Strasti mistrů meče: Za skvělé peníze platili kati společenským vyděděním

Vpředprůmyslové společnosti měli kati vyčleněné své zvláštní místo. A to jak společensky, tak prostorově. Jakýkoliv kontakt s mrtvými těly chápala společnost jako poskvrňující. Na povoláních nakládajících s mrtvolami lidí i zvířat tak ulpívalo těžké sociální stigma. Na katech pak nejvíce. Nelehké společenské postavení mistrů meče a jejich rodin však mělo i druhou stranu.

Zatracení i obdivovaní

Na jedné straně stálo opovržení, strach, pohrdání a vyloučení z majoritní společnosti. S katem se lidé nechtěli bavit, nechtěli s ním sedět u jednoho stolu. Báli se ho. Jakýkoliv fyzický kontakt s ním zcela vylučovali. Právě dotykem se totiž na člověku mohla symbolicky přenést část katovy hanby. Takovým poskvrněním by na sebe člověk mohl uvrhnout obdobné stigma, jako si nesl sám kat. Nezapomeňme totiž, že ve společnosti, které diktovalo morálku a etiku náboženství, se zabíjení považovalo za hřích. A to platilo i pro exekuce vykonávané katem. Popravčí tak na sebe vědomě bral roli člověka, jehož duše je v permanentním ohrožení a de facto ztrácí nárok na posmrtnou spásu. Takovou platil daň za výkon řemesla, kterému zasvětil svůj život.

Na straně druhé se ale v sociálním postavení kata odrážel respekt i úcta k jeho nezastupitelné roli v udržování společenského pořádku. Kata se lidé stranili, ale zároveň si ho vážili a chápali jeho potřebnost. Svým způsobem se katům mohlo dostávat i obdivu – a to právě za úděl, který na sebe brali, když se vzdávali svého nároku na život v nebi. Výkon práva v tradiční společnosti nezahrnoval pouze trest – jejich prostřednictvím se lidé odrazovali od páchání nepravostí.

I proto byly dřívější tresty tak kruté a vykonávaly se veřejně, před zraky celé obce. Bez kata by takové strážení veřejného pořádku nefungovalo. Dnešní historikové se také věnují tomu, že veřejné popravy a lynče zásadně ventilovaly frustrace, negativní emoce a vnitřní tlaky společnosti sešněrované pradávnými řády a neměnnými zvyklostmi. Když se kat chopil své sekery či meče, začalo se odehrávat něco mimořádného, co společnost slavnostně a rituálně na krátko narušilo – paradoxně proto, aby se po exekuci vše vrátilo do starých kolejí. A aby tyto koleje mohly pokračovat v nekonečném koloběhu dál.

Bohatí vyvrženci

Mistři popravčí nechodili mezi lidi a neúčastnili se běžného společenského života. Přesto dostávali značnou, především materiální podporu. Dodnes se i u nás dochovaly desítky katoven nebo katovských domků. Známe také takzvané katovské uličky, které popravčím sloužily jako přístupová cesta do města. Ostatní lidé se jim vyhýbali. 

Podle dobových záznamů můžeme prohlásit, že mistři meče si nežili špatně. Jejich příjmy vzhledem k vynaloženému úsilí obvykle značně převyšovaly materiální úroveň, o které mohli snít obyčejní sedláci a nádeníci. Aby si město udrželo svého kata, bylo mu ochotno platit leckdy horentní sumy.

Ke zmiňovaným katovnám se popravčím často pronajímaly nebo zapůjčovaly také obecní zahrady či polnosti. V těch katova rodina nacházela obživu v dobách, kdy se vykonávalo málo trestů. Je třeba si uvědomit, že katův výdělek přímo závisel na počtu kriminálníků v daném čase a prostoru. Pakliže se v jeho rajonu nedělo nic špatného anebo se nedařilo zločince dopadnout, kat musel přemýšlet, jak se uživit. A aby neodešel jinam, snažili se mu místní konšelé poskytnout i jiné zdroje příjmů.

Zabij, nebo pomož

Bylo tak běžné, že katovské rodiny hospodařily jako ostatní rolníci. Popravčí se také leckdy věnovali specializovaným řemeslům, která souvisela s jejich hlavním povoláním. Hlavně v období před vznikem moderního lékařství znal kat vlastně jako jeden z mála detailně anatomii člověka. Systematicky se učil efektivně zabít – nebo naopak působit bolest tak, aby nezabil. Lidské tělo znal zvenčí i zevnitř do posledního orgánu. Tyto vědomosti mohl paradoxně využívat při poskytování lékařských služeb. Nebylo neobvyklé, že se z katů stávali zubaři a léčitelé.

V okamžicích zdravotní nouze totiž zájem o ulevení od bolesti předčil katovské stigma. A měšťané i rolníci překonali svůj odpor, aby katovnu navštívili tak, jako dnes my chodíme do lékařských ordinací. Často se také katovské řemeslo kombinovalo s povoláním rasa.

