necelých 10 km pod hladinou pak kabinou cosi otřáslo a ozvalo se tupé puknutí. Komunikační kanály ztichly, ale ponorka nejevila žádné zjevné známky poškození. Pokračovali proto dál – a teprve později se ukázalo, že praskla jedna z plexisklových tabulek v okně.

Pouhých dvacet minut

Piccard odhodil další balast a klesání se zpomalilo, dno však stále nebylo nadohled – a to ani po překročení hranice 10 km. Piccard tehdy údajně zavtipkoval: „Myslíš, že jsme ho minuli?“ Walsh mu se stejně suchým humorem odpověděl: „Pravděpodobně ne.“ Dno se nakonec objevilo v okamžiku, kdy palubní počítadla ukazovala 11 521 metr. Jednalo se nicméně o nepřesný údaj a po revizích klesl na 10 913 metrů. Současná měření přitom zpochybňují i uvedené číslo a hloubku dosaženou batyskafem určují v rozmezí 10 911–10 994 metrů. Ačkoliv šlo o historický moment, ani jeden z obou mužů údajně nepronesl žádná památná slova. Na palubě se naopak rozhostilo ticho a celé situaci dodávalo váhu. Cesta dolů jim trvala 4 hodiny a 47 minut. 

Nakonec na místě zůstali 20 minut a ve světle reflektorů prý pozorovali hlubinný život v podobě medúz či platýsů. Nicméně současní oceánologové jejich svědectví spíš popírají, protože během následujících ponorů se zmínění živočichové neobjevili. Každopádně začal na palubě Trieste opět fungovat hydrofon, a dvojice tak mohla kontaktovat loď na hladině. Cestu vzhůru pak ponorka bez větších komplikací zvládla za tři a čtvrt hodiny. 

---

Čtěte také:

Dobrodruh Victor Vescovo a jeho cesta na dno všech moří a oceánů

Překonávání rekordů se pro některé lidi stalo doslova posedlostí. Patří mezi ně i americký dobrodruh Victor Vescovo: Poté co úspěšně zdolal nejvyšší vrcholy všech kontinentů a stanul na...