Nejslavnější český kat: Co víme o Janu Mydlářovi?
Fascinující postava popravčího mistra, jenž při Staroměstské exekuci sprovodil ze světa sedmadvacet českých pánů, se pevně zapsala do českého historického povědomí
Koho by nezaujal dramatický životní příběh studenta medicíny, kterého přivedla nešťastná láska do náruče nejopovrhovanějšího řemesla? Odpovídá však tento příběh skutečnosti? Nejpodrobnějším, zdrojem informací o Janu Mydlářovi dodnes zůstávají Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, které poprvé vyšly v letech 1886 až 1889 jako rozšířená verze románu Pražský kat z roku 1876. Zároveň je to však také zdroj nejproblematičtější.
Strohá pravda
Co tedy o katu Mydlářovi prozrazují autentické historické prameny? Především je třeba říci, že se jich dochovalo velmi málo. Jejich řeč je ve srovnání s románovou fabulací nezáživně strohá, navíc v mnohém odlišná od Svátkova díla. Opravit je třeba již základní životní data slavného kata.
Jednoznačné údaje o jeho narození sice nemáme k dispozici, za pravděpodobný je však považován rok 1572. Kde se tak stalo, zůstává otázkou, jelikož ani Janův chrudimský původ není bezpečně prokázán. Každopádně Jan Mydlář nezemřel v roce 1638, ale teprve 14. března 1664 – tedy zřejmě jako více než devadesátiletý kmet!
Během svého dlouhého života se stihl dvakrát oženit. První manželka Alžběta mu povila dvě děti, syna Jana Václava a dceru Magdalenu. Po Alžbětině smrti se stala jeho chotí před polovinou 17. století o dvě generace mladší Kateřina. Ta Mydláře přežila a později se ještě dvakrát provdala, a to za příslušníky dalších katovských rodů, Zelingerů a Lejšnarů.
Cesta na popraviště
Začátek profesní dráhy Jana Mydláře zůstává nejasný. Zato víme, že díky vysokým odměnám za vykonané exekuce shromáždil velmi solidní majetek. V roce 1634 proto mohl investovat 800 kop míšeňských grošů do „pohodného domu“ u Svinské brány (Na Bojišti) na Novém Městě pražském, kam se také přestěhoval. Ukončil tak svou katovskou kariéru a napříště mu zajišťovala příjmy živnost pohodného (odklízeče mršin), s níž byla nově nabytá nemovitost spojena. Staroměstskou katovnu, která se nacházela při severním okraji starého židovského hřbitova, předal Mydlář synovi Janu Václavovi, jenž ji spravoval až do své smrti v červnu 1672.
TIP: Potřební, přesto opovrhování: Krvavá historie katovského řemesla
Pokud jde o novoměstskou pohodnici, vysloužilý popravčí mistr ji cílevědomě zveleboval. Už roku 1636 si vyžádal povolení, aby u ní mohl vystavět novou kůlnu „pro potřebu a schování nádobí a jiných věcí k řemeslu jeho přináležejících, tak aby tu na ohavu lidem nezůstávaly“, a na rozhraní třicátých a čtyřicátých let k domu ještě přikoupil sousední pozemky. Všechny nemovitosti u Svinské brány později zdědila Janova druhá žena.
