Stonehenge vydává další tajemství: Jak vypadala cesta šestitunového Oltářního kamene?
Další dílek hádanky Stonehenge zřejmě našel své řešení. Vědci zjistili, odkud pochází Oltářní kámen, který je součástí slavného monumentu.
Jednu z velkých záhad Stonehenge představuje tzv. Oltářní kámen. Zda tento dvoumetrový a šest tun vážící megalit, který se nachází uvnitř známého kamenného kruhu, v minulosti sloužil jako oltář vlastně nevíme. Stejně tak nevíme ani to, kdy se stal součástí slavného monumentu a nejistá je i jeho původní pozice. Podle dřívějších výzkumů je pravděpodobné, že jej dávní stavitelé na dnešní místo dopravili někdy v době 2 500 let před naším letopočtem.
Dlouhou dobu byli odborníci přesvědčeni, že Oltářní kámen pochází z velšské formace Senni Beds, kterou od Salisburské pláně dělí úctyhodných 120 kilometrů vzdušnou čarou. Nová studie ale tuto tezi zásadním způsobem zpochybňuje.
Pískovcový obr ze Skotska
Vzorky Oltářního kamene prozkoumal s pomocí nejmodernějších technologií Anthony Clarke, který se zaměřil na stopy apatitu, rutilu a zirkonu – minerálů, u kterých známe dobu jejich rozpadu, a které tak slouží jako „geologické hodiny“ při datování studovaného materiálu.
Ukázalo se, že Oltářní kámen obsahuje minerály staré 450 milionů až dvě miliardy let. Podle geologů to s 95% pravděpodobností ukazuje, že Oltářní kámen nepochází z velšské formace Senni Beds, nýbrž ze severovýchodní části Skotska. Konkrétně z Orkadské pánve, která se rozkládá od Orknejských ostrovů až po dnešní město Inverness, ležící jen tak mimochodem u známého jezera Loch Ness.
Po souši, nebo po vodě?
Orkadskkou pánev dělí od Salisbury zhruba 800 kilometrů. Jak ale neolitičtí lidé dokázali na tak velkou vzdálenost přepravovat tak obrovský náklad? Pokud pomineme zásah mimozemských pomocníků, zbývají pouze dvě možnosti – cesta přes četná údolí a husté lesy po souši, nebo cesta po vodě.
Doprava po souši by podle odhadů trvala nejméně deset let a je otázkou, zda by vůbec byla pro tehdejší společnost uskutečnitelná. Odborníci se proto přiklánějí spíše k druhé možnosti. Důkazy o mořeplaveckých schopnostech neolitických obyvatel dnešní Británie existují. Prokazatelně již před 5 000 lety fungoval obchodní ruch mezi Ostrovy a pevninskou Evropou. Přes kanál La Manche putovala zvířata nebo třeba keramika. Mohli tedy dávní neolitičtí mořeplavci dopravit po vodě i šestitunový monolit? Nejen na tuto otázku nyní budou hledat odpověď vědci celého světa, neboť jak ukazuje i příklad Stonehenge, každá nová odpověď přináší i řadu nových otázek.
