Strašák jménem palmový olej: Konec vypalování pralesa

Vypalování lesů kvůli získání zemědělské půdy přerostlo loni v létě v Indonésii v nezvladatelnou katastrofu. Živilo ji především nezastavitelné podzemní hoření plynů, které se uvolňují hluboko v ložiscích rašeliny. Ačkoliv jsou nyní plameny uhašeny, podle odborníků se může situace velmi brzy opakovat. Plameny mohou vyšlehnout v době, kdy v oblasti skončí období dešťů.

První část článku: Strašák jménem palmový olej: Prales mizející v lednici

Podle odhadů Světové banky způsobily tamní požáry od června do října škody ve výši 16 miliard dolarů (asi 400 miliard korun). V některých rizikových lokalitách se již rozběhla záchranná opatření, například v 75 oblastech Jižní Sumatry se uplatňuje program nazvaný „fire-free“ neboli „bez ohně“: Hlídky pravidelně kontrolují stav pralesa a místní lidé dostávají školení, jak požáry hasit či jak zamezit jejich dalšímu šíření. 

Mansuetus Alsy Hanu, národní koordinátor pro unii drobných výrobců palmového oleje (Indonesia’s Palm Oil Smallholder Union), však tvrdí, že za požáry nestojí jen velcí pěstitelé, nýbrž právě nejchudší obyvatelé. „Pokud nemáte žádné peníze, jde o nejlevnější cestu, jak získat půdu k pěstování,“ připustil na nedávné klimatické konferenci v Paříži. Pomoct by podle něj mohl lepší přístup malých producentů k bankovním úvěrům a podpora vlády. 

Se souhlasem mocných? 

Herry Purnomo z Centra pro mezinárodní lesnický výzkum (Center for International Forestry Research) tvrdí, že jádro problému spočívá kromě všeobecné chudoby ještě v něčem jiném: Nejasné vlastnictví půdy totiž podle něj umožňuje „silným, mocným lidem“, aby ze zakládání požárů také profitovali. 

Jak vyplývá z analýzy tohoto badatele, pokud se půda vyčistí kácením, vytváří se tím zisk ve výši 665 dolarů (asi 16 500 Kč) na hektar pozemku, přičemž se zmíněná částka dělí mezi zemědělce, místní elitu, hlavy obcí a další. Jestliže ovšem půda vznikne pálením, profit se zvýší na 865 dolarů (asi 21 000 Kč), neboť ve srovnání s první variantou vše proběhne rychleji a rašeliny navíc zůstanou v lepším stavu. Po třech letech, kdy začne palma dávat první plody, vzroste hodnota pozemku na 3 077 dolarů (asi 76 000 Kč) za hektar. „Požáry v Indonésii pravidelně propukají už dvacet let a já nevěřím, že jsou politici hloupí. Předpokládám, že se někteří lidé snaží vládu ovlivňovat, aby s ohněm nic nedělala, protože z toho těží výhody,“ uzavírá Purnomo.

Dnes bylo pozdě 

Je možné popsané ničení zastavit? Na zmiňované pařížské konferenci byla mimo jiné založena Jihosumaterská regionální ekoaliance (South Sumatra Eco-Region Alliance), na jejímž financování se podílejí například Británie či Norsko. Její členové doufají, že se jim podaří získat další mezinárodní partnery a najít tak společné řešení. Odborníci nicméně pochybují, že se vše rozběhne dostatečně rychle – další vlně požárů letos na jaře už podle mnohých není možné zabránit. 

Teprve čas samozřejmě ukáže, jak se bude situace vyvíjet dál; poptávka po palmovém oleji však neustále roste (viz Prvenství mezi tuky), a trend mizejících pralesů tak bude nejspíš pokračovat. Za všechno mluví čísla: Kolem roku 2000 pokrývaly palmové plantáže v Indonésii asi čtyři miliony hektarů, zatímco do roku 2020 má jít až o 13 milionů hektarů. 

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že se nás problémy ve vzdálené jihovýchodní Asii netýkají, opak je pravdou: Po Číně a Indii představuje totiž právě Evropa jednoho z největších odběratelů palmového oleje na světě. Přispět ke zlepšení situace tak můžeme všichni, třeba jen tím, že výrobky s palmovým olejem přestaneme kupovat.