Tajemný Stonehenge: Kdo byli jeho první stavitelé?

Zbytky impozantní stavby, kterou jsme si zvykli nazývat Stonehenge, přežily pět tisíciletí. Vědci je zkoumají déle než sto let, a zdaleka neznají odpovědi na všechny otázky. Neshodnou se ani v tom, k čemu stavba z kamenných monolitů sloužila. Podle jedněch to byl chrám zasvěcený Slunci a lidé se tu shromažďovali, aby slavili slunovrat. Podle jiných je Stonehenge zasvěcené mrtvým a poutníci z blízka i z dáli sem přicházeli pořádat velkolepé pohřební hostiny. Nelze vyloučit, že aspoň z části mají pravdu oba tábory. Stejně tak je ale možné, že pravý účel Stonehenge byl úplně jiný a my ho dodnes neznáme. Díky nejmodernějším poznatkům vědy máme alespoň o něco jasněji o tom, kdo byli jeho první stavitelé.

Záhadní mrtví

Budovatele Stonehenge po celá staletí halila neproniknutelná tajemství. Byli místní? Přišli odjinud? A pokud ano, tak odkud? V roce 1919 archeo­logové poblíž Stonehenge objevili spálené ostatky osmapadesáti lidí. Ležely v kruhových jámách, kam byly nejspíše umístěny v kožených vacích. Je možné, že když byl takový vak se spáleným tělem uložen do země, vztyčili nad ním pozůstalí kamenný sloup. Vědci berou víceméně jako samozřejmost, že tito nebožtíci měli něco společného se vznikem Stonehenge. Pravěcí nebožtíci tu byli pochováni mezi roky 3000 př. n. l. až 2 480 př. n. l., tedy v době, do které spadá počáteční fáze budování Stonehenge. Na otázku, co byli zač, odkud pocházeli a proč byli pohřbeni právě zde, vědci marně hledali odpověď bezmála století. Mezinárodní tým vedený archeologem Rickem Schultingem z věhlasné University of Oxford nyní původ nebožtíků odhalil a potvrdil, že budovatelé Stonehenge měli pevné vazby s horami ve Walesu. 

Stronciové otisky a mapy

Původ lidí se nejednou podaří vystopovat díky analýzám DNA. Ty ale v případě nebožtíků od Stonehenge nepřicházely v úvahu, protože lidé byli spáleni a DNA v kostech i zubech přitom vzala zasvé. V podobných případech může původ člověka prozradit zastoupení izotopů vybraných prvků. Pro tyto účely se často používá stroncium. Poměry jeho izotopů se v různých lokalitách v závislosti na horninách v podloží i dalších faktorech liší. Každé místo tak má svůj vlastní „stronciový otisk“ a místní rozdíly v zastoupení izotopů lze zachytit ve „stronciové mapě“. 

Z podloží přecházejí izotopy stroncia do půdy, odkud je načerpají do svého organismu rostliny konzumované býložravci nebo člověkem. Stroncium se dostává do lidského organismu také konzumací masa dotčených býložravců. Všechny organismy si díky tomu v těle nesou stejné spektrum izotopů stroncia, tedy stejný „stronciový otisk“, jaké má krajina, kde žijí. Když vědci určí zastoupení izotopů stroncia v ostatcích – a takto získaný „otisk“ porovnají s „mapou“, dokážou určit, kde nebožtík žil posledních zhruba deset let, kde svůj „otisk“ získal. Pokud se „otisk“ ostatků a lokality shodují, lze z toho usoudit, že člověk byl místní. Když se ale „otisky“ místa nálezu a nebožtíka liší, znamená to, že člověk žil někde jinde. Pak přijde na řadu hledání ve „stronciové mapě“. Vědci na ní pátrají po místě se stejným „otiskem“, jaký zjistili u nebožtíka. Takových míst může být víc. Přesto vědci často dokážou vybrat jednu oblast, kde nebožtík prožil poslední roky, než se on sám nebo jeho ostatky dostaly na místo nálezu. 

Bohužel, ani analýzou izotopů stroncia v kostech, které ležely dlouho v půdě, se původ určit nedá, protože do nich proniká stroncium z okolí. Původní otisk prozrazující původ je posmrtně „ušpiněn“ a pro vědce je „nečitelný“. Teprve nedávno oxfordští archeologové zjistili, že pro ostatky, které prošly kremací, toto omezení neplatí. V plamenech pohřební hranice jsou kosti sežehnuty za vysokých teplot dosahujících až 1 000 °C. Žár v nich „uzamkne“ původní izotopy stroncia a nevpustí do nich stronciové znečištění z okolí. Ostatky po kremaci tak mají stronciový otisk čistý.

U Stonehenge leží horalé z Walesu

Metodu pořízení „stronciových otisků“ ze zbytků kostí dochovaných po kremaci vyvinul Cristophe Snoeck v Oxfordu tak trochu náhodou. Zpočátku zkoumal změny, které se v kostech odehrají při vysokých teplotách. S překvapením zjistil, že právě izotopy stroncia jsou ve spálených kostech dochovány v původních poměrech. Co všechno tato metoda dovede, Snoeck ukázal při analýzách vzorků z těl pětadvaceti nebožtíků pochovaných u Stonehenge. Zjistil, že tito lidé měli různý původ. Nejméně deset z nich prožilo poslední desetiletí na západě Británie, s vysokou pravděpodobností v horách Walesu. Tedy ve stejné oblasti, ze které byly na stavbu Stonehenge dopraveny velké kamenné kvádry. Tyto tzv. modré kameny pocházejí mimo jakoukoli pochybnost z waleského pohoří Preseli Hills. Zbývajících patnáct stonehengeských nebožtíků prožilo poslední desetiletí v sousedství svatyně.

Další pozoruhodné zjištění přinesly rozbory zuhelnatělého dřeva uloženého do jam spolu s kostmi. Dřevo použité na pohřební hranici nebožtíků pocházejících z Walesu nevyrostlo v okolí Stonehenge. Všechny jeho charakteristiky ukazují, že stromy narostly ve waleských horách. To znamená, že tito lidé žili ve Walesu, zemřeli tam, byli tam i obřadně spáleni a teprve jejich ostatky byly přeneseny k pohřbu ve Stonehenge. Místní lidé proti pohřbu waleských horalů zjevně nic nenamítali. Znamená to, že styky mezi obyvateli z okolí Stonehenge a Preseli Hills se neomezovaly jen na import kamenných kvádrů, ale měly hlubší a trvalejší charakter. Ze stáří ostatků určených radiouhlíkovou metodou vyplývá, že Walesané byli u Stonehenge pohřbíváni po dlouhá staletí! 

Někteří historici spekulují, že horalé z Walesu nalámali v Preseli Hills kvádry a dopravili je na místo svatyně Stonehenge. Kameny použili k jejímu vylepšení, aby si mohli celou svatyni přivlastnit a posílit tak svůj vliv a moc. Nyní je jasné, že vazby mezi obyvateli waleských hor a obyvateli plání kolem Salisbury, kde před pěti tisíci roky vyrostlo Stonehenge, byly mnohem složitější a dlouhodobější.