Hlavním zdrojem příjmů mistra meče však byl pochopitelně výkon trestů. Nebožákovo utrpení přímo sytilo katovu rodinnou pokladnici. Kat totiž kromě poprav vykonával i menší tresty, které měly často odstrašující charakter. Tehdejší prevence kriminality ale měla poněkud drastičtější projevy než dnes. Nemá smysl se rozepisovat o utínání rukou zlodějů a nevěrnic, o uřezávání nosů a uší, jimiž se označovali zločinci a svatokrádežníci, či o pranýřování těch, kteří se provinili proti společenskému pořádku. Fanoušci historie jistě nejrozličnější způsoby, kterými kat působil utrpení, dobře znají. Může nás však zajímat, jak si kat exekucemi, které prováděl, mohl vydělat.

Kolik si vydělali?

Můžeme si pomoct například zápisy v takzvaných smolných knihách, které vedly konšelské úřady. Do nich se zapisovaly události spojené se soudními jednáními, rozsudky a následnými výkony trestu. Smolné knihy měly nejen funkci kroniky, ale pomáhaly také stanovovat a udržovat zvykové právo v dané oblasti. Tím zajišťovaly, že za obdobné prohřešky budou následovat obdobné tresty. Taková praxe pomáhala tomu, aby lid právo vnímal jako rovné a spravedlivé. Smolné knihy leckdy zaznamenávaly i odměny, které kat dostal za to, že vykonal zločinci uložený trest.

Při přepočtu dobových cen na ty dnešní si musíme trošku pomoci. A samozřejmě jakákoliv snaha o přepočet na dnešní koruny bude stále pouze orientační a může nám sloužit spíše pro pobavení. Vezměme si na paškál třeba kata Schönfelda z Říčan u Prahy na přelomu 17. a 18. století. Jeho život relativně dobře dokumentují dobové prameny. Dodnes stojí několik stěn katovny, kterou mu v říčanském podměstí vystavěli.

Tehdejší ceny uvedené ve zlatých a krejcarech jsme převedli na dnešní ceny. Podle jakého klíče? Inu, pomohli jsme si srovnáním cen vajec. Za jeden krejcar bylo možné na tehdejším trhu koupit tři až čtyři vejce. Přišroubování palečnic a vypovězení z města tak stálo 36 krejcarů, tedy tisíc korun. Za vypálení cejchu inkasoval kat 1 zlatý a 12 krejcarů, což by dnes znamenalo 3 300 Kč. Mučení s ohněm, vymrskání, uřezání nosu či uší „hodilo“ katovi 2 zlaté a 24 krejcarů, tedy 6 500 Kč. Za popravu mečem město zaplatilo 6 zlatých čili 17 640 Kč. Upálení bylo o zlatku dražší a za zostřené tresty a komplikované popravy si kat mohl vydělat až 9 zlatých, tedy 26 500 Kč.

Ze zjištěných přepočtů vidíme, že si říčanský kat vydělával docela slušné peníze. Zejména v případě odsouzení větších organizovaných skupin třeba lupičů, lapků nebo šejdířů se solidně zajistil i na několik měsíců dopředu. Rolníci mu mohli jen závidět! I mnozí měšťané spatřovali v katově životním standardu luxus. V kombinaci s jeho další obživou tak popravčí opravdu patřil mezi ty šťastnější a vcelku dobře zaopatřené.

Cena za luxus

Materiální blahobyt ale vykupovali společenskou izolací. Najít vhodné partnery pro manželství představovalo pro synky a dcery mistrů popravčích velký problém. Bylo nemyslitelné, aby si běžný měšťan nebo rolník vzal kohokoliv z katovské rodiny. Pro potomky popravčích se tak často námluvy zužovaly na další stigmatizovaná povolání, či přímo na jiné katovské rodiny. Není divu, že mezi sebou udržovaly bohaté styky! Neměly moc možností sociálního vyžití, kolektivy jiných popravčích rodin pro ně představovaly vzácné ostrůvky rovnosti a zábavy. Jen mezi sebou se kati mohli bavit jako rovní s rovnými, bez zábran, do kterých je jinak uzavírala většinová společnost.

Katovské řemeslo představovalo specifický způsob obživy plný výkyvů. Přehršel zločinu přinášel katovi blahobyt, naopak klidná období bez výrazné zločinnosti je nutila vykonávat nejrůznější vedlejší činnosti. Katovské odměny také závisely na politické vůli. Po katech a jejich rodinách se leckdy svezly vlny hněvu a nevole měšťanů. Právě mistři meče se mohli stávat oběťmi rozvášněných davů, které hledaly viníka různých neštěstí a nepřízní, jež jejich město potkaly.

TIP: Trest i výstraha zločincům: Jak probíhala novověká poprava?

Kat se zkrátka svým sociálním postavením vymykal všem ostatním příslušníkům středověkého a raně novověkého města. V dobrém i ve zlém. Mnoho lidí mu závidělo. Asi i proto jsou příběhy katovských rodin tolik vyhledávané. Nacházíme v nich totiž pobavení, poučení, opovržení, tajemství i násilí. To vše naši pozornost přitahuje dodnes.